Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

KUBÁNÍK: Jak jsem špatně přečetl písmena a možná jsem zabil doktorku

Mladí a neklidní

  5:00
V divadle nám oznámili, že musíme na prohlídku k závodnímu lékaři. Už to spojení „závodní lékař” zní šíleně, nepřipadám si ani jako závodník, ani divadlo nepovažuji za závod, ale prý se tomu tak říká. „Já mám ale svoji lékařku, nechci chodit k nikomu jinému, nechci nikomu jinému nic říkat o mém stavu,” namítl jsem. Marně. Prý je to zákon. A tak jsem šel.

Josef Kubáník foto: Jaroslav Jiřička

Květa Fialová a Josef Kubáník se seznámili v roce 2011 ve Slováckém divadle.
Květa Fialová a Josef Kubáník v inscenaci Harold a Maud na jevišti Slováckého...

Tedy, abych byl přesný, běžel jsem, protože jsem něco zařizoval a návštěva paní, kterou jsem v životě neviděl, mě nijak nelákala, tak jsem doběhl na poslední chvíli. Odevzdal jsem moč a čekal. „Další,” ozvalo se z ordinace a já jsem vstoupil do bílé místnosti, kde za počítačem seděla paní, která se právě stávala mou závodní lékařkou. Moc jsem z ní neviděl. Jen kousek hlavy s černými vlasy a červenou sponkou. „Dobrý den,” pozdravil jsem rozpačitě a čekal, co teď. „Zajímá mě výška, váha, teplota, tlak…” volala a mě to zmátlo, že jsem si vzpomněl na rozhlasové předpovědi počasí a vypadlo ze mě: „a rosný bod”. 

Josef Kubáník

V roce 1999 absolvoval Zlínskou školu umění a po dvou letech ve zlínském divadle nastoupil do Slováckého divadla v Uherském Hradišti, kde je dodnes. Začínal zcela nenápadnými rolemi, jako byl pes v komedii Poprask na laguně, který se ještě ke všemu jmenoval Pako, nebo němou postavou černocha, který měl za úkol během představení stěhovat stůl. Později se vypracoval k zásadnějším rolím, ať to byl Smerďakov v Pitínského dramatizaci Bratrů Karamazových, Saturnin, Trigorin v Rackovi, či Štastlivec v Ostrovského Lese. Po boku Květy Fialové vytvořil hlavní roli v tragikomedii Harold a Maude, spolu si zahráli i titulní postavy v příběhu Oskar a růžová paní. 

Diváci jej znají i z televizních seriálů Gympl s (r)učením omezeným, Temný kraj, Sestřičky a další, ale věnuje se i marketingu, a to nejenom pro Slovácké divadlo, ale třeba i pro vznikající dokument o posledních třech letech Václava Havla s názvem Tady Havel, slyšíte mě?. Je moderátorem uherskohradišťské Letní filmové školy, v roce 2019 napsal knihu Poslední deník Květy Fialové a v roce 2020 mu vyšel sms thriller Herec. Od března 2021 v Českém rozhlase Zlín moderuje svůj autorský pořad Na pohovce JK. 

Paní to vůbec nepřišlo divné a už vůbec ne vtipné a zapisovala si. „Pozorujete změny na váze?” houkla na mě po chvíli a já jsem si vybavil podobnou prohlídku mé přítelkyně Květy Fialové a odpověděl jsem jako kdysi ona. „Ano, hodně jsem přibral.” „Jak dlouho to trvá?” zeptala se paní v bílém plášti v podstatě bez intonace. „Celý život. Když jsem se narodil, měl jsem jen tři kila a podívejte se, kolik mám teď.” Nepodívala se a mě to celé začalo znervózňovat. „Podíváme se na krev a změříme vás,” řekla potom a já jsem jen čekal, co se stane. Nestalo se nic a já jsem začal mít silný dojem, že něco dělám špatně já. „Sundejte si brýle, změříme zrak.” 

„Promiňte, bez brýlí nic nevidím, proto je nosím,” snažil jsem se upozornit na nesmysl. „Sundejte si brýle, změříme zrak,” zopakovala věcně a bez emocí a já jsem začal pochybovat, že za stolem sedí člověk. Ale to už jsem mžoural na rozsvícený řádek světelné tabule vynervovaný z toho, co mě ještě čeká. „A, D, G…. ne pardon, to je spíš B, pak je tam C, nebo D, to teď přesně nepoznám, ale vedle O, to by mělo souhlasit,“ snažil jsem se přečíst, co jsem viděl a cítil, jak mi po spáncích začíná stékat proud potu. V tu chvíli lékařka přestala psát, pomalu zvedla oči od monitoru, podívala se rychle na tabuli, pak na mě, pak stejně rychle zase na tabuli a vyhrkla: „Ale tam jsou číslice.”

Co se stalo potom, už nevím, jen si pamatuji, že si lékařka zobla nějakou tabletku a dlouho se dívala z okna. Chvíli pak něco psala do lejster, už na mě ale nepromluvila, tak jsem se zvedl a odešel. Po pár měsících ke mně přišla zpráva, že paní zemřela. Dodnes mě budí ze spaní sny, že za to můžu i já. Přeji vám tedy léto bez stresu a bez lékařů a k tomu i, jak říkala moje babička, dušu v péří.

Autor: