Fotbalová liga, která právě startuje, totiž nabízí i nemálo výjimečných hráčů. Vybrali jsme jich jedenáct.
Theo Gebre Selassie (Liberec).
Theo, vítej na místě činu! Před devíti lety získal s Libercem mistrovský titul a odplul do Brém, kde se postupem času stal uznávanou kapacitou. Zastavil se těsně před třístým soutěžním zápasem.
Teď se vrací pod Ještěd, znovu oblékne dres s číslem 23 a slibuje: „Nepřišel jsem jen dohrát kariéru.“ Coby nová posila se představil v působivém klipu, který věrně napodobil slavného amerického herce Willa Smithe a seriál Fresh Prince z devadesátých let.
Každopádně Gebre Selassie rozhodně není žádný retro obránce. I ve čtyřiatřiceti bude jistě oživením. A nejen pro Liberec.
Marek Matějovský (Mladá Boleslav).
Nejstarším hráčem nebude, tuhle kolonku ovládá čtyřicetiletý držák Josef Jindřišek z Bohemky, nicméně Matějovský už taky pomalu atakuje čtyři křížky. A hlavně má daleko atraktivnější styl. Navíc očekáváme, že bude hrát v základní sestavě. Jako kapitán.
Když si v lednu 2020 přetrhnul achilovku, vypadalo, že je konec. Jenže tenhle chlapík se nevzdává, byť na první pohled nemá postavu válečníka. „Vůbec jsem si nepřipouštěl, že bych se neměl vrátit na hřiště,“ prohlásil. V Mladé Boleslavi se vyučil, v Mladé Boleslavi skončí. Mezitím se Spartou vyhrál titul a za Reading vstřelil nejkrásnější gól Premier League za březen 2008. Proti Liverpoolu. Matějovský, to je studnice přesných a ladných přihrávek.
Bořek Dočkal (Sparta).
Když ho reprezentační trenér Šilhavý před mistrovstvím Evropy vynechal v závěrečné nominaci, byl z toho docela poprask. Sparťanský režisér měl být původně kapitánem. Upřímně, byla to chyba, že Bořek Dočkal chyběl?
Jeho originální nápady a kopací technika patří k tomu nejlepšímu, co česká liga nabízí. Je úplně jedno, jestli míč stojí na místě nebo se kutálí, Dočkal ho pokaždé dokáže poslat přesně tam, kam je potřeba.
Ovšem bleskurychlá mezinárodní scéna si žádá ještě o trochu víc, na což znovu upozornila úterní bitva Sparty s Rapidem Vídeň. Dočkalova chyba při strnulé rozehrávce uprostřed hřiště způsobila, že Rapid otočil skóre z 0:1 na 2:1. Je to nepříjemná situace před středeční odvetou v boji o Ligu mistrů. Sparta i její kapitán musí přidat, nicméně platí, že pro domácí soutěž je Dočkal fotbalista-vizionář.
Tomáš Hübschman (Jablonec).
Málokdo z českých fotbalistů nasbíral v cizině tolik trofejí a komplimentů. Jenže časy, kdy Tomáš Hübschman válel v Šachtaru Doněck, jsou dávno pryč. Naštěstí nemizí energie, se kterou se defenzivní záložník pouští do svých úkolů. V září mu bude čtyřicet.
„Přijmu jakoukoli pozici, kterou mi trenér Rada určí,“ říká pokorně. Asi to nebude stabilní místo v základní sestavě, ovšem Hübschmanova zkušenost, spolehlivost a dotěrnost se Jablonci jistě bude hodit.
Hübschman je poslední hrající pamětník pohádkového mistrovství Evropy z roku 2004. Přitom už předloni přemýšlel, že to zabalí. Loni znovu. A letos? Ani nemluvte. „Ptal jsem se sám sebe: Jsi zdravý? Jsi, tělo drží. Chce tě trenér? Chce. Máš přínos pro mužstvo? Snad pořád jo. Tak jedeme dál.“
Michael Krmenčík (Slavia).
Možná si budete chvilku zvykat, že nastupuje v sešívaném a nikoli v plzeňském dresu, ale takové kotrmelce prostě fotbalový život někdy přináší. „Věřím, že je schopen se u nás ještě posunout a dotknout se svého stropu,“ pravil slávistický trenér Jindřich Trpišovský.
Jestli se Michael Krmenčík skutečně ještě posune, pak se máme na co těšit. Už takhle platil za jednoho z nejlepších útočníků v republice: „Když jsem ho v nějakých devatenácti dvaceti letech viděl, myslel jsem si, že v současnosti bude úplně jinde. Na úrovni českých hráčů, kteří nyní hrají ve velkých evropských soutěžích. Potenciál na to má.“
Krmenčík se na novou výzvu těší. A předně je rád, že odešel z Brugg, kde štěstí nenašel. Prozatím bude ve Slavii hostem. Jakmile by se podařilo postoupit do Ligy mistrů, automaticky se hostování mění v přestup za 65 milionů korun.
Milan Škoda (Mladá Boleslav).
A co takový Marek Suchý, bývalý reprezentační kapitán, který přišel z bundesligového Augsburgu? Nebo Jiří Skalák, jenž má zářezy v anglickém Brightonu? Mladá Boleslav do toho šlápla a chce se i díky prověřeným, byť lehce vyčpělým jménům vrátit mezi pohárové kandidáty. I proto se do ligy vrací její někdejší elitní střelec a vůdce Slavie.
„Neměl jsem chuť zůstávat v cizině, i když ke mně dorazily nabídky z Turecka nebo Kypru. Když se ozvala Boleslav, neváhal jsem,“ prohlásil pětatřicetiletý útočník Milan Škoda. Jedinou podmínkou bylo, že se o místo ve středu útoku nebude přetahovat s bráchou Michalem. Vzhledem k tomu, že se mladší sourozenec přestěhoval do Českých Budějovic, bylo všechno vyřešené. Smlouva je na rok, plus opce.
Ondřej Kolář (Slavia).
Kdyby chtěl, dávno mohl být pryč.
Nejlepší gólman ligy soutěž už přerostl, jenže ven se nežene - doteď i proto, že za něj Slavia neměla připravenou náhradu. V létě přivedla reprezentační trojku Mandouse, ale Kolář zůstává i teď, takže vůbec nepochybujte, že bude mezi tyčemi dál první volbou.
Slavia sice spoléhá i na Holeše, Kúdelu, Ševčíka, Masopusta nebo kapitána Bořila, ale Kolářova role vyčnívá nejvíc, protože pro herní styl Slavie je naprosto zásadní. Brankářský samorost, který se nerad potí při tréninku, by asi už měl skočit po nové výzvě, ale v létě to ještě nebude.
Adam Hložek (Sparta).
V neděli, den po ligové premiéře proti Olomouci, mu bude teprve devatenáct, přesto už se pomalu blíží stovce startů v dresu sparťanského áčka.
Během tří sezon mezi dospělými stihl ve všech soutěžích 28 gólů a 21 asistencí. V minulém ročníku byl spolu se slávistou Kuchtou králem střelců. A to přitom skoro půl sezony promarodil. Zázrak!
Pokud ho nezastaví zranění, zřejmě má před sebou na dlouho poslední sezonu v Česku, protože zájemci stojí v dlouhé frontě už teď. Ideální šance zapracovat na nedostatcích a přesvědčit škarohlídy, kteří tvrdí, že ve velkých zápasech bývá poloviční. Za rok může vyrazit ven jako hotový hráč.
Nicolae Stanciu (Slavia).
Přestupová sága léta nakonec vyšuměla. Možná se sám už viděl, jak obléká oranžovo červený dres Galatasaray, jak ho fanoušci uctívají stejně jako slavného rumunského krajana Hagiho a jak si užívá život v pulzujícím Istanbulu, ale Slavia řekla ne: cenu vyšroubovala na osm milionů eur, což bylo pro Turky moc. Co to se Stanciem udělá? Toť otázka, protože kromě nové sportovní výzvy ho do Galatasaray lákal i čtyřikrát vyšší plat.
Slavia přitom potřebuje, aby zopakoval famózní loňskou sezonu, během které táhl Slavii za titulem dvanácti góly. I kouč Trpišovský několikrát zdůraznil: „Važme si toho, že hraje v Česku.“ Jak dlouho vydrží? Smlouvu má ještě na dva roky.
Michal Papadopulos (Karviná).
Bylo by hezké, kdyby se tenhle příběh uzavřel tam, kde začal.
Baník před sezonou svého odchovance lákal, aby se na poslední rok kariéry vrátil domů, jenže Papadopulos, ač ostravský srdcař, zůstal věrný Karviné, kde ho fotbal znovu začal bavit: „Nechtěl jsem utíkat od rozdělané práce.“
I v šestatřiceti je nepostradatelný, klidně může zvládnout deset gólů za sezonu, navíc vypomůže vzorným přístupem i jako lídr kabiny. Ale pro něj je hlavní vždy si zachovat tvář: jako když v minulé sezoně přiznal, že před karvinskou brankou proti Zlínu tečoval míč do ofsajdu: „Koho by těšil gól, který není fér?“
Michal Kadlec (Slovácko).
Další veterán, další osobnost. Doma na Slovácku ožil, patří k nejlepším stoperům v lize a rád by jako kapitán ukázal, že minulá povedená sezona nebyla náhodná. K tomu přičtěte extra motivaci - Kadlec by rád, aby ho na trávníku vnímal i malý syn Michael: „Má rok a půl a už to trochu vnímá. Když hrával táta, prožíval jsem jeho zápasy s ním. Taky bych chtěl synovi něco předat, i proto budu pokračovat.“
A proč by vůbec měl končit? I otec Miroslav, bývalý reprezentační kapitán, vydržel kopat ligu až do osmatřiceti. Syn je teď o dva roky mladší a také pomalu ztrácí dřívější rychlost, ale zkušenostmi z bundesligy, Turecka i reprezentace leccos dohání.
