Baborová-Čiháková milovala vědu, stala se první doktorkou filozofie

Marie Zdeňka Baborová se narodila 17. ledna 1877 v Praze do rodiny bubenečského ředitele školy Josefa Babora. Díky profesi otce uměla Marie velice brzo číst a psát. Řídící učitel byl na svou dceru velice přísný, rozvíjel tak ale její vzdělání. Do obecné i měšťanské školy chodila Marie na Starém Městě u sv. Jakuba, patřila k premiantům třídy.

Pro dobré výsledky pokračovala ve studiích na soukromé střední škole spolku Minerva, který na konci 19. století založila Eliška Krásnohorská. Jednalo se o první reálné gymnázium, které umožňovalo vzdělávání dívek. Do té doby mohli oficiálně studovat pouze muži.

Institut pro ženské vzdělávání Minerva je dosud patřičně hrdý na své absolventky, které na počátku dvacátého století promovaly na Karlově univerzitě. Jedná se o lékařku Annu Honzákovou a právě filozofku Marii Zdeňku Baborovou.

Inspirativní ženy - rozhovory Gomba: Pomáhat dětem téměř vylučuje mít vlastní Chatardová: Slýchám, že jsme malý stát a ničeho nedosáhneme Jiřičná: Nechápu, jak se někomu může líbit socialistická architektura Říhová: Hranicí lidské obranyschopnosti je její vyčerpání Brixi: Do rovnoprávnosti je potřeba zapojit i muže Kolínská: Je potřeba, aby se emancipovali i muži a přijali otcovskou roli Šmerdová: Ženy do armády patří, sbor nás uznává pro to, co umíme Hrdličková: Byla jsem zjevením, justice je stále „pánský klub“ Bacíková: Říkali mi, že bych byla šťastná, kdybych byla více submisivní Vondrová: Představa, že špičkový odborník z praxe půjde učit, je mylná Nerudová: Stereotypy nejde bořit silou, snažím se být ženám inspirací Havlíčková: Děti jsou můj největší životní projekt Ďopanová: Lidi si raději zvyknou, než by bolest řešili, říká Nela s rozštěpem páteře Cenigová: Tři dny se učila zavazovat tkaničky. Teď má úspěšný podnik Kijonková: Vždy se můžeme odrazit ode dna, je to pouze na nás Bradáčová: Práce není jediné životní štěstí. Dejme ženám příležitost

Středoškolské vzdělání Marie zakončila 14. července 1896. Maturitu složila na Akademickém gymnáziu v Praze. Současně už rok ovšem navštěvovala jako hospitantka, tedy studentka „zatím bez maturity“, Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze. Jedním z jejích učitelů byl například profesor František Vejdovský.

Doktorát u Masaryka

Svůj široký záběr zúročila na přelomu století, kdy 30. července 1900 dosáhla absolutoria. V lednu následujícího roku předložila dizertaci O tukovém tělese Anthropodů. Kromě humanitních oborů se Marie zajímala také o medicínu, navštěvovala teoretické obory na lékařské fakultě. Na filozofické fakultě pražské německé univerzity se soustředila také na zoologii a botaniku.

Doktorát z filozofie získala v dubnu u profesorů Františka Drtiny a Tomáše Garrigua Masaryka, který se později stal prvním československým prezidentem. V červnu poté složila rigorózum ze zoologie, biologie a pedagogiky u profesorů Františka Vejdovského a Jana Palackého.

Dne 17. června 1901 získala Marie Zdeňka Baborová jako první žena v českých zemích titul doktorky filozofie. Dobový tisk o ní psal, že nejenže úspěšně složila zkoušky, ale ovládala také devět jazyků.

Vysokoškolská studia Marie Zdeňky Baborové nadobro zakončilo vydání rozšíření její rigorózní práce v roce 1902, které vyšlo pod názvem Úvod k studiu o tukovém tělese členovců.

Aby si mohla všechna studia dovolit, potřebovala mladá studentka svého mecenáše. Jejím sponzorem byl po celou dobu rada vrchního zemského soudu, Mariin strýc, Alois Babor. Velkou oporou Marii byl také její bratr Josef, pozdější profesor všeobecné biologie na lékařské fakultě univerzity v Bratislavě.

V rámci svých studií se Baborová podívala také do zahraničí. Vycestovala do světových univerzitních měst, například do Vídně, Štýrského Hradce, Lublaně, Terstu, Rovinje, Pešti, Vratislavi, dále také do německého Berlína, Mnichova, Stuttgartu nebo do Štrasburku, Curychu, Basileje, Nancy či Paříže.

V roce získání svého titulu se účastnila Mezinárodního kongresu zoologického. Třiadvacetiletá doktorka zde dokonce sama přednášela, prezentovala zde své poznatky o preparaci foraminifer čili dírkonožců nebo o tukovém tělese hmyzu.

Pokračování na Karlově univerzitě

Po získání titulu zůstala Marie i dále na univerzitě. Působila zde jako asistentka v Ústavu pro zoologii, srovnávací anatomii a embryologii. Na univerzitě pracovala jako takzvaná soukromá docentka bez nároku na plat, což si vzhledem k tomu, že měla bohatého manžela, mohla dovolit. 

Zapomenutá Gerty Coriová. Čechoameričanka byla první nobelistkou za medicínu

Pod vedením profesora Jiřího Jandy se se svým bratrem podílela na tvorbě díla Velký ilustrovaný přírodopis všech tří říší: Zoologie/Hmyz. V rámci svých publikací napsala i řadu odborných hesel do legendárního Ottova slovníku naučného, přispívala sem pod zkratkou Mbbr.

Kromě členství ve spolku Minerva byla tato feministická aktivistka součástí Sdružení vysokoškolsky vzdělaných žen, které založily v roce 1922 její spolužačky. Spolek se postupně rozrůstal, Marie však později kvůli rodinné tragédii profesi na univerzitě opustila.

Dceru jí vzala chřipka

Ve svých pětadvaceti letech, tedy v roce 1903, se slečna Baborová stala paní Čihákovou. Její manžel Stanislav Čihák byl ředitelem První diskontní společnosti v Praze. Od roku 1910 byl spolumajitelem továrny Červinka a Čihák, která se zaměřovala na výrobu zemědělských strojů.

Společně měli manželé dvě děti, mladší z jejich dcer podlehla ve čtrnácti letech tehdejší epidemii španělské chřipky. Přesto se svým mužem prožila Marie údajně šťastný život, po celou dobu bydlela rodina v domě v Palackého ulici v Čelákovicích.

Boj za spravedlnost měla v krvi. Dagmar Burešová změnila českou advokacii

Po rodinné tragédii se Marie vrátila ke svému koníčku, kterou jí byla práce. S profesorem Jandou se pustila do přípravy druhého vydání Velkého ilustrovaného přírodopisu.

Vědecký postup ve sbírání pohlednic

Kromě akademické dráhy byla Baborová-Čiháková vášnivou sběratelkou pohlednic. Nejprve dávala dohromady ty, které byly adresovány jí samotné. Později se ovšem stala tradiční sběratelkou. Od srpna roku 1898 do listopadu 1901 přibylo v její kolekci téměř tři a půl tisíce lístků. Každý z nich si jako správná vědkyně pečlivě zaznamenala a očíslovala.

Podle znalců její sbírky je úplně posledním kouskem pohlednice adresovaná jí z Bernu v dubnu roku 1937. Tu už si ovšem očíslovat nestihla.

Marie zemřela 29. září 1937 v rodinném domě v Čelákovicích. Pohřbena je v manželově rodišti v Jílovém u Prahy.

Inspirativní ženy Seriál iDNES.cz Inspirativní ženy, které se rozhodl představit projekt portálu iDNES.cz, jsou silné, pevné v názorech a jdou si za svým. Jsou vidět a slyšet ve veřejném prostoru nebo se dokázaly prosadit bez větší mediální pozornosti. Mají ale dostatek možností všechny? Ptáme se na témata, která o úspěchu mohou rozhodovat - píle, platové podmínky, rodina, ale i diskriminace, sexuální obtěžování stejně tak jako férovost a rovnost. Otevřené rozhovory jsou základem našeho projektu. Statistika je neúprosná, pořád je jen zlomek rodin, ve kterých jde na rodičovskou dovolenou muž. Tedy je rodina v dnešní době překážkou a jak skloubit děti a kariéru, kterou muž většinou přerušit nemusí? Každý si musí najít odpověď sám, ale pevně věříme, že vás Inspirativní ženy bez ohledu na pohlaví zaujmou.