Ľudmilu brutálně znásilnili opilí mladíci, pak ji utopili: Viníky policie hledala 5 let!
V noci z 9. na 10. července roku 1976 byla unesena, hromadně znásilněna a zavražděna mladá slovenská studentka medicíny Ľudmila Cervanová. Její tělo bylo nalezeno o několik dní později v řece u obce Kráľová pri Senci. Přestože byly v následujících měsících vyslechnuty stovky svědků, vyšetřování později skončilo na mrtvém bodě a bylo odloženo. Až poté, co se matka zavražděné obrátila přímo na prezidenta, se daly věci do pohybu. Postupem času vyšlo najevo, že Cervanovou unesla a znásilnila skupina přátel z Nitry. Ze strachu, že mladá Slovenka vše ohlásí policii, ji pak navíc utopili. Trvalo roky, než byli pachatelé konečně potrestáni, a děsivá kauza dokonce inspirovala několik filmů.
Ľudmila se v osudný večer zúčastnila v bratislavské části Mlýnská dolina taneční zábavy pro studenty vysokých škol v místním studentském klubu UNIC. Dorazila tam s kolegou z brigády a přisedli si k dalším studentům. Mladá Slovenka měla v plánu z akce odejít dříve a vydat se na vlak do Košic, kterým chtěla odjet za svým snoubencem.
Na zábavu však později dorazila i další skupina přátel z Nitry, z nichž někteří ani nebyli studenti a neměli na akci co dělat, přesto se jim tam podařilo dostat. Navíc na nealkoholickou zábavu tajně pronesli víno. Jeden z členů této skupiny, Kocúr, se opil a začal obtěžovat přítomné dívky, včetně Ľudmily Cervanové.
Znásilnili ji a utopili
Ta se následně vydala pro své věci na kolej a potom v doprovodu jednoho ze známých na autobus. Bohužel opět narazili na skupinu z Nitry. Kocúr mladou dívku přemlouval, aby s nimi pokračovala na party na bytě, když nechtěla sebral jí tašku a hodil ji do auta. V momentě, kdy se pro ni Ľudmila natáhla, ji natlačil do auta násilím. Přestože neustále opakovala, že musí stihnout vlak, skupina ji dovlekla do bytu. Tam ji nejprve nutili pít alkohol, když odmítla, nalili jí vodku do krku násilím. Poté po ní chtěli, aby se svlékla. I to Slovenka odmítla, a tak ji svlékli opět proti její vůli. Následně ji šest ze sedmi přítomných mužů znásilnilo.
Po nechutném činu dostali strach, že to Cervanová ohlásí na policii a půjdou do vězení. Jeden z násilníků navrhl, aby dívku zabili. Odvezli ji k jezírku, kde ji Kocúr znovu znásilnil, a pak ji společně s kamarádem Andrášikem utopili.
Vyšetřování
Po nálezu těla vyslechli policisté více než 300 svědků, žádný z nich je však nedovedl k těm, kteří za zločinem stáli. Vyšetřovatelé tak sledovali dvě verze, podle jedné z nich mohl vraždu spáchat člověk původem z některého z arabských států. Motivem měla být pomsta otci Cervanové. Ten se jako vojenský atašé stal v některé ze zemí Blízkého východu svědkem krádeže a pachateli usekli ruku.
Druhá verze sledovala studenta Jána Hrma, ten se měl podle jednoho ze svědků nacházet v čase únosu na zastávce, kde k němu došlo. Navíc vlastnil bílé auto, což byla barva, jakou mělo vozidlo použité k únosu. Ani jedna z verzí se však nepotvrdila a případ byl odložen.
V roce 1977 napsala matka zavražděné dopis tehdejšímu prezidentovi Gustavu Husákovi a případu se ujal plukovník Eduard Pálka. Objevili se také noví svědkové a věci se konečně daly do pohybu. Kriminalisté vytipovali a sledovali možné pachatele a v roce 1981 bylo konečně proti třem z nich vypracováno obvinění, to se později rozšířilo i na další čtyři muže, kteří se hrozného činu účastnili.
V roce 1982 byli odsouzeni, dostali různé tresty od 4 do 24 let. Ty o rok později potvrdil Nejvyšší soud v Bratislavě. Později se však případ vrátil k soudu a v roce 2004 Krajský soud v Bratislavě navrhl mírnější tresty. Proti byl však NS, ten jim o dva roky později naopak tresty ještě zpřísnil.
Děsivým případem se zabývá například film Roberta Kirchhoffa z roku 2013 s názvem Kauza Cervanová a inspirovala se jím i scenáristka filmu Bolero Markéta Zinnerová.
Nejlepší postup jak infiltrovat veřejné mínění je napsat knihu. Třeba Mein Kampf. A hláška "Případ byl odložen" také nasvědčuje odbornosti autorů článku. Podle mého názoru za celým procesem stojí formulka "státní zájem vyžaduje" stejně jako v 50. letech. Ani o nich -a že jich bylo!- se dodnes neví téměř nic...