Společnost ORT Nový Bydžov, spol. s.r.o. dnes již netřeba dlouze představovat. Jde o ryze českou, soukromou společnost, která vznikla v roce 1994 se zaměřením na drobnou zakázkovou výrobu v oboru kovovýroby. Vzrůstající nároky zákazníků zapříčinily nárůst výroby, rozšíření působnosti o další obory a nutnost doplnit výrobu o nová strojní zařízení. Před více než rokem se firma na druhý pokus dostala do Hořic. Dne 14. února 2020 byla podepsaná smlouva na koupi místního areálu bývalého podniku Karbox. Ten nyní postupně prochází rekonstrukcí tak, aby mohl plně sloužit podnikatelským záměrům investora.
Na internetových stránkách vaší společnosti mimo jiné stojí: „Do toho, co děláme, dáváme srdce a energii, hledáme výzvy a sebevědomě jim jdeme naproti, protože chceme být nejlepší.“ Dá se říct, že je to vaše osobní motto?
Určitě ano. Nechceme být jen běžná firma, která dělá běžné věci. Vždycky vyhledáváme výzvy. Ty jsou pro nás strašně důležité. Dalším oblíbeným mottem je: ,,Dobrý obchod je takový, kdy jsou spokojeni všichni zúčastnění.“ - od Tomáše Bati.
Jste maximalista?
Ve všech ohledech (směje se). Musí to jít na sto procent a víc.
A workoholik?
To si úplně nemyslím. Víceméně mě spíš práce baví. Těší mě, když je práce zorganizovaná, někdy to stojí více úsilí, a to pak i volný čas musí stranou, ale také si rád odpočinu a zavřu se do dílny a pracuji si na svých koníčcích. Umím si zorganizovat čas, což je důležité.
V jakých oborech aktuálně podnikáte?
My jsme v tom roce 1994 v podstatě začali s nějakou stavební zámečničinou. Pak se na to postupně nabalovaly obory jako oprava, údržba a stěhování strojních zařízení, až jsme se dostali k drobným strojům a jejich výrobě. Někdy v roce 2009 jsme začali dělat drobné automatizované linky a dneska už z toho jsou robotická pracoviště, víceméně jednoúčelové stroje pro zákazníky v automobilovém, potravinářském či zdravotním průmyslu. Převážně je to ale hlavně automobilový průmysl.
Dokázal jste si v počátcích představit, že se vaše podnikání podaří takto rozjet?
To, že budu podnikat a že to v životě někam posunu, to jsem věděl už ve škole. Bavil jsem se o tom se svou vychovatelkou na internátu. Říkal jsem jí, že budu podnikat, a že si myslím, že ty věci posunu někam dál. Samozřejmě člověk má nějaké cíle, ale život ho různě stáčí. A samozřejmě i ty jednotlivé obory. Asi to je o těch výzvách. Takové ty běžné věci mi nestačí. Mám docela rád i extrémy. Zabývat se tím, co na trhu není.
• HOŘICE
V pátek 14. 2. 2020 jste podepsal Smlouvu na koupi areálu bývalého Karboxu. Jaký je aktuální stav areálu?
Areál jsme samozřejmě kupovali s trochu jiným záměrem, než tomu je nyní. Ten záměr byl přestěhovat sem firmu z Nového Bydžova, zrekonstruovat zadní velkou halu, přistavět administrativní budovu. Bohužel v tom roce, kdy jsme areál kupovali, přišla krize v našem oboru. Stejné věci a propad v tu dobu zaznamenali i naši konkurenti. Trochu jsme tedy firmu zredukovali. A protože jsme ty potřeby nutně neměli, tak jsme projekt do odvolání zastavili a rozhodli se areál zatím rozpronajmout.
V pronájmu u vás aktuálně působí některé hořické firmy i drobní podnikatelé.
Ano, je tomu tak. Během toho více než roku, co areál vlastníme, ho zabezpečujeme před dalším chátráním. Opravené prostory se nám daří, alespoň prozatím, pronajímat naším zákazníkům a aktuálně jsme až na několik málo prostor úplně plní.
V jakém stavu jste bývalý areál Karboxu přebíral?
Věděl jsem, do čeho jdu. Opravy na areálu jsou nezbytné a ve větším rozsahu, než kdo z nás před koupí areálu předpokládal. Ten stav, co tu byl a jak to tady bývalí majitelé provozovali, byl úplně katastrofální a můžu říci, že jsem se s tímhle nikdy nesetkal. Nedivím se tomu, že firma Karbox již v těchto podmínkách nemohla fungovat.
Při koupi areálu byla hlavní pozornost směřována na zadní halu v areálu, kde plánujeme rozšíření naší výroby. Věděli jsme, že se to musí celé zrekonstruovat, takže jsem stav areálu úplně nehodnotil. Věděl jsem, že tam zůstane víceméně hrubá stavba. V této době musí ale člověk dělat spoustu kompromisů, což je spojené s ekonomikou provozu a nemůže to dělat na sto procent, jak by chtěl.
Jaké jsou podle vás vyhlídky současného podnikání?
Uvidíme, co bude. Zakázky začínají stoupat, slušně se to rozjíždí. Covidová doba přinesla s sebou spoustu problematických míst vzhledem k dodávkám komponentů, obrovskému nárůstu cen materiálů atd. Dnes nejde říci jednoznačně, jaký bude další růst. To ukáže až čas.
Jak moc vás postihla pandemie?
Myslím, že nás se to ani nedotklo. Ta krize, která v tom automobilovém oboru byla, vlastně přišla ještě zhruba třičtvrtě roku před pandemií, kdy začaly být poklesy. Pandemie to pak jen přiostřila, ale nezaznamenávám, že by na nás měla nějaké větší dopady. Nemuseli jsme přerušit provoz, ani jsme neměli skoro žádné nemocné zaměstnance. Samozřejmě jsme museli nastavit daná opatření v rámci firmy. Rozdělovali jsme úseky, dezinfikovali prostory a nosili respirátory. Covidová doba nás ale nijak výrazně nezabrzdila.
Jaký máte vztah k Hořicím?
Ani nevím proč, ale už od mých patnácti let, kdy jsem do Hořic jezdil na závody, mě to sem táhlo. Tady v Podhůří se vždycky žilo hůř a lidé si museli pomáhat, to s sebou přináší určitou etiku, zodpovědnost atd. V tomhle směru mají Hořice vysokou přidanou hodnotu. Příchod do Hořic byl ale i částečně strategicky z důvodu nižší firemní konkurence. Pracovní síla a lidé obecně jsou pro nás strašně důležití. Jsme nároční, ale o své lidi se staráme.
Co vám tu naopak chybí?
Určitá profesionalita firem. Snažíme se o poměrně vysoký standard, a to bývá při některých jednáních častým úskalím v rámci hořických firem. Často musíme firmy dotlačit do vyšší kvality a vyšších organizačních schopností. Firmy jsou ochotné, slušné, ceny rozumné, ale chybí tam ta profesionalita. Kvalita, dodržování termínů atd.
Přijde mi zkrátka, že se tu spousta firem jenom jaksi vyžívá. Nějakým způsobem to jede, ale často není potřebný progres. Co se týče nás, můžu říct, že máme drajf a chuť věci posouvat. My jsme v podstatě do toho naše areálu dostali už teď více lidí, než bylo v projektu v prvních x letech.
Jak vnímáte zdejší podmínky pro podnikání?
Jsou převážně příznivé. Snažíme se v areálu upřednostňovat hořické firmy, s tím jsme sem šli. Snažíme se jim dávat práci prvořadě. Až když tu ten obor nenajdeme a tu kvalitu, kterou potřebujeme, tak se rozhlížíme dál. Ale určitě využíváme hodně místních firem a budeme je využívat i nadále.
Kolik lidí v areálu nyní působí?
Nová firma se měla původně stavět až pro 250 zaměstnanců. My tady máme pár svých zaměstnanců, ale areál v současné době využívá odhadem asi 120 lidí. To je více, než měl původní záměr v prvních letech v plánu. Samozřejmě, že si firmy své zaměstnance i přivedly, ale časem se to obmění tak, že se sem dostane ještě více místních. Lidem se dlouhodobě nechce dojíždět za prací jinam. Je tedy jen otázkou času, než si firmy získají a vybudují navzájem důvěru s místními.
Kolik máte teď celkem zaměstnanců?
Aktuálně je to kolem 40 zaměstnanců celkem. Výrobní kapacity si doplňujeme externí spoluprácí. Rád bych zmínil, že v areálu jsou volná pracovní místa právě u partnerů, kteří tu působí. Vím, že všichni shání zaměstnance. Myslím, že i platové podmínky jsou na dost vysoké úrovni. Určitě mimo hořický standard. Myslím, že to do budoucna bude fungovat. U nás jsou ještě nějaké volné prostory. Ať už skladovací, tak kancelářské i výrobní. Takže kdyby měl někdo zájem, určitě se na nás může obrátit. Areál už je teď naštěstí úplně někde jinde než v době, kdy jsme ho přebírali.
Jaký je váš obecný názor na Hořice?
Hořice, to je trošku takové muzeum (usměje se). Vzhledem k tomu pískovci, Podhůří atd. Město mám rád nejen pro svou historii a památky, ale i pro jeho závodní historii, ta mění veškeré dění města. A to je něco, co mám opravdu rád.
Jak může potenciál Hořic zvednout případné napojení na novou dálnici?
Myslím, že to bude určitě velké plus. To význam má. Infrastruktura pomáhá jak lidem, tak firmám. Hořicím dle mého názoru pomůže přilákat firmy, které pomohou snížit dlouhodobou nezaměstnanost. Město se samozřejmě s tímto snaží pracovat, ale pořád je spousta věcí, které tu chybí. V porovnání s Bydžovskem je to například nedostatečná profesionalita firem a celkově menší množství oborů i firem. To je pravděpodobně důvod, proč podstatná část lidí z Hořicka utíká a tím aktuálně město trpí.
Původně jste měl zájem o koupi průmyslové zóny za Miletou. Jak zpětně tu vzniklou situaci berete?
Tohle téma jsem už dávno hodil za hlavu. Pokud bych to měl porovnat, tak samozřejmě, že začínat na zelené louce by bylo lepší. Hlavně co se týče našeho záměru vybudování firmy. Ale vzhledem k situaci, která nastala minulý rok, jsme rádi, že jsme nakonec koupili tento areál.
Jak často se během týdne v Hořicích pohybujete?
Jsem tu každý pátek. Samozřejmě, když tu mám nějakou speciální záležitost, tak přijedu i jindy, někdy sem zajedu i o víkendu, ale standardně je to takhle. Hodně jinak působím v Červeněvsi. Nyní máme ještě další vizi, jak posunout areál v Hořicích, jedná se o velký projekt, ale to bych zatím nechtěl zmiňovat.
• SPORT
Vaše společnost se zapojuje i do sportovní činnosti, převážně do motocyklového odvětví. Jak je to nyní se sponzorstvím?
S příchodem pandemie to všechno usnulo. Ve chvíli, kdy se v Česku objevila pandemie a nastal pokles v naší výrobě, tak se to postupně zastavilo. Teď se to začíná opět rozjíždět, nějaké myšlenky máme, ale ještě o nich mluvit raději nebudu. Sportu se určitě budeme věnovat dál a budeme podporovat určité subjekty.
ORT tedy letos nebude hlavním sponzorem hořických závodů? Pakliže se srpnový podnik uskuteční.
Nebudu říkat, že nebude, ještě nevím (směje se). Máme nějaké plány, ale ještě nejsou dotažené do konce, takže uvidíme. Neříkám ne, je to spíše o jednáních s autoklubem.
Jaké jezdce jste v minulosti finančně podporovali?
Je to například Michal Savinkov, Honza Novotný. Také to byl Mára Červený, Kimura (Petr Bičiště) a hlavně Filip Salač. Všechno je ale teď zastavené. Kromě motocyklového sportu jsme podporovali i například menší fotbalové mančafty. Snažíme se ale dělat hlavně motosport, protože ten nám je blízký. Myslím, že z této covidové doby nejsme ještě úplně venku. K závodům se vrátíme, je ale zapotřebí dostat se do původní formy, než to rozjedeme naplno.
Pokud se plánované hořické závody letos uskuteční, budete mezi hosty?
Jako každý rok samozřejmě ano (usměje se).
Komu ze závodníků na přírodních okruzích fandíte?
Určitě je to Mára Červený, Michal Savinkov. Obecně ale fandím tomu sportu jako takovému. Takže hlavně ať všichni dojedou ve zdraví a je to zajímavá podívaná.
Co vy a volný čas?
Samozřejmě s nákupem areálu v Hořicích to bylo dost hektické. Ale já mám rád takové výzvy. Většinou to nejsou výzvy v řádu měsíců, dnů, i když takové taky jsou, ale třeba výzvy, které trvají rok, dva, tři. Jsou to velké projekty a ten hořický je jeden z nich. Ted toho času nebylo tolik, ale tím, že se nedalo nic moc dělat (koníčky, cestování), tak se člověk realizoval v té práci.
Jaké máte záliby?
Příroda, sport, vaření, cestování… Rád vařím i různé speciality pro rodinu, pracuji na zahradě a kolem domu. Obecně si myslím, že lidé mohou být spokojeni, když jsou v produkci, když něco vytváří, budují. Tak to mám i já.
Prozradíte vaše nejbližší osobní či profesní cíle?
V současné době určitě chceme pracovat s nárůstem zakázek a víc rozjet firmu v Červeněvsi. Areál v Hořicích chceme dát do stavu, abychom se za něj nemuseli stydět. Zvenčí to není vidět, protože se dělají hlavně vnitřní prostory, ale odhadem se tu už odpracovalo nějakých 30 tisíc hodin. A udělaly obrovské investice.
Co říci závěrem?
Chtěl bych určitě poděkovat všem našim zaměstnancům, kteří nás neopustili v horších dobách a vzájemně jsme se mohli o sebe opřít. Dále bych chtěl poděkovat i vedení města - panu starostovi Svobodovi a panu Pourovi, kteří když s něčím přijdeme, mají vždy ochotu věci řešit.
Přeji všem lidem, aby se situace s covidem vrátila do normálu a mohli si naplno užívat života.
