Podobnou jako když Monica Puigová senzačně ovládla turnaj tenistek na předchozích hrách v Riu.

Lidé v ulicích, vlajky, triumfální jízda na střeše autobusu ulicemi hlavního města.

O pět let později může Portoriko, které je sice přidruženým státem USA, ale závodí pod svou vlajkou, slavit druhou zlatou medaili z olympiády v historii.

Hassanová doběhla pro první z plánovaných tří zlatých. Dálkařům vládl Řek

„Určitě se všichni radují i teď,“ představovala si čtyřiadvacetiletá Camachová-Quinnová. „Pro tak malou zemi to znamená hodně. Dává lidem a malým dětem naději.“

Do japonské metropole jela v roli jedné z největších favoritek. Venku ještě v aktuální sezoně neprohrála a z šesti nejrychlejších letošních časů jich držela pět. Zároveň ale věděla: olympijský závod je zrádný.

Poznala to v Riu. I když jí tehdy bylo devatenáct let, věřila, že se probojuje do finále. A proč ne rovnou zaútočit na medaili?

Skutečně se zdálo, že by se do bojů o cenné kovy mohla podívat. Semifinále měla skvěle rozběhlé, vedla.

Jenže pak se to stalo.

Nohou zavadila o osmou překážku. To ji rozhodilo, trefila i devátou a desátou a postupové naděje se rozplynuly.

Skončila na zemi, s hlavou schovanou v dlaních a poté se rozbrečela: „Cítím se špatně. Jako kdybych zklamala celou zemi.“

Když se však z nezdaru vzpamatovala, řekla si, že se nevzdá. „Nedopustím, aby tohle velké zklamání určilo mou budoucnost,“ nařídila si tehdy.

A začala se soustředit na Tokio.

Tokio 2021 Vše o olympijských hrách

„Od té doby se toho hodně změnilo,“ líčila před příjezdem do Japonska. „V roce 2016 jsem byla ještě studentka na univerzitě, byla jsem hodně mladá. Teď je mi čtyřiadvacet, jsem profesionálka. Vím, jaké jsou rozdíly mezi tehdejší a současnou Jasmine.“

V rozbězích předvedla nejlepší výkon a čas 12,41.

Ovládla i semifinále, v němž navíc časem 12,26 stanovila nový olympijský rekord a na šest setin se přiblížila i tomu absolutnímu Američanky Kendry Harrisonové.

5 fotografií

Ve finále ho chtěla překonat. Což se jí sice nepodařilo a časem 12,37 za ním výrazně zaostala, olympijské zlato jí ale neuniklo. Na druhou Harrisovou měla k dobru 15 setin.

„Tohle jsem od tohoto roku očekávala. Jsem olympijskou vítězkou,“ radovala se.

Oslavy nepropukly jen v Portoriku. Blahopřál jí i tým z americké NFL Chicago Bears, za které hraje její bratr Robert, a oslavné pokřiky se rozléhaly i v jednom z barů v americké Jižní Karolíně.

Právě tam totiž závod sledovala její matka, po které Camachová-Quinnová zdědila krev Portoričanky.

Narodila se sice v Americe, její otec je Američan, jenže když se rozhodovala, jakou zemi bude reprezentovat, dala přednost právě Portoriku.

„Nechala jsem to na ní,“ vzpomínala její matka. „Jednoho dne mi Jasmine oznámila: Budu reprezentovat Portoriko. A bylo to, stála si za svým.“

I díky tomu se teď karibský ostrov může ponořit do euforie.