Hampl zdržel letadlo! Brali mě jako turistu, líčí a děkuje Liberci
Foto: Martin Voltr
Příběhů o nezdařeném přesunu do zámoří nabídl v loňské sezoně (nejen) český hokej spoustu. Do jednoho takového se dostal i obránce reprezentační dvacítky Jan Hampl, který měl hrát za Saint John v quebecké lize.
Hampl si to před rokem namířil z liberecké organizace do klubu, kde před ním působili Jakub Zbořil, Filip Přikryl a další Češi. Jenže namířil... Jenom virtuálně. Do zámoří nemohl stejně jako drtivá většina ostatních krajanů odletět a QMJHL si vůbec nezahrál, ani po jejím opožděném startu.
Nakonec tak musel být rád alespoň za skromnou porci zápasů v Benátkách nad Jizerou. Tam bude působit i nadále, a k tomu se pokusí zaujmout reprezentační trenéry natolik, aby letěl na juniorský šampionát do Edmontonu. Teď se jim může ukázat na akci ve Finsku.
Jak moc se po tom všem těšíte na první zápasy nové sezony?
Těším se moc! Nemůžeme se prvních zápasů dočkat, ještě když jsou mezinárodní. Všichni jsme rádi, že jsme se sem dostali. Minulou sezonu jsme toho moc neodehráli, nebo aspoň já osobně ne. Budeme se snažit odstartovat sezonu vítězně.
„Já už jsem byl na letišti u letadla a dobu se tam řešilo, jestli odletím, nebo neodletím.“
Berete to jako symbol, že ta „blbá“ doba neříkám skončila, ale zkrátka už budete moci hrát plnohodnotně hokej?
Určitě je to signál, že už to bude lepší. Ale pořád to není úplně v normálu, musíme třeba podstupovat testy. I když já to mám lepší, protože jsem už očkovaný.
Můžete konečně dělat to, co vás baví.
To je pravda. Já osobně jsem to měl loni docela rozfrcané, ale jsem rád, že mi Liberec pomohl. Jsem za to rád, protože vím, že některé jiné kluby by se k tomu takhle nepostavily. Jiní kluci takové štěstí neměli.
Vy jste loni plánoval odchod do Kanady, ale stejně jako ostatní krajané jste nemohl odletět. Mrzelo vás to hodně?
Já už jsem byl na letišti u letadla a dobu se tam řešilo, jestli odletím, nebo neodletím. Kvůli mně se dokonce zdrželo letadlo. Měl jsem s sebou papíry a všechno zařízené, i karanténu v Kanadě, a přesto mě nepustili.
Jak vám to zdůvodnili?
Tak, že mě berou jako turistu. I přesto, že jsem tam měl pracovní smlouvu.
„Sezonu předtím jsem odehrál kolem pětašedesáti zápasů, a teď najednou jedenáct…“
To musí být velká facka, když už skoro sedíte na palubě…
Velká, no (usmívá se). Už jsem se rozloučil s rodinou, byly tam nějaké slzy… A nakonec to takhle dopadlo. Rodiče odjeli z letiště, tak jsem jim hned volal. Potom už to bylo jenom horší a horší a do Kanady jsem se nedostal.
Udržoval jste se natolik, abyste moc neztratil?
Jo, znova opakuju, že jsem byl strašně rád, jak se k tomu v Liberci postavili. Nechali mě celou dobu trénovat s týmem Benátek, což bylo super. Ke konci už bylo jasné, že neodletím, takže jsem to řekl hlavnímu trenérovi a zahrál jsem si jedenáct zápasů.
Foto: Martin Voltr
Pociťujete na sobě zápasové manko? Vnímal jste ho třeba při modelových utkáních v červnu?
Snažil jsem se to na sobě nedat znát, být soustředěný na sto procent. Je ale trošku cítit, že jsem v herních situacích tolik nebyl. Sezonu předtím jsem odehrál kolem pětašedesáti zápasů, a teď najednou jedenáct… Bohužel jsme to prostě museli zvládnout.
V Benátkách zůstáváte, takže sice zámořský sen prozatím padá, ale aspoň budete trenérům dvacítky k dispozici na všechny akce. Samozřejmě pokud o vás budou mít zájem.
Jasně. Když ta Kanada nevyšla, tak jsem vůbec neváhal. Říkal jsem si, že to asi bylo nějaké znamení seshora, že by to třeba nedopadlo (usmívá se). Jsem rád, jak se Liberec zachoval, a zůstanu tam.
Kouč Mlejnek připomněl šňůru porážek vašeho ročníku 2002. Máte teď touhu ji otočit?
Určitě! Chceme vyhrávat každý zápas. Teď se nám to nějakou dobu nevedlo, prohráli jsme devět zápasů za sebou… Chceme vítězit a připravovat se na dvacítky.
Jak si vůbec vzpomínáte na Finy? Na Hlinkovi vás docela smetli…
Fini jsou pořád stejní. Šikovní na hokejce, ale hlavně výborně bruslí. Navíc budou domácí. Ale jak říkám, uděláme všechno pro to, abychom vyhráli.
Se Švýcary jste právě na Hlinkovi měli potíže, vyrovnali jste až v předposlední minutě.
Pamatuju si to. Zápasy se Švýcary jsme nikdy nepodcenili, měli jsme proti nim herní převahu. Na Hlinkovi se nám ale ten vývoj zápasu nevyvedl a tenkrát jsme vyhráli až po nájezdech. Teď kdo ví. Je to už hodně dlouho, co jsme proti nim hráli, a každý jsme se od té doby nějak posunuli.
Strávil jste vlastně během přípravy víc času s nějakým obranným parťákem?
Zatím ne, zatím jsem se tam točil a s nikým jsem pořádně nehrál ve dvojici. Teďka jsme ale s Ondrou Balážem, tak doufám, že nám to sedne a půjde.
Foto: Martin Voltr
Share on Facebook
