Přál bych si, ať vydržím tak dlouho, dokud nebudu trapný, prozrazuje Miloň Čepelka své přání k 85. narozeninám

Čtěte také

Zákulisí Vinárny U Pavouka. Tam, kde se zrodila postava Járy Cimrmana

V pořadu Hovory prozrazuje i důvody, proč je v téměř pětaosmdesáti letech v tak dobré kondici, že i letos v létě odehraje několik představení s Divadlem Járy Cimrmana.

„Vděčím tomu své ženě, protože o mě dbá, pečuje, nedovoluje mně se stravovat nezdravě, ale já jsem strašně poslušný.“

Kdyby si pak měl sám sobě popřát, říká: „Abych vydržel tak dlouho, dokud nebudu trapný.“   

Verše mi přestaly chodit

To, že je Čepelka cimrmanolog, je všeobecné známé, méně se ví, že je také textař, rozhlasový moderátor nebo básník. Básně píše už od gymnaziálních let, po nedávno vydané knize poezie se ale rozhodl do dalších nenutit.

„Verše mi přestaly chodit. Nedělám si násilí. Ne že bych si řekl, teď napíšu báseň, to nikdy. Možná že zamlada, ale od té doby jsem pochopil, že tak ne. Že to musí odněkud přijít,“ přiznává Čepelka.

Čtěte také

Zdeněk Svěrák: Ani k stáru nemám o životě páru. Moje šťastné období začalo s Divadlem Járy Cimrmana

„Pravdou je, že bych teď chtěl honem ještě dopsat jednu prózu, takovou větší novelu. Ale protože není hotová, tak o ní mluvit nebudu. To, že jsem vůbec přiznal, že mám hotovou valnou většinu, to je až až.“       

Čepelka připouští, že se hodně let cítil být nedoceněným autorem:

„To jsem se cítil dost dlouho, ale bylo to tím, že po prvotině v roce 1964 jsem už další knihu psát nemohl. Protože jsem byl, díky svému působení v rozhlase v 60. letech, pak nežádoucím autorem. A zatímco kolegové si to vynahrazovali spoluprací s filmem, tak já jsem s ním tehdy nic společného neměl. Skoro bych řekl, že jsem s ním ani nic společného mít nechtěl. A tím pádem mi vlak ujel cestami, které prostě přinesl život,“ dodává.

Celý rozhovor s Miloněm Čepelkou najdete v archivu pořadu Hovory. Ptal se Vladimír Kroc.