Proč se na nás teda díváš? Když se ti obsah nelíbí, můžeš nás klidně vypnout nebo se dívat na něco jinýho. Nikdo tě nenutil,“ line se z úst smetánky internetu, která naplňuje původní význam slova idiot.


Upřímně mi nejde o povrchní rýpnutí do tvůrců (a teď nevím čeho, zda jde o podcasty, nebo o primitivní show, nebo o nápodobu hospodského klábosení v umělém studiu) internetového obsahu a už vůbec ne o nějaké laciné moralizovaní. Cílem tohoto článku je jen upozornění na vlnu (která se do prostředí českého internetu dostává okopírováním povětšinou amerických youtuberů/influencerů), jež formuje značnou skupinu konzumujících. S přibývající slávou roste i samotné mínění o nich samých.

Idiot je soukromník a nevzdělanec

Slovo idiot pochází ze starořeckého idiotés, což doslova znamenalo soukromník, laik a pejorativně pak nevzdělanec. Častokrát se tento význam ukazuje ve své čistotě u oněch tvůrců. Nehodlám však prstem ukazovat na konkrétní „podcast“ z prostředí českého internetu, neboť mi jde spíše o postihnutí obecných principů, nežli o laciný útok. Pokud se někdo neorientuje v online světě, nechť se podívá na přehled soutěže Podcast roku (autorský podcast).

To, v čem se tvůrci oněch podcastů shodují, je právě onen důraz na soukromničení spojené s nevzdělaností. Konkrétně jde o to, že ač chtějí zasáhnout co nejvíce lidí, přesto na kritické výtky reagují dnes již klasickým klišé „když se ti to nelíbí, tak se na to nedívej.“ Tvrzení, které v sobě skrývá mnohé. Rozpor je patrný v tom, že tvoří svůj obsah zcela veřejně s úmyslem co největší sledovanosti, která však nemá být pro všechny, nýbrž pouze pro ty, kteří nekriticky sdílí produkovaný obsah. Právě ona nekritičnost, naprostá absence volně „citovaných“ zdrojů při argumentaci rovnající se prvnímu ročníku střední školy, ukazuje na fenomén nevzdělanosti. Diferenciace poznatků, souvislé a obsahově ukotvené vědění, do kterého se promítají různorodé zkušenosti ve spojitosti s dobrou pamětí, rozvinutý jazyk a v neposlední řadě umění vést dialog, skutečně není přítomné. Paradoxní však je to, že ač se kolikrát tvůrci odvolávají na vzdělanost s tím, že nechápou ten tábor „hlupáků“ ve společnosti, sami ukazují, že de facto střílejí do vlastních řad.

Klíčem je zase jen zábava

Klíčem je zase jen infantilní zábava. Ony autorské podcasty jsou tedy odpočinkovým žvatláním, které se v lecčem podobá pokecu v hospodě. Akorát s tím rozdílem, že do sterilních studií přicházejí celebrity povětšinou z online sféry. Což někdy působí na tak malém písečku jako je ČR dost bizarně, když v jednom podcastu účinkuje host, který zase oplatí pozvání do svého. Sledovanost se zvyšuje. A bude přeci zábava.

Primárně neříkám, že všechny rozhovory a všechny podcasty jsou zcela k ničemu, jen úroveň a především nyní před volbami do poslanecké sněmovny rapidně klesá. Bohužel tvůrci nejsou zajisté tak pevní ve svých nepodložených názorech, neboť se neodvažují pozvat někoho, kdo by jejich názorové bublině nekonvenoval. Na kritiku a především na kritiku oné bubliny nejsou připraveni. Plácání pátého přes deváté tak naprosto vyhovuje „zábavné idiocii“, která je naneštěstí ještě vyzdvihována v rámci oné soutěže Podcast roku.

Abych to celé uzavřela. Ano, nemusím se na to dívat, čímž bych vyhověla onomu soukromničení v rámci jednotlivých sociálních bublin. Ano, doba je taková, že zdroje, z nichž se čerpá, si vlastně nemusím nikdo pamatovat. Hlavní je tupě přikyvovat a mít „zajímavé“ hosty, které mi přitáhnou sledovanost a je úplně jedno, že hodinový rádoby dialog je prázdný jak hlava po lobotomii. Nevím, zda si to tvůrci uvědomují, ale jejich rostoucím dosahem a tím pádem i popularitou zajisté formují ty, kteří je sledují. A pokud budou sledující formovaní prázdnem, nekritičností a názorovou vyhraněností bez snahy o kultivovaný dialog s „druhou“ stranou, pak bude jistě převelice zábavné v takové společnosti do budoucna žít za dohledu internetové smetánky, jejíž rady do života se rovnají slabikáři. Ema mela maso, jak zábavné.