Poslední sezona byla pro Raków Czenstochowa nejlepší v klubové historii - druhé místo v Ekstraklase a vítězství v Polském poháru. O tom, mohli fanoušci, ještě nedávno třetiligového týmu, přemýšlet jen v těch nejoptimističtějších snech. Tomáš Petrášek je dlouhodobě klíčovou postavou týmu, platilo to i o skvělém startu do minulé sezony. Poté však přišlo zranění a konec sezony strávil Petrášek pouze po rehabilitacích a na trénincích s kondičním trenérem. O víkendu se ale konečně dočkal a po 8 měsících bez fotbalu se vrátil ve velkém stylu. V Superpoháru proti Legii Warzsawa odehrál 20 minut a svůj kvalitní výkon korunoval proměněnou penaltou v následném rozstřelu.
Před pár lety jste hrával za třetiligový Převýšov a přemýšlel o tom, že s fotbalem seknete. Teď sbíráte klubové trofeje, připsal jste si první starty v reprezentaci a máte před sebou evropské poháry. To zní skoro jako pohádka, že?
Může to být dobrý příklad pro hráče, kteří už trochu ztrácejí naději, že ve velkém fotbale něco dokážou. Je potřeba vydržet, makat a jít štěstí naproti. Já se snažím jít stále dál, krok po kroku a soustředit se na svoji práci. Na rekapitulaci a emoce bude čas po kariéře. :)
Po vítězství v Polském poháru jste o víkendu s Rakówem dosáhli dalšího historického úspěchu. Jak jste si jako jeden z klíčových aktérů užíval oslavy vítězství Superpoháru?
Stále zůstáváme malým skromným klubem, každý rok se ale dynamicky rozvíjíme a posouváme dál. Takový úspěch je pro nás velká věc, obzvlášť vyhrát trofej na horké půdě Legie Varšava. Ta momentální radost po zápase byla obrovská. Doufám, že budou další možnosti hrát podobné zápasy. Byl to nádherný zážitek.
Jít v takto důležitém momentu na penaltu, navíc po takové době bez fotbalu, to chce odvahu a velké sebevědomí. Byl jste na ni trenérem určen nebo to bylo vaše spontánní rozhodnutí?
Byli jsme domluveni, že pokud dojde na penalty, tak budu jeden z exekutorů. Věřím si na ně, proměňuji je i v tréninku, takže nebyl důvod nejít. Především jsem rád, že jsem kluky tou úvodní penaltou uklidnil.
Na penalty však vůbec nemuselo dojít. O výhru v základní době jste přišli až v nastavení. To pro celý tým musel být velký šok. Co jste si před penaltami říkali?
Především si vážím toho, že jsme hned po obdrženém gólu nezalezli a nesnažili to jen ubránit. Okamžitě jsme převzali iniciativu a chtěli to rozhodnout. To se nepovedlo, ale na penalty jsme byli kvalitně připraveni. Nemyslím si, že to je v dnešní době pouze loterie. Je to o mentální síle hráčů, dá se na ně trochu připravit i pomocí videa.
Mluvíte o mentální síle hráčů.Vy osobně trénujete svoji psychickou odolnost?
Už nějakou dobu spolupracuji s mentálním coachem Honzou Mühlfeitem. Snažil jsem i při té penaltě použít techniky, o kterých se spolu bavíme. Věřil jsem si, cítil jsem, že mi to v tu chvíli pomáhá.
Ve čtvrtek čeká Raków premiérové utkání v historii klubu v evropských pohárech. Jak se na něj těšíte a jaké jsou klubové cíle v této soutěži?
Bude to pro nás něco nového, velká výzva pro celý klub. Už se 100% soustředíme pouze na tento nejbližší zápas proti Suduvě. Máme jediný cíl a to je postup do dalšího kola.
Máte přání na některého konkrétního soupeře, s kým byste se v této soutěži rád potkal?
Když bychom došli do skupiny, tak bych se strašně rád potkal s AS Řím nebo s Tottenhamem. Ale tato přání nemám moc rád. Teď je před námi druhé předkolo a to je pro nás nejdůležitější. Pak se můžeme bavit o dalších soupeřích.
Po těch posledních měsících, které vás provázely jsou toto určitě příjemné starosti. Být 8 měsíců bez fotbalu, to určitě nebylo lehké období. Jak jste to zvládal?
Bylo to těžké období. S Rakowem jsme byli velice úspěšní, sledovat konec soutěže pouze z gauče nebo tribuny nebylo vůbec lehké. Na druhou stranu jsem byl na celý tým opravdu hrdý. Dokázali jsme velké věci. Pevně věřím, že to nejlepší je ještě před námi.
Zranění vás dost možná připravilo i o EURO, které by pro vás bylo jednoznačným vrcholem kariéry. Jaké bylo sledovat zápasy české reprezentace pouze v televizi?
Netroufnu si říct, že jsem kvůli zranění přišel o EURO. Na to jsem byl v týmu příliš krátce. Ale strašně mě mrzí, že jsem o tu šanci nemohl zabojovat. A co se týká samotného turnaje, tak před ním byly pochybnosti o kvalitách některých hráčů, málokdo našemu týmu věřil. Z pohledu kluků to bylo velké zadostiučinění, ukázali skvělý charakter, některé individuální výkony byly vynikající. Osobně jsem pak cítil obrovskou hrdost i z toho pohledu, že jsem v tomto týmu mohl být. Udělám maximum pro to, abych se do něj zase vrátil.
