Do Horažďovic zamířily houslové naděje

Městečko Horažďovice v Plzeňském kraji je v tomto týdnu místem, kam zamířily houslové naděje především z České republiky, ale nechybějí ani mladí zahraniční houslisté. Od 8. do 20. srpna se zde koná v pořadí již třetí ročník Ševčíkovy akademie a s ní spojeného festivalu. Garanty a organizátory jsou koncertní mistr České filharmonie Josef Špaček a violoncellista Tomáš Jamník.

Akademie a festival nese jméno světově proslulého českého houslisty, pedagoga a autora světoznámé metodiky hry na housle Otakara Ševčíka, který se v Horažďovicích v roce 1852 narodil. Otakar Ševčík působil na přelomu 19. a 20. století na významných evropských a amerických školách, jeho metoda je dodnes považována za jednu z nejpropracovanějších a díky své univerzálnosti umožňuje zdokonalovat svou hru všem hráčům a hráčkám na všechny smyčcové nástroje.

Celý projekt zahrnuje vlastní Akademii, tedy masterclassy, současně také pro pedagogy a další zájemce, Seminář Otakara Ševčíka věnovaný jeho životu a dílu a festival, v jehož rámci se uskuteční řada koncertů s renomovanými umělci. Akademie je určena pro hráče několika věkových kategorií. Pro nejmladší generaci od osmi do jedenácti let je určena Junior akademie, pro studující od dvanácti do patnácti let Junior akademie + a pro ty nejstarší od šestnácti do dvaceti osmi let Ševčíkova akademie. Akademie ale nenabízí jen kurzy pro houslisty a violoncellisty, její součástí jsou i kurzy pěvecké s mezzosopranistkou Markétou Cukrovou a nově klavírní třída s Lukášem Vondráčkem. O letošní podobě Ševčíkovy akademie jsme hovořili s Josefem Špačkem a Tomášem Jamníkem. 

Proč vznikla akademie a jaký je cíl kurzů a festivalu?
JŠ: O akademii jsme s Tomášem uvažovali delší dobu, oba jsme začali aktivně učit, a tedy uspořádání letních kurzů bylo na spadnutí.

TJ: Že by to měla být akademie nesoucí jméno Otakara Ševčíka, byla jednoduchá volba. S Pepou hodně cestujeme po světě a udivuje nás, nakolik je Ševčík stále známým jménem. Na druhou stranu o něm ještě mnoho nevíme, tedy spojili jsme příjemné s užitečným a Ševčíkova akademie byla na světě.

Přibližte letošní ročník – jaká je jeho náplň a program?
TJ: Opět se budeme věnovat seminární části, tedy přibližovat osobnost Otakara Ševčíka. Letošní téma je zpěv, ale bavit se budeme o nástrojové metodice obecně. Těší nás, že do Horažďovic si nacházejí cestu i zájemci z řad učitelů.

JŠ: Hlavní linkou pak budou festivalové koncerty a akademie jako taková, tedy masterclassy s pedagogy – lektory hry na housle, violu, violoncello, kontrabas. A přijedou i vynikající zahraniční lektoři. Kurzy jsou otevřené veřejnosti.

Jaká je struktura výukového programu na akademii obecně? Jak pro něj motivujete nejmladší účastníky?
JŠ: Jezdí k nám opravdu skvělí studenti, tvoříme pro ně tedy odpovídající plán. Většina hodin je zaměřená na studium repertoáru, bavíme se hodně o interpretaci. Některé hodiny jsou ale zaměřené čistě “ševčíkovsky”, tedy cílíme je na techniku.

TJ: Otakar Ševčík se věnoval metodice pro všechny věkové kategorie, takže i my myslíme na ty nejmenší. Máme speciální školičku Otakárek pro děti už od čtyř let! Hodně ale pracujeme i s takzvanými juniory, tedy dětmi mezi osmi a patnácti lety věku. Pro ně je připravený speciální program, i ten nehudební.

Jak připravujete a koncipujete koncerty pořádané v rámci akademie a festivalu?
JŠ: Festivalové koncerty máme různorodé, hrajeme na zámku v Horažďovicích, v krásném secesním sále místního hotelu Prácheň, v zámecké zahradě Parkán, v kavárně Kino Otava, v parku, máme noční seance v kostele sv. Jana Křtitele… Repertoár tedy ladíme podle místa. A každý rok se snažíme přinést nějakou skladbu, která se váže na Otakara Ševčíka. Letos jednu takovou předvedeme na galakoncertě smyčcového Orchestru Š složeného z účastníků a lektorů Ševčíkovy akademie v sobotu 14. srpna. Jedná se o provedení Ševčíkovy úpravy jedné z Bachových fug.

TJ: Možnost účinkovat mají také studenti a jsou to velmi oblíbené koncerty. Takových koncertů máme letos pět plus ještě jeden s nejmenšími účastníky, tedy dětmi ze školičky Otakárek. A své síly spojí účastníci kurzů na závěrečném koncertě, o kterém hovořil Josef. Studenty také zapojujeme do dramaturgie, letos se zaměřujeme na skladby psané samotnými interprety.

Součástí kurzů a festivalu je od prvního ročníku i obor zpěv. Proč?
JŠ: To si vymyslel Tomáš… (smích)

TJ: Zpěv má s instrumentální hrou mnoho společného! Všichni instrumentalisté se snaží zpěvným melodiím přiblížit, při výuce zpěv používají. Proto nás napadlo přizvat Markétu Cukrovou, aby vedla seminář a individuálně radila ohledně hlasových možností. Přirozeně pak vyplynulo, že bychom mohli přizvat i studenty zpěvu a vše se tak krásně propojilo.

Proč jste se rozhodli rozšířit letošní ročník i o klavírní třídu?
JŠ: Lukáš Vondráček v České republice ještě nikdy kurzy nevedl, při společném koncertováním jsme se bavili o té možnosti a hned se domluvili. V letošním roce ho navíc doplní ruský klavírista Yury Shadrin. Nejen klavíristé se mají na co těšit.

Jaká je letošní účast, kolik zájemců a odkud se přihlásilo?
TJ: Akademie se letos naplnila do posledního místečka, celkem máme 72 účastníků. Moc si toho vážíme.

JŠ: Účastníci jsou hlavně z Čech a Slovenska, cestu si k nám ale naši také studenti z Belgie, Jižní Koreje a z Japonska.

Ševčíkova akademie a festival se letos koná již po třetí. Ale jen první ročník byl bez potíží. Loni už se konal v době koronaviru – stejně jako letos. Jak ovlivnila pandemie oba ročníky?
JŠ: Museli jsme přehodnotit celý přístup k věci. Téměř úplně jsme rezignovali na nějakou masivnější kampaň v zahraničí, neboť by se vůbec nevyplatila. Stejně jako loni spoléháme na nejlepší domácí talenty. Věříme, že se od příštího roku budeme moci vrátit k původnímu modelu – v prvním ročníku jsme měli téměř polovinu účastníků ze zahraničí, což přináší i příjemnou kulturní výměnu.

Co považujete za nejdůležitější v přístupu k mladým lidem obecně ve výuce a v povzbuzování zájmu o klasickou hudbu a další studium?
TJ: Především lásku k hudbě. Nejdůležitější je radost ze hry, kterou pak lze předávat i posluchačům. Kariéra hudebníka je obtížná, je třeba neustále hledat motivace, hnací motor, který neustále vybízí ke zlepšení. Ve výsledku vaše úporné snažení může ocenit jenom pár lidí, ale i pro ty stojí za to hrát na nejlepší úrovni. Tedy především se snažíme mladým lidem předat zkušenost, že opravdu záleží na každé frázi, na každé notě. Pokud rezignujeme na absolutní krásu, staneme se průměrem, hezkým, ale průměrem.

Co vám oběma dělá na akademii největší radost?
JŠ: Myslím, že za nás oba můžu říci, že je to především fakt, že jsme se dožili třetího ročníku, který bude opravdu nádherný. Zveme všechny milovníky vážné hudby, aby se k nám v Horažďovicích připojili.