Reforma zahraniční politiky EU je v nedohlednu. Váhavou pozici Česka nejspíš nezmění ani Piráti

Zahraniční politika Evropské unie je podle některých kritiků příliš svázaná jednomyslným hlasováním, experti nicméně tvrdí, že změnit to se v dohledné době zřejmě nepodaří. Otázkou také je, jestli by většinové hlasování nezažehlo mezi státy ještě větší spory.

V nejožehavějších zahraničněpolitických otázkách Evropské unie mají poslední slovo členské státy, což znamená Rada EU nebo Evropská rada. Zároveň platí, že společná zahraniční a bezpečnostní politika EU (SZBP) stojí na jednomyslném rozhodování. To všechno znamená, že i jeden jediný stát dokáže svým vetem zabránit Unii, aby přijala společnou pozici nebo zahájila společnou akci v klíčových otázkách zahraničních vztahů nebo bezpečnosti.

V posledních měsících se tento charakteristický aspekt evropské politiky ukazuje naplno. Bylo to konkrétně Maďarsko, které v roce 2021 kvůli svým zájmům několikrát znemožnilo jednotnou reakci EU, a to například v otázkách Hong Kongu nebo izraelsko-palestinského konfliktu. Existují nicméně také další státy, které Unii v tomto ohledu „zpomalují“.

I když EU už nyní má nástroje na to, aby se s překážkou jménem veto alespoň částečně vypořádala, nejedná se o dlouhodobé řešení. Sílí tedy hlasy, nejhlasitější je mezi nimi pravděpodobně ten německý, aby se změnilo hlasování z jednomyslného na (kvalifikovaně) většinové. Údajně by se tak zvýšila „akceschopnost“ evropské zahraniční a bezpečnostní politiky.

S tím souhlasí také Evropský parlament, který ve svém loňském „bezpečnostním vysvědčení“ pro EU zdůraznil, že členské státy by změnu hlasování měly co nejrychleji zvážit, a to alespoň v oblastech lidských práv a sankcí. Zahraniční politika a bezpečnost jsou však pro národní státy velice citlivé, přesvědčit je o tom vzdát se části autonomního rozhodování tak představuje velmi složitý úkol.

Jak na změnu?

Pro navrhované změny nicméně není v současné době napříč Evropskou unií dostatečně silná vůle. S tím souhlasí také odborník na zahraniční a bezpečnostní politiku EU Tomáš Weiss z Katedry evropských studií na Fakultě sociálních věd UK.

„Nemyslím si, že je změna hlasování v některých částech SZBP v nejbližší době pravděpodobná. Vyžadovalo by to využití klauzule passerelle, ale nemám dojem, že je v současnosti podpora mezi členskými státy. Klauzule vyžaduje jednomyslnost a řada členských států má s touto možností velký problém, a to nejen Polsko a Maďarsko,“ vysvětlil Weiss.

Podle svých slov na jednu stranu chápe, proč jsou někteří představitelé EU a některé členské státy frustrované ze současného stavu. Jednomyslnost v některých otázkách, mluví se hlavně o lidskoprávní politice a sankcích, by podle něj usnadnila rozhodovací proces a zabránila blokování jednotlivými zeměmi z vnitropolitických či zcela nesouvisejících důvodů.

„Na druhou stranu by to mohlo vyvolat odpor v řadě členských států, chyběla by legitimizace skrze Evropský parlament (obecně platí, že kde Rada hlasuje kvalifikovanou většinou, je obvykle více zapojen Parlament) a institucionální změny by neodstranily substantivní rozpory mezi členskými státy, které by dříve či později stejně vyhřezly na povrch,“ dodal pro EURACTIV.cz Weiss.

Další otázkou je, jestli by EU vůbec dokázala mít na globální scéně zamýšlený vliv, pokud by její kroky a vyjádření stály pouze na většině států. „Jednomyslnost je podmínkou toho, aby EU mohla působit jako významný globální hráč – pokud nebude jednotná uvnitř, tak samozřejmě její legitimita jako aktéra klesá,“ připomněla v nedávném rozhovoru pro EURACTIV.cz Kateřina Kočí z Katedry mezinárodních studií a diplomacie na VŠE.

Česko váhá

Konkrétně Česká republika je v otázce změny hlasování na kvalifikovanou většinu (QMV) zdrženlivá, což potvrzuje také ministerstvo zahraničí.

„Jednomyslnost a schopnost nalezení konsenzu v SZBP vnímá ČR jako základ její koherence a zároveň síly navenek. ČR není přesvědčena, že by častější uplatnění metody QMV mělo přínos pro akceschopnost a věrohodnost EU ve vnějších vztazích. V této otázce navíc nepanuje mezi členskými státy shoda,“ uvedla pro redakci mluvčí ministerstva Eva Davidová.

S efektivním dosahováním konsensu však má podle novináře a ekonoma Davida Klimeše Evropská unie problém dlouhodobě, a ne pouze v zahraniční politice. Nový model rozhodování by podle něj měl zajistit, aby se všechny státy snažily dosáhnout konsensu už v rámci vyjednávání, a nesázely až na blokaci v samotném závěru.

Současná situace ukazuje, že právě to se děje. Podle Kateřiny Kočí je konkrétně v případě Maďarska vidět, že tato středoevropská země se o dosažení dohody často ani nesnaží – blokuje společnou pozici bez nabídky alternativního řešení.

Cestou ven by podle Kočí mohlo být zefektivnění samotného jednání v rámci Rady pro zahraniční věci, a to skrze větší důraz na neformální jednání. „Snaha více zapojovat Maďarsko na neformální úrovni by možná přispěla k tomu, aby bylo konstruktivnější a nevyčleňovalo se,“ navrhla odbornice.

České ministerstvo zahraničí navrhuje podobnou cestu. „EU by měla místo polarizované a nekonsenzuální debaty o QMV spíše pokračovat v diskuzi o zefektivnění SZBP, včetně aktivního přístupu vysokého představitele při hledání konsenzu mezi členskými státy, zlepšení metod práce Rady pro zahraniční věci i debaty o možném využívání formátu Evropské rady s přítomností ministrů zahraničí,“ řekla Davidová.

Dodala, že ČR současně plně podporuje možnost konstruktivního zdržení se hlasování při přijímání rozhodnutí. Tzv. konstruktivní abstence nebo konstruktivní veto umožňuje členskému státu zdržet se hlasování, aniž by zablokoval jednomyslné rozhodnutí Rady.

Pirátská loď vybočuje z kurzu

Na konci června dala Česká pirátská strana jasně najevo, jak se na budoucnost evropské zahraniční politiky dívá. Předseda Pirátů Ivan Bartoš a místopředseda Evropského parlamentu Marcel Kolaja na Twitteru po jednání s šéfem Parlamentu Davidem Sassolim uvedli, že jejich strana „podporuje většinový systém hlasování v Radě místo jednomyslnosti například v otázkách zahraničních nebo daňových“.

S touto pozicí jsou na české politické scéně poměrně velkou výjimkou, což se ukázalo také v reakcích na tuto schůzku v Evropském parlamentu. Podle serveru Lidovky.cz si Piráti za své návrhy vyslechly kritiku od ANO, ODS, TOP 09 nebo KDU-ČSL. Podstatně zdrženlivější než Piráti je také jejich koaliční partner – Starostové a nezávislí.

Tomáš Weiss si podle svých slov není jistý, že poslední vyjádření Pirátů cokoli mění. „I pokud se dostanou do vlády, tak budou muset vládnout s koaličními partnery, kteří budou nepochybně skeptičtí. Na druhou stranu je určitě dobře, když se debata o evropských záležitostech objevuje v české vnitropolitické debatě a je součástí předvolební diskuse,“ uzavřel odborník.

Článek vznikl ve spolupráci s pražskou kanceláří Hanns-Seidel-Stiftung.