PŘÍMO Z TOKIA | Takhle vznikají značkové momenty velkých vítězství. Judista Lukáš Krpálek se svými téměř dvěma metry chvilku po finálovém triumfu v olympijském turnaji naskočil na svého kouče Petra Lacinu. Ten se trochu zapotácel, ale okamžik chlapsky ustál.
Neměl jste strach, že půjdete k zemi?
„Když na mě skočil, tak jsem si vzpomněl, že jsem tady byl každý den v posilovně. Takže jsem cítil, že jsem zpevněnější a normálně jsem ho udržel.“
Co vám v tom vítězném objetí Lukáš povídal?
„Nevím, jestli si to úplně pamatuju. Něco o tom, že jsme to dokázali a že je to neskutečný. Taky mi tam říkal, že mi moc děkuje…“
Krpálek po semifinále ujišťoval o své zlaté motivaci, byl tenhle moment důležitý?
„Určitě. I když obavy z Gruzínce byly velký. A to ne proto, že by nechtěl vyhrát, nebo, že by ho to svazovalo. Bál se, že on je kdykoli schopný ho hodit na ippon. Jenže pak Lukáš předvedl výkon, jaký předvedl a udělal ho. Dokonalý.“
Proč byl Tušišvili tak nebezpečný?
„Je výbušný a Lukáše dvakrát porazil, zahodil ho do minuty, minuty třicet. Úkol byl přečkat první polovinu dobrým taktickým bojem, což se povedlo a výbušně silový Tušišvili šel po polovině se silami lehce dolů. Nebyl tak rychlý a začalo se to překlápět. Přestože byl Lukáš podruhé trestán, což bylo v pořádku, byl pasivní. Ale já jsem byl v klidu, protože jsem věděl, že začíná Tušišvili zpomalovat. A skončilo to, jak to skončilo.“
Bylo to tedy vítězství taktiky?
„Vždycky je to o taktice. Ty nejlepší si prohlídneme na videu, co jim nesedí, s čím mají problémy, jakým způsobem je ostatní porazili. To dáme dohromady se stylem boje Lukáše a on to tam tímhle zázračným neuvěřitelným způsobem dá. Totálně je elimoval, to byl klíč úspěchu. Čtyřikrát dokázal skórovat, což je hodně dobrý. Tady se moc netrestá, bylo potřeba vyhrát na zemi nebo chvat. Byl dobře připravený kondičně, docela pracoval na technice, to se povedlo.“
