Proč se lump nelepší?

dokud mu to okolí baští.

Hitler věděl, že prohrál a nemohl říci: neměl jsem pravdu, vraždil jsem zbytečně, všichni ti mrtví a celý pobořený svět – to nebylo dobře. Kdyby si přiznal pochybení, jednak by přišel o moc a k tomu by musel unést svou vinu za všechno to, co způsobil - a to by bylo na zbláznění, proto to nikdy ani on ani jiný lhář u moci neudělal. (Jen politik Gross, těsně před smrtí, když už věděl, že si nic z toho, co nakradl do hrobu neponese, se dotkl Pravdy skutečné, pochopil že v životě jde o Pravdu - a přiznal své viny). 

Jestli si z dějin vytáhneme okupaci Indie Angličany, likvidaci Indiánů v Americe, upalování lidí církví, okupaci Ukrajiny Rusy, komunistickou éru… všechny situace agresivity... a přidáme k tomu současného lumpa, který vykrádá státní a evropskou kasu ve svůj osobní prospěch… a další, kteří tyjí ze lží kolem lidských nemocí, nesmíme počítat s tím, že kápnou božskou. (Třeba je taky k tomu přinutí nemoc coby zpráva pro ně, jak lží marní čas k životu propůjčený, ale na to nebudeme čekat.)

Lež je zbabělá, pravda ji ničí… a k tomu je drzá jako ta nejdrzejší opice, nic jí není blbé – je i hlučná a jako chcípající kobyla kope a kope na všechny strany.  Jen zapomněla na svoje krátké nohy. Motá se, šlape si na špičky – předstírá, že jde nezadržitelně dál, ale točí se dokola, je směšná už i sama sobě, jak hájí a hájí lež - a pravda přitom leze ven.

Pravda má sice trochu zpoždění: v létě nám fakt k ničemu není, že soud přiznal, že zastavení lyžařských vleků lumpy bylo nezákonné. Teď zas protilátky dcery Vivien a zrušení povinnosti dusit se v rouškách, když pandemie má fakt jiné parametry nežli těch pár nemocných, co teď v zemi je.

Lež se nedá, bude pořád na všechny strany lhát, nikdy nepřizná, že se mýlí – k rezignaci ji musíme donutit my, kteří víme, co je smyslem žití každého z nás. Že jsme se sem nenarodili ani náhodou, ani omylem a už vůbec ne za trest, že jsme tu, abychom pootočili kolo dějin pořádným směrem.

Že nesmíme podlehnout agresivitě a přizpůsobit se lži. A byť je chcípající kopající kobyla směšná, jak už si se lží neumí vystačit, a pravda jde na povrch… stále je a ještě dlouho bude nebezpečná. A my nesmíme být naivní, že se něco v dobré obrátí bez našeho přispění.

Lež nás nutí být ve střehu a pomocí – třeba soudů - smetat ze stolu lži lhářů u moci. Svědomí k nim přes jejich hroší kůži nemůže – svědomím pro ně musíme být my.