PŘÍMO Z TOKIA | Měl smůlu, že byl v kontaktu s Pavlem Širučkem, který měl pozitivní test na covid. Stolní tenista Lubomír Jančařík má štěstí, že k zápasům ho pustí, ale jeho pohyb je velmi omezený. Z karanténního hotelu na sportoviště, převléci se na záchodě, tam i počkat na zápas a po něm alou zpět do hotelu. I přes všechna příkoří se mu podařilo první zápas na OH vyhrát, Aliho Alkhadrawiho ze Saúdské Arábie porazil 4:0 na sety
Jaký byl první vyhraný zápas na olympijském turnaji?
„Hrálo se mi překvapivě dobře, každý úvodní zápas na olympiádě je náročný, tak jsem rád, že jsem to zvládl. Nebylo to jednouché, děkuju moc za podporu. I když výkon nebyl perfektní, byla tam chuť, o to jde.“
Jaké máte podmínky na přípravu před zápasem, když jste v karanténě?
„Nechali mi jen minimum, co je. Můžu jít na rozehrávací stůl, který mám k dispozici 45 minut, ale předtím a potom musím být schovaný někde na záchodě, což je moje šatna, nebo v izolační místnosti. Jsem rád, že hraju a neřeším tyhle věci.“
Co včerejšímu utkání předcházelo?
„Neustále jsme testováni, musíme jezdit z hotelu do vesnice na PCR testy, i když i na hotelu máme každý den testy ze slin. V pátek dokonce přišli ještě jednou večer na další test. Takže neustálé testování a omezení.“
Můžete přiblížit režim, jaký je v samotné hale?
„Musím být pořád mimo ostatní, to znamená, že oni jdou do haly, potom až můžu jít já. Sice nastupujeme se soupeřem společně, ale já stojím celou dobu někde v izolaci, pak mi řeknou, že můžeme jít, já se k němu připojím a jdeme ke stolu společně.“
V Riu de Janeiro jste byl na první olympiádě, nevěděl jste, do čeho jdete. Tady už to bylo jiné?
„Nervozita byla, řekl bych, stejná, naopak možná podpořená tím, že jsem nemohl trénovat. Člověk je potom nejistý. Na druhou stranu to, že jsem nemohl trénovat, mi pomohlo pojmenovat nervozitu, že to bylo kvůli tomu. Teď jsem ale věděl, že nervozitu zvládnu. Ona je stejná, záleží, jak se k tomu sportovec postaví.“
