Zdroje: medium.com, historycollection.com, www.livescience.com
V červenci roku 1669 zaslal markýz de Louvois veliteli věznice Pignerol dopis, ve kterém ho informoval, že do zařízení míří nový vězeň jménem Eustache Dauger. Velitel měl nařízeno nosit tomuto muži jídlo dvakrát denně a jinak jeho celu nenavštěvovat. Mohl ovšem plnit zvláštní vězňovy požadavky, i když se předpokládalo, že jich Dauger nebude vznášet mnoho. Byl totiž "pouhým komorníkem".
Vězení plné prominentů
Věznice Pignerol nebyla obyčejným lapákem zločinců. V 17. století sem byli zavíráni muži z nejurozenějších kruhů, kteří se těžce provinili proti králi Ludvíku XIII. či později proti jeho nástupci, králi Slunce. V celách jim byl zaručen veškerý komfort, na jaký byli zvyklí. Na svobodu se už ale většinou nepodívali.
Mezi spoluvězně komorníka Daugera patřil například hrabě Ercole Mattioli, italský diplomat, odsouzený za vyzrazení tajných informací. Seděl tu markýz de Lauzun, jenž se pomiloval s královou sestřenicí, aniž krále požádal o svolení. Pak jsme tu měli Nicolase Fouqueta, markýze de Belle-Île, který se staral o královské finance a byl nařčen ze zpronevěry.
Nicolas Fouquet
Eustache Dauger se nesměl stýkat s nikým z nich; obzvláště mu byl zapovězen kontakt s de Lauzunem, jehož milostný prohřešek nebyl zase tak vážný a byla zde možnost, že vězení jednoho dne přecijen opustí a bude světu vyprávět, co se za mřížemi dozvěděl. V případě Fouqueta ale byla internace bez výhrad doživotní. Když mu onemocněl sluha, bylo mu dovoleno najmout si Daugera.
Zde se nám historie začíná zamotávat. Profesor Paul Sonnino z univerzity v Santa Barbaře je přesvědčen, že záhadným mužem s maskou byl právě Eustache Dauger. Mohl být komorníkem kardinála Mazarina a vypátrat pravdu o nelegálních machinacích, jimiž si vážený duchovní dopomohl k pohádkovému jmění. Jiní historikové soudí, že Daugerovým pánem byl protestantský vůdce Roux de Marcilly, který byl roku 1669 popraven za údajné spiknutí proti králi. Komorník se sice přímo neprovinil, ale věděl příliš mnoho.
Věděl Dauger, jak se jmenuje?
Na druhé straně Daugerovo posluhování spoluvězni neodpovídá legendě, podle které se s mužem v masce zacházelo jako s vysoce urozeným šlechticem. Chybí tu i pádný motiv, proč nikdo nesměl spatřit jeho tvář. A pak je tady ještě jedna zvláštnost: Dauger psal ve vězení dopisy, které sice byly doručeny, ale podpis "Eustache Dauger" je psán jiným rukopisem než samy texty. Jako by je za komorníka podepisoval někdo jiný - a použil přitom jméno, jakým pisatel sám sebe nenazýval.
Po Fouquetově smrti v roce 1680 využil Daugerových služeb sám velitel věznice. Komorník s ním poté cestoval po dalších věznicích a poslední dny strávil v pařížské Bastille, kde už ale nebyl sluhou, nýbrž vězněm se zvláštním zacházením. Odtud máme také záznam, že na obličeji neustále nosil masku - nikoli však železnou, ale sametovou. Při vězni neustále stáli dva mušketýři a měli instrukce ho okamžitě zastřelit, pokud by masku sundal. Docela podivná obezřetnost, pokud šlo o zestárlého komorníka...
Muž se železnou maskou, 1998
Vezeň zemřel v Bastille roku 1703 a na jeho úmrtním listu se objevil pseudonym "Marchioly". Pod tímto jménem byl také pohřben.
Nejnovější vědecká teorie počítá s možností, že tajemný muž s maskou nebyl jen jeden. Prominentních vězňů, jejichž tvář bylo nutné z různých důvodů skrývat, mohlo být v Pignerolu více. Věznitelům to navíc umožnilo čachrovat s jejich identitami. V Bastille tak mohl skončit například Ercole Mattioli, ačkoli oficiálně zemřel už v roce 1694 ve věznici na ostrově Svaté Markéty. Lépe by mu sedl i italsky znějící pseudonym na hrobě. Pokud byl do Bastilly převezen pod jménem Dauger, bylo by logické, že svou tvář musel skrývat pod maskou až do posledního dne...
