PŘÍMO Z TOKIA | Svět juda ho oslavuje jako krále, protože jako první v historii vyhrál olympiádu v polotěžké i těžké váze. Sám Lukáš Krpálek zatím nemá jasno, kterou cestou se dá směrem k dalším Hrám v Paříži. „Říkal, že se mu už nechce tahat s těmi paštikami,“ vysvětluje reprezentační trenér Petr Lacina. Je ale možné, že úspěch z Tokia šampionův vztah k boji s největšími siláky změní.
Přechod Lukáše Krpálka z kategorie do sta kilogramů do těžké váhy je pro judo historickou misí. Ve svém přirozeném světě už v roce 2016 všechno vyhrál, a tak zvolil cestu o úroveň výš. Tvrdou prací v posilovně kvůli ní nabral kilogramy svalů, jako bonus se nemusel dál trápit útrpným hubnutím do závodní váhy a nemusel omezovat v jídle. Na druhou stranu si ale musel zvykat na nový způsob boje.
„Popravdě musím říct, že jsem dost zničený ze soupeřů, kteří jsou váhově těžší,“ líčil Krpálek v pátek večer na židličce v mixzoně Budókanu se zlatou medailí na krku. „Jsou to pro mě fakt nesmírně obtížné zápasy, protože oni jsou na tom výborně silově a já tu sílu mám trochu jinou. Jsem spíš vytrvalostně – silově založený. Trochu mi znechucují judo, ale uvidíme, co nás napadne, co vymyslíme, a kde se vrátím.“
V těžké váze se Krpálek potkává s golemy typu Brazilce Rafaely Silvy, který nosí kolem 165 kilogramů. Obrovitý Francouz Teddy Riner, jenž se s Krpálkem utkal dvakrát, má 145 kilogramů. S těmi se Čech v Tokiu na tatami nepotkal. Musel se ale potýkat například s Japoncem Hisajoši Harasawou a jeho 125 kily. Jeho závodní váha přitom pro olympijský turnaj činila jen 111 kilogramů.
„Říkal, že se mu už nechce tahat s těmi paštikami, siláky, tak má myšlenky, že by shodil zase do sta kilogramů,“ připouští trenér Lacina. „Ale je to daleko, nějaká motivace se ještě vyvine. Bylo by to zajímavé se vrátit zpátky, byl by to zajímavý příběh.“
Jisté je, že zatím rozhodnuto není. Krpálek má na další uvažování dost času. Jeho prvním úkolem je si po náročné olympijské sezoně pořádně odpočinout.
„Včera říkal, že to je poslední trénink v tomhle roce, poslední závody. Říkal vedoucímu sekce, že ho uvidí až v lednu, takže to jsou plány, kterými se teď ubíráme,“ usmíval se večer po zlatém závodě kouč Lacina.
Co bude potom? Před olympiádou Krpálek zřejmě mířil k možnému návratu do polotěžké váhy. Zlatý tokijský turnaj ale může jeho náhled změnit. Nehledě na to, že se v Tokiu nedočkal vysněného velkého souboje s legendárním Francouzem Teddy Rinerem.
Desetinásobný mistr světa ve čtvrtfinále prohrál s Rusem Bašajevem, ale nakonec získal svou čtvrtou olympijskou medaili. A ještě nekončí.
„Příště Paříž 2024. Potom zavřu knihu,“ slíbil Riner.
Krpálek hned v prvních momentech po pátečním závodě připustil, že už se na věc dívá trochu jinak.
„Před olympiádou jsem plánoval to, že bych možná udělal comeback do sta kilogramů. Teď jsem ale hodně na vážkách,“ řekl Krpálek. „Bude dost času na to nechat si to uležet, promyslet, co bude dál. Musím zregenerovat, někdy koncem roku si řekneme, že se zkusíme prát ve dvou váhovkách a v květnu, až začne olympijská kvalifikace, tak se rozhodneme, co pro mě bude lepší. Jestli startovat v nižší nebo vyšší.“
