Ocelárna Vítkovice Steel zmizela, demolici zaplatí prodej starého železa

  12:18
Další kus historie kdysi dominantního hutního a strojírenského gigantu Vítkovice je pryč. K zemi šla někdejší ocelárna Závodu 2, a to současné společnosti Vítkovice Steel. Pozemky chce firma prodat.

Na místě někdejší ocelárny společnosti Vítkovice Steel zůstaly jen trosky a suť. Prodej starého železa zaplatí demolici. (21. července 2021) | foto: Adolf Horsinka

Už jen sutiny zbývají z někdejší obří haly ocelárny společnosti Vítkovice Steel. Firma ji odstavila v roce 2015 hlavně kvůli chybějícímu odprášení, bez něhož by pro další provoz nezískala integrované povolení, ale i kvůli sporům s tehdejším majitelem Nové huti, společností ArcelorMittal Ostrava, o cenu dodávaného surového železa.

„Projekt demolice řešíme zhruba dva roky, likvidovali jsme třicet stavebních objektů, dvacet šest je už zbouráno, čtyři to čeká. Hotovi bychom měli být do konce července,“ popsal průběh konce ocelárny Václav Waidlich, projektový specialista společnosti Vítkovice Steel.

Zbouráním ocelárny i přilehlých budov ale tamní dění nekončí. „Následovat bude rekultivace a sanace celého areálu do hloubky dvou metrů. Bude probíhat do konce letošního roku, možná i v příštím roce. Tu má ale ve své gesci stát, jde o starou ekologickou zátěž,“ dodal Waidlich.

Odstřel použít nešel, pomohli horolezci

Obří hala ocelárny mizela z ostravského horizontu po několik týdnů, kvůli blízkosti obydlených sídlišť nesměla firma použít zvažovaný odstřel. Na rozebírání několik desítek metrů vysoké haly se tak podíleli například i horolezci.

Likvidace tří desítek objektů nakonec Vítkovice Steel podle všeho nebude nic stát. Tamní haly totiž tvořilo zhruba sedmdesát tisíc tun železa.

„Cena demolice se pohybuje v nižších stovkách milionů korun, pro podnik bude celá akce ve výsledku znamenat kladnou nulu. Náklady na demolici totiž pokryje zisk z prodaného železa a dalších kovů,“ upozornil projektový manažer na ne příliš častý ekonomický výsledek sanace.

Do průběhu demolice se podepsal i covid, respektive opatření s epidemií spojená. „Hlavně to byl březnový lockdown. Ale podařilo se nám to stihnout,“ dodal Waidlich. 

„Na stavbě pracovalo hodně zaměstnanců z jiných regionů, kteří se tady nemohli dostat. Šlo například o Slováky nebo o Poláky,“ doplnil Dmitrij Ščuka, generální ředitel Vítkovice Steel.

Nezájmu o pozemek se ředitel nebojí

Další osud prostoru po hale ocelárny je zatím nejasný. „Hledáme kupce pro tento pozemek, ať už investora, či developera, kteří by zde něco postavili a dále pronajímali, nebo výrobce, který hledá místo pro výstavbu dalších kapacit,“ vysvětlil Ščuka.

Generální ředitel se nebojí, že by se pozemek ležící mezi Mariánskými Horami, Hulváky, Zábřehem a Vítkovicemi neprodal, že by nenašel další využití.

„Podle územního plánu tady může být středně těžká výroba. Je zde vlečka, veškeré přívody energie, je tady dopravní obslužnost, blízkost města. Využití brownfieldu je určitě lepší než zabírat nějaká zelená pole,“ argumentoval generální ředitel.