Čtvrt hodiny za 150 dolarů. Libanonská armáda nabízí vyhlídkové lety vrtulníkem, řeší tak nedostatek peněz |
„Zahraniční dárci jako Evropská unie a mezinárodní instituce typu Světové banky by měly chystat plány nouzové humanitární pomoci, aby předešly nejhorším scénářům,“ napsal respektovaný think-tank International Crisis Group v červnové zprávě, která varuje, že Libanon může sklouznout až k vnitřnímu násilnému konfliktu. Světová banka před měsícem varovala, že libanonská krize může přerůst v jednu z nejhorších ve světě za posledních 150 let.
  |
Zatímco totiž ceny i nezaměstnanost strmě rostou, příjmy stagnují a měna ztratila 90 procent své hodnoty, předluženou zemi už začíná sužovat nedostatek pohonných hmot, léků i potravin, na které nemá podle průzkumu OSN dostatek peněz 77 procent libanonských domácností.
Navíc tamní ministerstvo hospodářství v sobotu oznámilo další zdražení chleba – již sedmé v letošním roce. Cena se zvyšuje o šest procent na 4000 libanonských liber (asi 57,50 koruny) za asi 880 gramů chleba.
To vše se děje v situaci, kdy Libanon, někdejší ostrov prosperity a svobody na Blízkém východě, svazuje už od podzimu 2019 i politická krize a země se tak opět dostává do hledáčku blízkovýchodních i světových diplomatů, politiků a zpravodajských důstojníků, kteří už v minulosti Libanon přetvořili v kolbiště svých půtek.
Pomoc od Íránu? Pro USA nepřijatelné
Podobný scénář se ostatně naplňuje i nyní. Vůdce vlivného hnutí Hizballáh šajch Nasralláh například oznámil, že jeho organizace, podporovaná Teheránem, vyjednává logistické záležitosti o dodávkách benzinu pro Libanon z Íránu.
Mám informace, že v Libanonu existují síly usilující o občanskou válku, prohlásil šéf Hizballáhu |
Další posilování vlivu islámské republiky i ve formě takovéto pomoci je však trnem v oku zastáncům dosavadní strategické převahy proamerických režimů na Blízkém výhodě. „Írán potřebuje satelitní státy, které by mohl využívat k prosazování svých cílů,“ prohlásila k plánu s benzinem americká velvyslankyně v Bejrútu Dorothy Sheaová.
O humanitárních dodávkách mezitím jednají mimo jiné Spojené arabské emiráty, Francie a ozval se dokonce i Izrael. „Ve světle závažné ekonomické krize a s ohledem na pokusy Hizballáhu posílit íránské investice v této zemi jsem přes styčný úřad izraelské armády kontaktoval (mírové síly OSN v Libanonu) UNIFIL a navrhl jsem jim dodávku humanitární pomoci do Libanonu,“ napsal v úterý ministr obrany židovského státu Benny Ganc. „Jako Izraelce, Žida a člověka mě bolí srdce, když vidím záběry hladových lidí v libanonských ulicích,“ tweetoval.
Deník Haarec k těmto verbálním gestům podotkl, že libanonská vláda pomoc od Izraele, s nímž je oficiálně ve válečném stavu, jistě odmítne, což prý dobře ví i Ganc – v médiích se ostatně objevily pochyby, zda se nejedná o pouhou PR kampaň. Gancova nabídka však prý zároveň odráží obavu, že se situace v Libanonu skutečně dramaticky vyostří, což by nakonec mohlo teoreticky vést nejen k posílení íránského vlivu, ale i k převzetí moci Hizballáhem, jenž má kromě politického křídla také velmi efektivní a početnou milici, která v minulosti sváděla boje s izraelskými silami.
Vyšetřování výbuchu v Bejrútu vede k lidem napojeným na Sýrii. Asad prý chtěl dusičnan pro zbrojní účely |
Hospodářský propad Libanonu totiž umocňuje i dlouhodobá politická nestabilita. V zemi zatěžované přítomností více než milionu uprchlíků ze sousední Sýrie vypukly už v říjnu 2019 rozsáhlé protesty proti vládě a obecně proti zkorumpovanému a neefektivnímu státnímu establishmentu. Západem podporovaný premiér Saad Harírí tehdy odstoupil. Novou vládu měl sestavit Hasán Dijáb – neuspěl však a od loňska, kdy zemí a politickou scénou obrazně i doslova otřásl devastující výbuch v bejrútském přístavu a nové protesty, se o vytvoření vlády opět marně pokouší Harírí.
Armáda si vydělává na platy
Mezinárodní společenství v posledních letech podmiňuje pomoc Libanonu zásadními reformami a protikorupčními kroky. Za stávající situace jdou ale tyto požadavky opět stranou. Řada vlád se aktuálně zabývá materiální a finanční podporou libanonské armády. Kupříkladu Katar se zavázal posílat každý měsíc sedmdesát tun potravin, aby libanonští vojáci měli řádnou stravu.
„Jak může voják živit rodinu svým platem nepřesahujícím 90 dolarů?“ apeloval nedávno na domácí i zahraniční politiky šéf ozbrojených sil Joseph Aún. Před krizí byl totiž reálný příjem stejného vojáka téměř desetinásobný – dnes však libanonští činitelé svorně, avšak bez vidiny řešení, upozorňují, že takto lze těžko udržovat morálku i soudržnost armády.
Právě ta se totiž v nábožensky a etnicky roztříštěné zemi stala po občanské válce 70. a 80. let svorníkem, který cíleně buduje nadkonfesní, celolibanonskou identitu. Teď je armáda zmiňována jako možná poslední brzda, která může zastavit pád Libanonu do nového vnitřního konfliktu.
Mezitím však vojáci musejí vymýšlet, jak si přivydělat ke směšným platům. Televize al-Džazíra například vysílala reportáž o tom, jak libanonská armáda nabízí turistům za 150 dolarů vyhlídkové lety svými vrtulníky.
Autor vede Centrum pro studium Blízkého východu na Metropolitní univerzitě Praha.
