Kdysi dávno v osmdesátkách mne oslovil spolužák žijící na vesnici: „Přijeď v sobotu večer, budou u nás hrát Brutusáci.“ A já tehdy netušil, že se díky svému souhlasu zamiluju na celý život.
Trochu mne tehdy zarazilo, že vesnické plakáty nebyly na skupinu Brutus, ale Kyklop. Řekl jsem si, že se kamarád asi spletl, ale ten mi to vzápětí vysvětlil: Kapela Brutus měla zákaz, a tak kluci z Rakovníka obratem založili skupinu novou. Jako nevinný chlapec s krátkými vlasy v tesilkách a dederonce (maminka říkala, když jdu na koncert, tak jedině slušně oblečenej) jsem se najednou ocitl mezi máničkama v džískách s cigárem v hubě a pivem v ruce. Koukali na mě jak na debila, i kamarád se za mě styděl, ale naštěstí nás všechny velmi brzo zaměstnaly první tóny z pódia a začal šrumec.
Heslo Sex, drogy a rock’n’roll mi tehdy ještě nebylo známé, ale jeho zhmotnění jsem si prožil ten večer naživo. Tedy snad až na to, že jedinou drogou té doby bylo pro celý sál pivo. Kapela hrála jak o život a celý sál řval známé texty do ochraptění, líbající se dvojice (vždy dívka a chlapec) opouštěly sál, aby se po chvíli vrátily… Pak nastal zlom. Do hospody vtrhla policie. Tuším zrovna ve chvíli, kdy celý sál ječel refrén písně Opijem se. Protože se jednalo o tzv. neschválenou píseň, kapela zareagovala neuvěřitelně: Bubeník dal uprostřed taktu signál, prásknul o sebe paličkami a hudebníci spustili beatlesovskou „Close your eyes and I’ll kiss you…“ to vše v rozmezí snad dvou vteřin. „Takhle bych chtěl někdy umět hrát,“ povzdechl jsem si. A začal brát tu kytaru vážně.
V průběhu let mne Brutus doprovázel stále. Ať už se mihnul v různých filmech, nebo jsem přímo navštívil koncert. Před pár lety jsem přesvědčil svého kamaráda, že muzika není jen Gilmour a vzal jsem ho na vystoupení. Kulturní šok přišel asi po hodině. Frontman Saša Pleska zpíval jednu z mála lyrických skladeb – První polibek. Recitativ lehce pozměnil, a když došel k pasáži „..princ, který ti řekne ta tři slova: Mám tě rád“ zmněnil ono „Mám tě rád“ za výkřík: M..at, m..at, m..at. Zastavil kapelu a donutil obecenstvo, aby prasárnu opakovalo s ním. A to tak dlouho, dokud celý sál to sprosté slovo neřval z plných plic. Padesátníci, puberťáci, muži, ženy a pěkně unisono. Pak teprve píseň pustil dál. Někomu se to může zdát pubertální až debilní, ale dle mého tohle je čistý nefalšovaný rock’n’roll v původní podobě, žádný načančaní Stouni s ještě debilnějšími pyroefekty.
Brutus je klasika. Ti chlapi si na nic nehrají, oni jen hrají a je vidět, jak je to baví. Protože jsem sám byť jen amatérsky provozoval několik rozdílných hudebních žánrů, vím, že muzika se dá dělat buď pro prachy nebo pro zábavu, nic mezi. Brutus je rozhodně ten druhý případ, a jestli někde uvidíte plakát s Golemem hrajícím na kytaru, neváhejte. Čeká vás zážitek poctivější, než jaký vám může poskytnout Divokej Bill s Chinaski dohromady. A ani vám to neudělá vítr v peněžence. Koneckonců nikde jinde neuvidíte dorostence v objetí s geronty sborově zpívající třeba „Hej kámo, půjč mi sestru, už je jí patnáct let…“
Možná někomu bude můj vkus připadat poněkud přízemní, ale nenechte se mýlit. Mám prostě rád poctivou muziku. Tu od srdce. Sice si můžu za volantem do taktu pobrukovat s Bonamassou jeho blues deluxe, nebo prožívat psychedelické Wish you were here, ale nejvíc zrelaxuju, když si jen tak pubertálně zahýkám s Brutusáky Dlažební kostku.
A je mi srdečně jedno, že na mě ostatní řidiči či spolujezdci čumí jako tenkrát ty máničky.
25.07.2021 Pako
Související články:
(217x známkováno, průměr: 1,31 z 5)