Pinkas si Petrovu chválu vytiskl. Každé střídání jsem viděl šestkrát, říká
Foto: Karel Švec, Český hokej
Poměrně početné doplnění o hráče mladšího ročníku můžeme letos očekávat v reprezentační dvacítce. Svoje místo by si chtěl vybojovat i obránce Matěj Pinkas, ačkoli od loňského března odehrál jen pět soutěžních zápasů!
Královéhradecký zadák je důkazem, že když se chce, tak to jde – i přes hodně ztížené podmínky. Navzdory očekáváním se v dubnu probojoval na šampionát osmnáctek a teď se na kempu dvacítky dobře prezentoval i Karlu Mlejnkovi.
Po Velkých Popovicích zamíří na první zápasovou akci do Finska. Jako jeden z šesti obránců ročníku 2003.
Jak jste se na úvodním soustředění cítil jako jeden z bažantů?
Super! Nebyl jsem na kempu jediný bažant, abych tak řekl (směje se). Víc kluků ročníku 2003 nás tam bylo poprvé. Starší kluci nás mezi sebe vzali pěkně, nebyla tam mezi námi žádná propast.
Myslíte, že hodně z vás se může dostat na mistrovství?
To si netroufám říct. Myslím, že to bude o tom, kdo bude mít zrovna formu. Šanci má každý.
„Kluci se toho báli. Říkali, že mají strach, že dostanou do zubů a podobně. Já jsem se na to ale strašně těšil.“
I vy, co jste shodili košík. Jaké to vůbec je?
Je to super pocit. Kluci se toho báli. Říkali, že mají strach, že dostanou do zubů a podobně. Já jsem se na to ale strašně těšil. Je to takové hokejovější, i když se to občas mlží.
V popovické mlze rozhodně…
Přesně. Ale už si připadám jako pořádný hokejista.
Je úleva, když už před očima nemáte ty „dráty“?
Asi jo. Nebo je i výhoda, když se jdeme napít, že to všude neteče po té mřížce… Není pak zrezlá a nemusím se o ni tolik starat.
Foto: Karel Švec, Český hokej
Ale jakmile dostanete první ránu, asi toho budete trochu litovat.
No, já jsem ještě naštěstí první ránu nedostal, takže nemůžu nic říkat (směje se). Ale asi přijde.
Na mistrovství osmnáctek jste byl jedním z hráčů, kteří toho odehráli v sezoně nejméně. Konkrétně pět zápasů za juniorku. Muselo to pro vás být hodně těžké…
Bylo to náročné, ale naštěstí jsme měli v osmnáctce hodně kempů a mohli se rozehrát. Hráli jsme nějaké přípraváky se Slovenskem a s dvacítkou, na rozehrání toho byla spousta. Pan Petr mi na konci turnaje sám řekl, že na začátku se mnou nepočítali, protože věděli, že nebudu hrát. Nečekali, že bych vůbec mohl letět. A nakonec se to vydařilo! Jsem za to moc rád.
I nám to v rozhovoru po skončení mistrovství říkal: „Podívejte se na Matěje Pinkase, jaký udělal progres. Skončil v říjnu, a teď patřil mezi stěžejní obránce. Zvládal situace proti budoucím hvězdám NHL.“ Potěšilo vás to?
Určitě se to hezky poslouchá. Vytiskl jsem si článek a mám ho doma v šuplíku (usmívá se).
„Měl jsem po MS týden pauzu a jak jsem ještě měl předplatné na nějakých serverech, tak jsem si pouštěl ta videa dokola.“
A jak se tedy proti těm hvězdám hrálo? Vybavíte si, kdo vás zlobil nejvíc?
Upřímně řečeno, já jsem se prostě snažil hrát na každého na sto procent. Ne že na mě někdo jel a já jsem si řekl „pozor, Bedard, ročník 2005, ten má hodně gólů“. To určitě ne. Snažil jsem se všem hrát do těla, to je můj hokej. A nějak to vyšlo.
Z týmového hlediska to ale po výborném rozjezdu nakonec výrazně nevyšlo. Promítáte si mistrovství zpětně?
Tuhle část promítání už mám naštěstí za sebou. Měl jsem potom týden pauzu a jak jsem ještě měl předplatné na nějakých serverech, tak jsem si pouštěl ta videa dokola. Každé střídání jsem viděl asi tak šestkrát. Zamrzí to… Pokazili jsme si to sami, disciplínou. Je to strašná škoda.
To je za mě hodně sympatické, že jste si to až takhle rozebíral. Musí vám to dát dost do budoucna: Uvidíte, co jste opakovaně nedělal ideálně…
Určitě, právě proto jsem to dělal. I kvůli tomu, co jsme dělali špatně týmově. Celkově jsem sledoval pohyb na ledě, kde jsem mohl být rychlejší nebo dát přesnější nahrávku. Tam už byl vidět každý detail.
Foto: Chris Tanouye / HHOF-IIHF Images
V Hradci Králové už za sebou máte hlavní část letní přípravy. Jaká byla?
Už když jsme byli na letišti v Dallasu, pan Martinec nám říkal, že začneme s áčkem a ať se na to přípravíme. To jsem byl samozřejmě nadšený. Musel jsem ale dodělávat školu a bylo toho hodně, takže jsem toho s áčkem nakonec neodtrénoval tolik, kolik bych mohl. Když jsem ale měl čas, mohl jsem jít s ním. To pro mě bylo plus. Jinak letní přípravu nemám rád, hlavně běhání, ale už je to za námi, takže jsem spokojený (usmívá se).
Sezona bude hodně hektická na všech úrovních, pro vás osobně tedy v juniorce. Těšíte se?
Těším se moc. Nám všem, co jsme trénovali s áčkem, pan Martinec řekl, že začneme v juniorce, protože bude hodně týmů padat. A když tam odehrajeme slušné zápasy, tak můžeme dostat šanci kdekoli. V áčku, v Kolíně, kdekoli.
Share on Facebook
