Miroslav Kadlec: Michal hrál za lepší kluby, ale už se neštengrujeme

„Je to historický úspěch klubu. A za ním tvrdá práce všech, trenérů, vedení, realizačního týmu, hráčů, kteří to musí prodat na hřišti,“ říká jeho legenda Miroslav Kadlec, jehož syn Michal dnes povede hradišťský tým do boje s kapitánskou páskou.

Nezávidíte svým následovníkům? Když jste začínal ve Slovácké Slavii, hráli jste jen divizi a poháry byly utopií.
Je to vývoj. Hlavně jim závidím krásný stadion. My jsme měli okolo hřiště škvárovou atletickou dráhu, kvalita trávníků byla nesrovnatelná, hrávali jsme na oraništích, teď mají vyhřívání. Postup do evropských pohárů si kluci za kvalitní práci zasloužili.

Jak vůbec vnímáte současné Slovácko, které vzniklo v roce 2000 fúzí Slovácké Slavie Uherské Hradiště a staroměstského FC Synot?
Za našich dob by takové spojení bylo absolutně nemyslitelné. Jiskru převzal pan Valenta, Slovácká měla finanční problémy, takže se daly oba kluby dohromady a teď můžou být, myslím, s následujícím vývojem spokojení. Osobně beru Slovácko jako pokračovatele Slovácké Slavie. Hraje na místě, kde jsem hrával já. Kdyby klub zůstal ve Starém Městě, tak bych k němu neměl tak vřelý vztah. Že se hraje fotbal v Hradišti, je logické. Už jen vzhledem k velikosti stadionu a možnostem, které větší město nabízí.

FC Synot si na začátku nového tisíciletí vyzkoušel Intertoto, plnohodnotným pohárem je ale až Evropská konferenční liga, že?
Intertoto se nedá srovnávat s nynějším stavem. To byl letní pohár. Hrála ho mužstva, která skončila v lize na pátém, šestém, sedmém místě, a když nechtěla, tak nastoupil v pořadí další tým. Byl to takový pohár z nouze.

Jak vidíte šance Slovácka proti Lokomotivu Plovdiv?
Je to otevřené, padesát na padesát. Současný Plovdiv neznám, ale mám na něho vzpomínky. Když jsem přišel v létě 1983 v devatenácti letech do Vítkovic, tak jsme hráli Interpohár s Plovdivem (Trakia – pozn. autora) Doma jsme je porazili 4:2, ale tam po cestě autobusem prohráli. Pamatuji si, že tam bylo obrovské teplo. Už tehdy měli kvalitní mužstvo. Když letos skončili na druhém místě bulharské ligy, tak kvalitu musí mít. Slyšel jsem, že mají více zahraničních hráčů, hodně z Brazílie.

Může se měřit klub z tak malého města jako Slovácko s týmy jako FC Kodaň, který by ho zřejmě čekal v případě postupu?
Je to pořád soupeř, s kterým se dá hrát. Žádný gigant. Českým týmům navíc dánský styl sedí. Spíše nám vadí jihoamerické držení míče, Španělé. To nám není po chuti.

Kadlec: Plovdiv? Na to, že jsme byli nasazení, to je velmi silný soupeř

A může se vůbec provinční klub z české ligy opakovaně kvalifikovat do evropských pohárů, nebo je to v případě Slovácka spíše ojedinělý počin
Ukáže až čas. Momentálně člověka napadne, že to bude spíše výjimka. Možnosti jsou omezené, hlavně finanční, nemáte tak široký kádr. Abyste pravidelně mohli hrát evropské poháry, potřebujete obojí, to jsou spojené nádoby. Teď se to podařilo. Co bude dál, se uvidí. Záleží na tom, jak se s tím vyrovnají hráči, celý klub. Je to náročné pro management, pro trenéry, hráče, čekají je nové věci, cestování. Také můžou v předkole hodně rychle skončit. A když si vzpomenu na Zlín, tak se před čtyřmi lety dostal do pohárů a pak málem sestoupil z ligy.

Co se změnilo ve Slovácku, že z týmu, který hrával obvykle o záchranu, je najednou účastník pohárů?
Je to souběh několika věcí. V první řadě je za tím trenér Svědík a jeho realizační tým. Jeho náročnost, tréninkové metody a systém začaly okamžitě fungovat. První půlroky si hráči zvykali, ale už měli pěkné výsledky. Koncepční práce a náročnost trenéra pak přinesly ovoce. Pomohlo i vhodné doplnění mužstva. Je tady dobrý mix zkušených a mladých. A když vezmu minulou sezonu, docela se jim vyhýbala zranění, mužstvo hrálo v konsolidované sestavě. Pokud někdo vypadl, druzí okamžitě naskočili a byli přínosem. V zimě měli sérii devíti zápasů bez porážky, osmkrát vyhráli, to není náhoda.

Miroslav Kadlec

Líbí se vám, jak se Slovácko prezentuje?
Dokáže hrát líbivě i účelně. Počet vstřelených gólů se znásobil, což souvisí s připraveností týmů, taktikou, disciplínou. V minulé sezoně bylo hodně zápasů, na které se bylo radost dívat. Člověk pak má na tribuně pocit, že mužstvo nemůže prohrát, jak funguje.

Máte přehled o dění ve Slovácku?
Moc velký ne. Mám svých starostí dost. Ani se synem fotbal moc neprobíráme. Má skoro dvouletého syna, takže se bavíme hlavně o vnukovi. Také spolu podnikáme. A za ty roky toho mám taky dost. Sleduji Slovácko, chodím na zápasy, ale detaily, jak klub funguje, neznám. A ani mě to nějak nezajímá.

Proč jste se nikdy nezapojil do jeho struktury?
Když jsem skončil s aktivní kariérou v Brně, tak jsem žádnou nabídku ze Slovácka nedostal. Tehdy to byl Synot, majitelem byl Ivoš Valenta, ředitelem klubu Hastík. Čtyři roky jsem dělal v Brně a pak jsem přešel jako hráčský agent do Sport Investu.

Neříkejte, že vás to nemrzelo?
Asi více mě mrzelo, když jsem se vracel z Německa, že se nikdo neozval, abych šel hrát za Synot. Tak jsem vzal Drnovice. Nedělal jsem z toho vědu. Nehroutil jsem se. Jsem praktik, realista. Řekl jsem si, že když není zájem, zařídím se podle sebe. Nemáme cenu se nad tím zabývat.

Jméno Kadlec teď ve Slovácku reprezentuje váš syn Michal. Návrat po 13 letech mu sedl, viďte?
Začátek neměl ideální. Po zranění nebyl fit. Jak přišel trenér Svědík, potrénovalo se, dal se do kupy zdravotně. Tím, že chtěl, si to sedlo. S Milanem Petrželou jsou nejzkušenější, v důležitých momentech to na nich stojí. Svoje si odehrál. Pro něho žádná jiná varianta nepřipadala v úvahu, než že se vrátí do Slovácka, kde začal s ligou. Chtěl splatit dluh.

Vidíte v něm někdy sebe?
Hraje trochu jiným stylem než já. Rozdíl dělá už jen to, že on je levák a já pravák. Hraje stopera, já libera, byl jsem více útočný. Těžko se to srovnává. Je jiná doba, fotbal je rychlejší. Michal je atletičtější, já jsem byl spíše robustnější.

Michal Kadlec 

Po vás podědil fotbalovou dlouhověkost. Vy jste končil v 38 letech, on bude mít letos 37.
Když se vám vyhýbají zranění a jste dobře připravení, jde to. Musíte být také chytří. Někteří hráči se zraní i sami, jdou do soubojů, které jsou předem prohrané. Michal měl vzor ve mně. Viděl, kolik utkání jsem odehrál za nároďák. Dříve jsme se štengrovali, kdo má více zápasů v lize, za reprezentaci. Pořád má motor, aby mě dohnal, předehnal.

Nakonec má v reprezentaci o tři starty více než vy. Kdo vyhrává rodinný souboj u Kadleců?
Musela by se udělat důkladná analýza. (úsměv) On teď hraje hlavně kvůli vnukovi. Chce, aby ho syn viděl na hřišti. Minulou sezonu nemohl. Takže si o rok prodloužil kariéru. V jeho věku je to náročnější fyzicky i psychicky. Hrál v lepších klubech než já.

Ale vy zase máte dva bundesligové tituly, stříbro z Eura?
Navíc vítězství z německého poháru. On má zase tituly se Spartou, s Fenerbahce. Těžko se to srovnává.

Po kariéře jste se usadil v rodném městě. Tak jste si to naplánoval?
Nebylo to tak vždycky. Do Kaiserslauternu jsem přestoupil z Vítkovic, takže původně jsme se chtěli vrátit do Ostravy, kde jsme měli více známých. Postupně jich ale ubývalo, tak jsme se vrátili k rodičům do Hradiště.

Vrátil se i váš syn. To vás musí těšit.
Jasně. Ještě když se narodil vnuk. Když se sejde rodina a jsme pohromadě, je sranda.

Třeba bude pokračovatelem fotbalového klanu Kadleců.
Hlavně ať je zdravý. Uvidíme, k čemu bude mít vlohy. Levák po tátovi to asi nebude. Kope pravou. Do šesti let ho necháme dělat, co ho baví, pak ho zkusíme nasměrovat k fotbalu.

Vy se mu ještě věnujete?
K 30. červnu jsem po vzájemné dohodě skončil ve Sport Investu. Mám svoje podnikání s nemovitostmi, práce je dost. Ani už nebylo tolik práce. V Česku ubývá hráčů, o které by se zajímaly bundesligové kluby.