InzerujTEĎ

 
 
 

Kdy a kam

  • Čarodějnické odpoledne

    Čtvrtek 25.4 15:00 - Jihočeská vědecká knihovna - pobočka Na Sadech, České Budějovice

  • Tvořivý rok – gravírování

    Čtvrtek 25.4 16:00 - Jihočeská vědecká knihovna - pobočka Čtyři Dvory, Emy Destinové 46, České Budějovice

Zobrazit všechny události
 
 
 
 

Letní a zimní čas

V roce 2018 skončila v EU debata o letním a zimním času. Každý stát se má zařídit podle svého. Téma se odsunulo do pozadí, momentálně není na stole. Co vyhovuje vám?

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Úvod  >  Písecké postřehy  > 

Kateřina Moravcová objevila kouzlo skla

Kateřina Moravcová s jedním ze svých výrobků.

Kateřina Moravcová s jedním ze svých výrobků.

4.7.2021 13:26

PROTIVÍN – Když se dnes Kateřina Moravcová (21) z Protivína zamýšlí, kdy se poprvé setkala se zdobeným sklem, bylo to asi u babičky ve výstavní vitrínce a pak na školní burze. Jako dítě ráda malovala, ale že bude mít něco společného se sklem, o tom se rozhodlo až při hledání vhodné střední školy. Tehdy zvolila Střední odbornou školu a Střední odborné učiliště v Třeboni a nastoupila na obor brusič. Ve školní dílně byly stroje ze sklárny Chlum u Třeboně, která v dřívějších letech zkrachovala. Žáci tak mohli pracovat v těch nejlepších podmínkách. „Začátky ale byly náročné pro nás všechny. Třeba pochopit složité dekory, to nám trvalo opravdu dost dlouho. Skládají se z mnoha řezů, které se přes sebe různě protínají. Postupně jsem se do toho dostávala. Doma mám svou první mísu a myslím si, že nevypadá vůbec špatně. Broušení mi docela šlo," vzpomíná Kateřina Moravcová.

Plastika pro běžecký závod. Jedna z Kateřininých váz.

 

Praxe v Itálii i Číně
Škola ji bavila a ke sklu našla vztah, rozhodla se tedy ještě pro nástavbu zakončenou maturitou. „Na škole jsem měla možnost vyjet na výměnný pobyt do italského Trenta a na měsíc i do Číny, to byl pro holku z Protivína obrovský zážitek," pokračuje Kateřina. Žáci třeboňské školy se v Číně zdokonalovali v broušení přírodních křišťálů. Dokonce tam zažili oslavy 70. výročí založení Čínské lidové republiky. Všimli si také, že čínští středoškoláci tráví ve škole téměř celý den. „Začínají už prakticky v šest ráno a domů kolikrát chodí až v osm večer. Bylo to tam velice zvláštní a zajímavé ve srovnání se světem u nás. Kdo to nezažije, tak to nepochopí." S tamními studenty se Češi dorozumívali pomocí mobilních aplikací, nikdo z Číňanů neuměl pořádně anglicky. Nefungovaly tam sociální sítě, které jsou u nás běžné. Pokud jde o práci s křišťálem, přivezla si Kateřina nové dovednosti.

Trofej pro běžecký závod
Sklářství mívalo v České republice velkou tradici a Česká republika svého času patřila mezi sklářské velmoci. V posledních desítkách let ale toto tradiční odvětví upadá. „Jako brusič skla pracujete na kuličském stroji, kdy brusič sedí za strojem a má před sebou nasazený kotouč. V ruce má skleněný výrobek, například mísu, a ten přikládá ke kotouči. Kotouče bývají diamantové. Pak už jen sklo přikládáte na kotouče podle svých potřeb," popisuje Kateřina Moravcová. Druhou možností je pískování skla. „U této možnosti si ve speciálním programu nakreslím motiv. Například nějaké logo. Pošlu to do řezací tiskárny a vyříznuté logo nalepím například na půllitr. Další fází je pískovací box, do kterého se sklo vloží. Uvnitř boxu se pískuje pistolí. Ta za pomoci vzduchu vyhání hadicí písek, který narušuje drobně povrch skla a to je pak matné. Broušení a pískování jsou mé dvě hlavní práce," dodává Kateřina.
Ve druhém ročníku učňovského oboru za Kateřinou a spolužáky přišel mistr s návrhem, aby vytvořili návrh skleněné plastiky pro vítěze běžeckých závodů v Jindřichově Hradci. Kateřina Moravcová byla nakonec ta, kterou si mistr vybral a dostala možnost vytvořit trofej pro tři ročníky závodu. Ten třetí se kvůli pandemii covidu nakonec neuskutečnil, což ji mrzelo, protože tato plastika jí dala nejvíc práce. Nakonec ji má doma. „Vytvořit něco podobného trvá většinou desítky hodin. I proto mě trochu mrzelo, že se poslední ročník běhu neuskutečnil, ale třeba se taková příležitost ještě naskytne. " Nejvíc je Kateřina pyšná na plasticky vybroušenou vázu, která vypadá jako dubová kůra. Před opracováním měla pět a půl kilo. Teď váží tři kila. Váza tak Kateřině dala zabrat jak fyzicky, tak technicky. Za podobně zdařilou považuje skleněnou plastiku, která byla její maturitní prací.

Povolání to nakonec nebude
Nyní se Kateřina soustředí na dokončení maturitní nástavby. Po ní ale zřejmě bude dělat něco úplně jiného, protože brusiči jsou v současnosti v České republice hodně podhodnoceni. Je jich málo, přesto si jich pracovní trh neváží. Pokud chce člověk rozumně žít, musí si najít k obživě něco jiného. „Já ale ty zkušenosti získané na třeboňské škole rozhodně nezahodím. Práce se sklem bude moje celoživotní láska. Jako hobby pískuji půllitry, svatební nebo maturitní skleničky i dárky k narozeninám. Nevyhýbám se ani jiným možnostem práce se sklem. Je to prostě něco, co nechci opustit, i když to nebudu dělat na hlavní pracovní poměr. Uvidíme, jak se situace kolem sklářství vyvine. Třeba se sklo zase vrátí do módy," přála by si mladá brusička. Její práce jsou k vidění na facebookové a instagramové stránce s názvem Pískované a broušené sklo. „Pokud by někdo měl zájem, určitě jsem ochotná něco vyrobit," nabízí Kateřina Moravcová.


Autor: Martin Petřík

Diskuse k článku - napište váš názor
 

Další zprávy z regionu

 
 

Diskuse ke článku

Zbývá znaků: 1200
 
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace