Mají to ve svých rukách. Nedělní finále EURO 2020 bude soubojem dvou nejlepších gólmanů na turnaji. Angličan Jordan Pickford má dokonce Zlatou rukavici pro top brankáře šampionátu jistou, jeho pět čistých kont už Gianluigi Donnarumma nedožene. Italský fantom zase vykázal nejvyšší kvalitu práce na mistrovství – hned šest z jeho celkových devíti zákroků patří statisticky do kategorie superzásahů. Kdo z nich zvedne ve Wembley nablýskaný pohár?
Tkví v tom možná největší rozdíl mezi italským a anglickým reprezentačním fotbalem. Zatímco squadra azzurra se na každém velkém turnaji mohla tradičně opřít o spolehlivou oporu v bráně, anglické vyhlídky na mistrovství světa či Evropy pravidelně posílaly do kytek fatální chyby mužů v rukavicích.
David Seaman.David James. Paul Robinson. Rob Green. Všechno skvělí brankáři, samozřejmě.
Jenže když šlo do tuhého, sálala z nich nervozita, která se většinou přenesla na celý tým. A vše obvykle ještě korunoval nějaký šílený kiks, který straší fanoušky Albionu dodnes. Letos je to jiné. Jordan Pickford zatím drží. Byť v Evertonu prožil hodně složitou sezonu a byl pod palbou kritiky z řady důvodů, na EURO působí velmi dobrým dojmem.
„Vede si extrémně dobře,“ uznává Robinson, jeden z jeho předchůdců v anglické brance. „Vím, že spolupracuje s psychologem, který dbá o jeho koncentraci, a vidíte, že se díky tomu nedostává do situací, do nichž se dostával dřív. Vyzrál a dospěl. Dělá správná rozhodnutí.“
Sedmadvacetiletý gólman těží ze skvělé defenzivy celého mužstva, v šesti zápasech čelil dosud jen jedenácti střelám, to nejsou ani dvě na utkání. Ale jeho zákroky v utkáních se Skotskem či Německem byly zásadní, tam si musel čisté konto zasloužit. Nul už má na turnaji pět, což znamená, že nehledě na výsledek finále získá Zlatou rukavici pro nejlepšího brankáře EURO 2020.
„Je to velice pěkné,“ culí se Pickford. „Ale jde o zásluhu celého týmu. Na nulu vzadu dřeme pokaždé všichni, na turnaji jsou klíčem k úspěchu,“ upozorňuje.
Proto taky pěkně vyšiluje, když někdo ze spoluhráčů vypustí souboj nebo udělá nevynucenou chybu. To je schopen letět několik desítek metrů do hřiště, aby dotyčného vyplísnil. Prostě rapl.
Donnarumma je jeho pravý opak. Klidná síla. V Serii A chytal za AC Milán poprvé v šestnácti letech, je prostě vyvolený. A tak se podle toho chová. Dokazuje to, co se zdálo nemožné. Například v bráně své země dokonale nahradil Gianluigiho Buffona, stejně jako tato legenda působí dojmem, že se nemůže nic špatného stát.
Pálit na něj zpoza vápna snad ani nemá smysl, střely z dálky bezpečně kontroluje. A proti pokusům z větší blízkosti zase tasí skvělý reflex, možná i odhad. Podle statistické metriky xCG zabránil na turnaji už téměř pěti jistým gólům, při penaltovém rozstřelu v semifinále vychytal i Španěla Alvára Moratu.
A pak se i vyhlášený flegmatik, který je mimochodem momentálně bez smlouvy, dojetím rozplakal.
„Nemůžu svůj pocit ani popsat,“ krčí rameny. „V momentě, kdy se rozhodlo o našem postupu do finále, bylo všechno. Nebylo to snadné, ale díky síle celého týmu jsme to dokázali. Ale během rozstřelu jsem byl v pohodě. Věděl jsem, že můžu týmu pomoci,“ dodává dvaadvacetiletý obr, který se příští týden upíše na pět let PSG. Do nového angažmá by určitě rád nastoupil coby nový mistr Evropy.
Gianluigi Donnarumma vs. Jordan Pickford
