Úvodní seminář rouššškové církve

Pro začátek si ujasníme jednu věc. Kdybyste nenosili rouššššky, nemohli byste číst tento článek, protože byste byli dávno mrtví a v mrazáku na ulici čekali, až bude dostatek dřeva na rakev nebo až se v krematoriu udělá místo v peci. Přitom by vám chcal na nohy Flegrův kocour Micík. Jen svatá rouššška je tím, co stojí mezi námi a tím hrozným zabijáckým virem tam venku!

Nošení roušek je nejen povinnost, ale pro část obyvatel blaho a každodenní potěšení. Něco jako autoerotické přidušování, ale bez erotiky a o to víc je toho dušení.

Pokud se v dnešním nebinárním světě založeném na preferenci teploušů, leseb a jiných deviantů cítite příliš obyčejní a rozpoznali jste potřebu vyvinout si vlastní freak show, rouškofetiš může být dobrý odrazový můstek. Je politicky více než přijatelný, nebolestivý a jeho provozování vychází levně. Zdravotně sice není zcela nezávadný, ale rozhodně je méně riskantní než propichování různých částí těla nebo bičování. Rouškofetišem můžete také výhodně doplnit portfolio už existujících úchylek. Dovedu si představit, že takový transgender černý rouškofilní buzerant na kole bude mít všude dveře dokořán a možná bude moci pracovat i pro Člověka v tísni, který neplatí špatně. Rouškoúchylku lze běžně provozovat na veřejnosti, což u mnoha jiných nejde, a na první pohled rozeznáme další příznivce přidušovací slasti.

Bonus při praktikování rouškofilie je, že současně s deviací získáme přístup do církve svatého Covidu a otevře se nám přístup k dalším duchovním obzorům. Věci, kterým se dalo věřit včera už nejsou důvěryhodné a naopak zkusíme věřit věcem, kterým by nikdo rozumný a střízlivý nevěřil, jako třeba že respirátor určený pro řemeslníky dovede zastavit virové částice

Sepsal jsem něco jako návod na vstupní seminář do círve svaté roušky. Některé věci tam ještě chybí, ty zmíním v závěru.

Roušky jsou všechno a všechno jsou roušky

Vláda se svého času rozhodla být k rouškomrdům macešská. Sice chápu, že potřebovala nakopnout byznys s Čínou, aby se monetarizoval covid, ale současně s tím vylila rouškového ježíška i s jesličkami, protože roušky tím přestaly být téma. My se tím ale nedáme ovlivnit a všem prostředkům pro ochranu dýchacích cest proto dále říkáme „rouška“. Zní to daleko liběji než „respirátor“, „ústenka“ a každopádně příjemněji než anglofonní „mask“.

Slovo „rouška“ navíc obsahuje skrytou referenci k těm pohnutým dnům, kdy si lidé šili roušky z trenclí a starých závěsů. Zlí jazykové sice tvrdí, že to lidé dělali z prostého pudu sebezáchovy, aby si třeba mohli dojít nakoupit, protože bez toho hadru jim hrozil postih. My tady mezi členy církve svatého Covidu věříme, že se jednalo o první a bohužel také poslední moment národního semknutí v boji s tím hrozným smrtícím virem. My v církvi svatého Covidu věříme, že tento proces je revezibilní a když donutíme i ostatní lidi nosit roušky, nastartujeme tím opět to národní semknutí a tím zasadíme viru poslední rozhodující ránu.

Mluvme o roušškách

Existuje rozdíl mezi tím, když slovo „ovce“ vysloví bača, pracovník kafilérie, francouzský ministr nebo zoofil. Každý z nich má ke zvířátkům nějaký vztah, ale jeho kvalita je odlišná.

Když řekneme „rouška“, okolí musí poznat, že je to pro nás něco speciálního. Toho se nejsnáze dosáhne znásobením písmene š. Nakonec to tedy zní jako rouššššška.

Dalšího prohloubení pozitivního potenciálu dosáhneme jakoby dalším změkčením toho š. Ve výsledku to tedy zní jako „roušišišika“.

Abychom posílili duchovní vyznění zakrývání dýchacích cest, obrátíme vždy při vyslovení slova „roušišiška“ zrak k nebesům, abychom poděkovali nejvyššímu Ježíší Covidovému, že nám nadělil tento dar vezdejší, který nám umožnil přežít v boji se smrtícím virem až do dnešního dne, tedy svatou roušššššku. Protože kdybychom neměli rrouššškku a pravidelně ji nenosili, jistojistě bychom již byli mrtví, protože ten virus je zabiják.

Bojujme s kacíři

Rouška není pouze zdrojem sebeuspokojení. Každý věřící má přirozenou tendenci víru šířit, protože co je dobré pro něj, to musí být nutně dobré pro všechny, nebo? Samozřejmě, kdo má roušššššku, ten je nejen chráněný, ale hlavně je lepší člověk. Lepší než ti okolo. Demonstruje svoji ohleduplnost a odhodlání bojovat s virem a vyhubit ho až do posledního spike proteinu. A od toho už je jen krok k tomu, pokusit se ty ostatní také vylepšit, aby i oni byli zodpovědní, ohleduplní a společně jsme to zvládli.

Každá církev kam až paměť sahá se pokoušela bezvěrce a kacíře vylepšit. Některé přitom zkusila pro veřejné blaho zapálit a tak podobně, protože se třeba během objektivně a zákonně vedeného správního řízení zjistilo, že třeba obcovali s kozlem. Doba od té doby pokročila. Když se člověk dívá na televizi, nabude brzy dojmu, že obcovat s kozlem není zas tak nic neobvyklého, takže tudy cesta nepovede.

Existují následující archetypy bezvěrců a heretiků:

Bezrouškař: Člověk, který nemá roušku, protože si ji například zapomněl vzít. Někdo by mohl říct, že je to nevýznamný hřích, protože je spáchán z nedbalosti, ale to není pravda. Kdyby se takových lidí sešlo víc, předají si ten strašný smrtící virus, nakazí děti, ty nakazí rodiče, ty nakazí prarodiče a ti skončí v mrazáku na ulici! Kromě toho vzroste reprodukční číslo a to je vážně problém. Takový člověk musí být samozřejmě okamžitě napomenut, že nemá roušišišiku a v rámci pokání musí například týden číst Seznam Zprávy o tom, jak koronavirus drtí, svírá a kosí nebo se pomodlit patnáctkrát Flegřenáš.

Nerouškař: Osoba, která roušku nenosí z legitimních důvodů, například je nemocná a rouška by mohla jejich zdravotní stav zkomplikovat. Nerouškař je potenciální riziko, protože způsobuje nárůst čísla R a to způsobuje mrazáky v ulicích. Nerouškaře průběžně hlásíme odpovědným inkvizičním orgánům, které mají dostatečné mocenské oprávnění prověřit, zda se jedná o nerouškaře nebo nedej bože antirouškaře, případně mu dostatečně důrazně připomenout, že jeho seznam diagnóz lze snadno rozšířit o další položky, třeba o zlomené rameno.

Antirouškař: Osoba, která nenosí roušišiku úmyslně. Je to nejodpornější exemplář vraha a asociála. Useknutí hlavy by za to bylo přiměřeným trestem, ale to by ho mohlo osvobodit od povinnosti nosit roušku, kromě toho by si ji neměl ani na co nasadit. Necháme je proto naživu (zatím), ale budeme je šikanovat. Virus si je najde.

Polorouškař: Osoba, která nenosí roušku správně. Například do ní udělala díru, vystřihla z ní vnitřek nebo jí nosí pod nosem, tzv. nahoře bez. To je samozřejmě taky vrah.

Provokatér: Osoba, která na roušku umístila nějaký provokativní nápis nebo symbol. Tím pro začátek pouze opovrhujeme. Bohužel ho nemůžeme lámat v kole, protože s tím je hrozné papírování, možná později, až volby vyhraje Přísaha.

Ve volném čase se rovněž můžeme věnovat misijní činnosti. Například bloumat městem a upozorňovat jiné občany, že nemají správně nasazenou roušku. Nebo zkoušet jiné občany přesvědčit, aby nosili roušišiku, i když to zákon nevyžaduje, tedy například doma nebo v lese. Pokud nemáme dost sil čelit reakcím heretiků, involvujeme k tomu určené orgány silových složek, aby s heretikem skoncovaly.

Můžeme také absolvovat zkoušku víry. Například zavítat na sraz motorkářů a poučovat tam přítomná individua, že nemají roušky. Nebo provozovat sex s partrnerkou či registrantem v roušce, přičemž je třeba mít na paměti, že početí případného potomka povede k zvýšení reprodukčního čísla viru, protože každý člověk je potenciální přenašeč a více lidí = více nakažených. Tedy pokud nenosí hned od narození roušššku.

Zázraky a mučedníci

Z tradičních atributů církve se dosud podařilo instalovat pouze dědičný hřích, tedy vymyslet příběh o tom, jak vláda nenařídila začátkem září povinné rouššššššky a tím vyvolala druhou vlnu koronaviru. Zatím však chybí to, co za běžných okolností představuje koření každé církve, tedy zázraky a mučedníci.

Nejlepší by bylo vymyslet si, pardon, mediálně zvýraznit příběhy osob, ve kterých hraje hlavní roli svatá rouška. Napadají mě různé příběhy, které by stály za rozsáhlejší mediální prezentaci. Například:

Pan Alois dal na parkovišti před Kauflandem jednu ze svých dvou posledních chirurgických roušek devadesátiletému důchodci, který se chystal jít obejdovat do fronty na zlevněná kuřata z Vodňan, a sám se pohyboval po obchodě dostatečně nechráněn, přičemž se nakazil mutací delta plus plus evo, pochopitelně zemřel a skončil v mrazáku na ulici.

Paní Květa šila doma roušišišky pro celou vesnici a byla do toho tak zabraná, že prošvihla termín očkování. Nedostala druhou dávku vakcíny. Číhající zabijácká indická mutace čínské chřipky toho okamžitě využila a hupsla na ní. Samozřejmě také exitus letalis covidus mrazákus.

Pan Karel, který se proslavil návodem na domácí přestavbu splachovače na plicní ventilátor, se nakazil při sledování olympijských her v televizi, protože mutace gama se dovede přenášet i televizním signálem. Bohužel neměl při sledování televize nasazenou rouššššku a virus ho schvátil.

Malý Pavlík Mráz udal své rodiče, že doma nenosí roušky a navíc se navštěvují se sousedy, přičemž urážejí různé hodnostáře covidí církve, jako kdovícologa Hořejšího, naněcovědce Konvalinku, předsedu nikdonevíčeho Kubka a datového mičurince Kulveita. Když se otec vrátil z výslechu, zmaloval Pavlíkovi prdel a Pavlík se tal stal rouškovým mučedníkem.

Colateral damage: Vymýtíme rýmu!

Všichni vidíme v posledních dnech, že ta pandémie nějak nechce fachčit. Reprodukční číslo se placatí kolem hodnoty 1 a čtvrtá vlna furt ne a ne přijít. To samozřemě nahrává heretikům, a v této souvislosti musím zdůraznit ještě jeden aspekt rouškové církve. Někam zmizela chřipka, rýma, bolení v krku a tyhle věci. To je samozřejmě tím, že lidé nosí roušššky! Roušková církev tak zdarma rozdává jízdenku do nového skvělého světa, kde banální infekce zcela vymizely. Stačí udělat jednu nepatrnou věc, napasovat si hadr na obličej, a problémy se stanou minulostí! Skončí ten otravný ucpaný nos, pití čaje s medem a kloktání slivovicí, to jsou všechno problémy starého světa, který končí, nahrazován potupně světem novým, ve kterém je dost injekcí pro všechny a roušky jsou navždy.

25.07.2021 D-FENS

Související články: