Guy Carbonneau byl posledním kapitánem Montreal Canadiens, který zvedl nad hlavu Stanley Cup. Psal se rok 1993, jeho nástupci s céčkem na dresu Shea Weberovi bylo sedm let a střelec vítězné branky ve čtvrtém finále Josh Anderson ještě nepřišel na svět. To možná nejlíp ukazuje, jak dlouhá doba uplynula. Vítězstvím v prodloužení Canadiens odvrátili konec a vynutili si páté pokračování. Do haly Bell Centre zavítaly i legendy jako Yvan Cournoyer, Guy Lafleur či brankář Patrick Roy, kteří pamatují slavná vítězství Montrealu ještě ve starém svatostánku Forum. Toho posledního dosáhli Habs před osmadvaceti lety, kdy porazili ve finále Los Angeles v pěti zápasech. Bylo to zároveň naposledy, co Pohár získal kanadský celek.
Když se tehdejšího kapitána ptali, jak se cítí při pohledu na staré záběry a fotografie, zaculil se a pravil, že staře. „Ale baví mě jednou za čas se k tomu vracet. Zrovna minulý týden jsem sledoval dva zápasy z finále 1993 v televizi. Musel jsem se smát. Zavolal jsem manželku, ať se jde podívat. Lidi dneska nadávají na rozhodčí. Měli by vidět, co pouštěli tenkrát. Hákování, držení, krosčeky. Spoustu věcí si pořád vybavuju, ale strašně to letí,“ řekl 61letý Carbonneau.
Užíval si i nečekanou jízdu Canadiens letošním play off. Během sezony zažili snad všechno, co si lze představit, i co se ani nedá. Vzestupy i pády, výměnu trenérů, hektickou základní část, kdy museli během 43 dní sehrát 25 utkání, odstávku klíčových hráčů kvůli covidu a v play off i kouče Dominiqua Ducharmeho, který během čtrnáctidenní karantény vynechal šest zápasů, včetně dvou finálových. V této době za něj suploval asistent Luke Richardson.
Montreal končil dlouhodobou soutěž pěti porážkami. Prohrál v ní o osm utkání víc, než v kolika zvítězil. Do play off, jehož se účastní 16 týmů, šel z osmnácté pozice v celkovém pořadí. „Vždycky říkám, že je to úplně jiná soutěž a nezáleží, co se dělo předtím. Takže jsem pak nebyl překvapený a bylo skvělé to sledovat. Proti Torontu by na Canadiens moc lidí nevsadilo, ani na Winnipeg nešli jako favorit a na Vegas už vůbec ne,“ líčil Carbonneau.
V prvním kole prohrával Montreal s Maple Leafs 1:3 na zápasy, ale sérii otočil. Jets smetl ve čtyřech utkáních, v semifinále si poradil s Golden Knights, kteří byli v základní části o 23 bodů lepší. Po téměř třech dekádách postoupili do rozhodující bitvy o Stanley Cup.
„Od obratu s Torontem hráli skvěle. Taky všichni víme, jaký tým má Tampa. Jenže nikdy nevíte, co se může stát,“ připomněl bývalý centr. Carbonneau za 19 sezon v NHL a Stanley Cup získal s Canadiens v letech 1986 a 1993, potřetí v roce 1999 s Dallasem. Právě ten mu připomíná nynější soupeř Montrealu.
„Lightning mají mužstvo postavené tak, aby vyhrávalo. Jako tehdy Stars. Strávil jsem tam pět let. Bob Gainey (generální manažer) sestavu doplňoval zkušenými hráči, než se z nás stal opravdu dobrý tým. Z Canadiens si přivedl ještě Mika Kanea. V roce 1999 nás hodně lidí pasovalo na vítězství, ale sezonu předtím jsme vypadli ve finále konference. Myslím, že něčím podobným si prošla i Tampa. Poslední tři, čtyři roky je vidět, jak šli nahoru. Když předloni vypadli s Columbusem, už byli týmem, kterému už mnozí hodně věřili. Dovedu si představit, jaké prožívali zklamání. Ale (manažer) Julien BriseBois viděl, že potřebují větší důraz. Vzal hráče jako Goodrow, Coleman a pár dalších do obrany. Při výběru neudělal chybu,“ pokračoval „Carbo“.
Sám je přesvědčený, že tým se musí naučit prohrávat, aby věděl, jak dosáhnout velkých vítězství. Mladí hráči Canadiens jako Nick Suzuki, Cole Caufield, Jesperi Kotkaniemi a Alexander Romanov už vědí, co play off obnáší. Zároveň se mohou učit vedle zkušených veteránů jako Corey Perry a Eric Staal. „Já měl v začátcích zase štěstí, že jsem se v týmu mohl opřít o někoho jako Bob Gainey a Larry Robinson, kteří už to předtím vyhráli. Před nimi tam byli Serge Savard, Cournoyer, Henri a Maurice Richardové. To ohromně pomáhalo.“
Všichni jmenovaní zvedli Stanley Cup nad hlavu jako kapitáni Montrealu. Stejně jako Carbonneau. Od té doby se Canadiens neprobojovali tak daleko. Až letos.
