Náhodný kolemjdoucí by si mohl připadat trochu jako v cirkuse nebo na pouti. K vidění jsou akrobatické kousky. Z reproduktorů duní popové i rockové šlágry. Hlasatel familiárně povzbuzuje soutěžící v jejich řeči.
Colemanovi z USA přišil přezdívku Kapitán Amerika.
„Auf geht’s!“ žene Němce Hojera.
„Daváj, Alexej!“ slyší Rus Rubcov.
V řinčivé show účinkuje taky chlapík, který tvrdí, že jeho duše patří skalám. Nicméně taky Adam Ondra chce uspět na olympiádě v japonském velkoměstě. Poctivě se připravoval a v úterý přiznal, že (nejen on) před nástupem cítil nervozitu.
Česká naděje uspěla. Lezec Ondra postupuje do olympijského finále |
Kandidáti na medaili nejprve navečer po patnáctimetrové stěně uhání vzhůru v závodě na rychlost.
Druhou disciplínou je technicky náročný bouldering, při němž se borci v menší výšce bez jisticího lana snaží „vyřešit problém“.
Načež se dvacet svalnatých machrů bez jediného deka nadbytečného tuku už po západu slunce pokouší vyškrábat na konec cesty v lezení na obtížnost.
Ostře ozářená stěna vypadá jako jeviště zvednuté o přibližně devadesát stupňů. Představení je tuze napínavé. Šampionát Spidermanů z různých koutů světa by za normálních okolností jistě přilákal do arény tisíce nadšených fanoušků. Covid ho proměnil v komornější akci.
„Lezení je v Tokiu velice populární,“ tvrdí kudrnatý Ondra, v branži uctívaný jako skutečná kapacita. „Na každé stanici metra je nějaká stěna. A že tady těch stanic mají!“
Umělý ostrov Odaiba vybudovali Japonci v 19. století. Stály na něm pevnosti, jež měly bránit město před útokem z moře. Časem se proměnil v nákupní a zábavní oblast.
Kousek od jednoho z nejznámějších místních nočních klubů Zepp vznikl dočasný stadion Aomi Urban Sports Park, kde se nejprve pořádal basketbalový turnaj 3 na 3. Po rychlé přestavbě se sem mohli přestěhovat pavoučí mužové a ženy.
Utkávají se ve zvláštním trojboji, jakémsi vertikálním triatlonu, který třeba fenomenální Ondra označil za nejméně přitažlivý a nejméně pochopitelný formát.
Britka Coxseyová prohlásila: „To je, jako byste od Usaina Bolta kromě stovky chtěli ještě běžet maraton a překážky.“
Lezci se ale chtěli poprvé předvést na monstrózním podniku pod pěti kruhy, pročež podmínky přijali. A zatím nejspíš šéfy MOV nezklamali. Jejich soupeření vyžaduje bystrost i tělesnou zdatnost.
 |
Při šíleném sprintu po trati, která je vždy a všude úplně stejná, sice Ondra končí mezi posledními, leč vyrovnává si „osobák“ časem 7,46.
„Co nejdřív zmáčknout červený knoflík, o to tu jde!“ haleká náš milý moderátor.
Čtyřnásobný mistr světa poté znovu vychází ze zákulisní izolace, aby se utkal se čtyřmi záludnými bouldery, jež vidí až na poslední chvíli. Láme si hlavu, jak na ně vyzraje. Několikrát se přezouvá. Seskakuje na žíněnku a znovu vyráží na zteč.
Druhou disciplínu později prohlásí za klíčovou. Býval by si v ní rád počínal lépe. Při odchodu ze scény vypadá naštvaně. A opravdu naštvaný je, jak posléze přiznává.
Uleví se mu, až když se dozví, že se ani jeho rivalové úplně nezaskvěli a jeho výkon znamená třetí místo. Je rád, že na čtvrtém „balvanu“ zvládl artistický prvek zvaný netopýr, při němž ze stěny visí za nohy hlavou dolů. Ufff!
O medaili musím lézt jinak, prohlásil Ondra. Napálím to na riziko! |
Po druhém kole se vyhoupne na šestý flek. Do čtvrtečního finále se smí protlačit jen osm nejlepších.
Osmadvacetiletý Ondra ví, že mu v jeho parádní „obtížnosti“ ke kvalifikaci stačí solidní výkon.
Šestiminutová prohlídka cesty vstříc potemnělému nebi. Předběžné stanovení plánu. Návrat do zákulisí. A pak závěrečné lezení.
Gestem utišuje přihlížející. Ví, že v dané situaci nemusí úplně zazářit. Bezpečně si zajišťuje postup.
A slibuje: „Ve finále to napálím na riziko!“
