Je dobře, že byl Koudelka dočasně pověřen řízením BIS?Anketa
Jedním úkolem, kterým ho Mrázek pověřil, bylo obstarání cestovního pasu. Jak se později ukázalo, měl to být diplomatický pas Kostarické republiky. L. S. tento úkol bezezbytku splnil. Byl dokonce zaznamenán určitý verbální tlak týkající se termínu dodání pasu.
Měl sloužit Mrázkovi při případných kontrolách policejních nebo celních orgánů, jednoduše řečeno se měl jeho předložením vyhnout jakékoli kontrole. Mrázek se měl stát poradcem kostarického ministra vnitra pro boj s organizovaným zločinem, zejména ve vztahu k Ukrajinské republice.
Na základě těchto zjištění byly prostřednictvím mezinárodní policejní organizace Interpol požádány kostarické orgány o podání informace, zda je osoba František Mrázek vedena mezi osobami s právem používat tamní diplomatický pas, zda byl takovýto pas vyhotoven a vydán, zda je Mrázek veden mezi poradci kostarického ministra vnitra.
Všechny otázky byly zodpovězeny shodně – záporně.
Vnímáte sudetské Němce jako své krajany?Anketa
Po vyhodnocení všech důkazů bylo rozhodnuto zahájit trestní stíhání a následně sdělit obvinění Františku Mrázkovi pro spáchání trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny. Mrázek se obhajoval tím, že pas nikdy nepoužil, ale příslušníkům kriminální police při odebírání pasu sdělil, že mu měl sloužit ke snazšímu pohybu po území republiky nebo při eventuálním překračování státní hranice.
Již v průběhu policejních úkonů byly činěny pokusy nějakým způsobem vyšetřování ovlivnit. Jednalo se například o stížnost na pracovníky kriminální policie Mrázkovým obhájcem, který uváděl, že tito se dopustili závažného protiprávního jednání, neboť prý zadrželi diplomatický pas osobě, na kterou se vztahuje Vídeňská úmluva o diplomatických stycích ze dne 18. dubna 1961, ač mu muselo být zcela zřejmé, že Mrázek nikdy žádnou osobou požívající diplomatickou imunitu nebyl.
Z tohoto pohledu se podaná stížnost jevila jako ryze účelová a šikanózní.
O něco později se tento obhájce (byl jím Tomáš Sokol, pozn. red.) vzdal obhajoby. Nahradili jej postupně dva další. Jednou z nich byla bývalá vyšetřovatelka ze Správy hl. m. Prahy Rejholcová. Mezi kriminalisty se jí přezdívalo Pepína.
Veškerý spisový materiál byl po skončení postoupen na Městské státní zastupitelství s návrhem na podání obžaloby, ale dovedností advokátů s využitím všech možností daných trestním řádem bylo upuštěno od potrestání Františka Mrázka, neboť tento se ke spáchání trestného činu přiznal a zaplatil několik desítek tisíc korun na veřejně prospěšné účely. Přesně to bylo 60 tisíc, za něž se Mrázek vykoupil.
Příslušníci policie chtěli tímto, ve své podstatě bagatelním trestným činem, zejména s ohledem na skutek, pro který byl v té době podezírán, ukázat, že fáma o nepostižitelnosti Františka Mrázka může mít trhliny a jemu samotnému naznačit, že žádný strom neroste do nebe.
Bohužel byla snaha nedostačující a Mrázkovy vlivy ve spojení s erudicí obhájce zvítězily.
Mrázek byl rád, že to pro něho nakonec opět dobře a levně dopadlo, nicméně v telefonu tehdy utrousil, že: „Ty policajti jsou hrozný, je s nimi hovno řeč!“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tomáš A. Nový
