Daniel Kroupa: Klimatická změna a její řešení
V pondělí 9. srpna letošního roku byla zveřejněna nová zpráva Mezivládního panelu Organizace spojených národů pro klimatickou změnu. Potvrzuje se v ní, že nejpravděpodobnější příčinou extrémních výkyvů počasí, jichž jsme v posledních letech svědky, je lidská činnost. Jejím důsledkem je produkce skleníkových plynů (oxidu uhličitého, metanu a oxidu dusného), která způsobuje, že teplo ze slunce nemůže ze Země unikat zpět do vesmíru a hromadí se v atmosféře.
Oproti stavu před třemi sty lety se naše planeta oteplí o 1,5 stupně a již tomu nedokážeme zabránit, protože zároveň s rostoucí teplotou klesá schopnost některých důležitých ekosystémů skleníkové plyny absorbovat. Lidstvo, pokud přijme efektivní opatření, snad ještě může tento proces zpomalit a zabránit dalšímu růstu teploty.
Čtěte také
Přijetí potřebných opatření ale brání politický spor, jehož krajními a nejslyšitelnějšími protagonisty jsou antikapitalistická progresivní levice, usilující o využití této situace k prosazení radikální sociální změny, a tradicionalistická část konzervativní pravice. Ta zprvu popírala, že ke klimatické změně vůbec dochází, a když už byla nucena ji uznat, vzdoruje tvrzení, že je dílem člověka. Posledním útočištěm pak je postoj, že není v lidských silách těmto změnám zabránit a je nutno se jim přizpůsobit.
Ukazování prstem
Čtěte také
Levicové obviňování kapitalismu z toho, že způsobil klimatickou změnu, je mylné, protože nárůst teploty a produkce skleníkových plynů spadá do epochy průmyslové civilizace, a kapitalismus je jenom jednou z jejích forem, i když tou ekonomicky nejúspěšnější.
Socialismus ze své povahy byl oproti němu vůči životnímu prostředí mnohem bezohlednější. Jenom svých ekonomických cílů notoricky nebyl schopen dosahovat stejnou rychlostí. Ani jedna z těchto protivných stran není ochotna přemýšlet o příčinách neštěstí, do kterého se lidstvo dostalo, a proto také nedokáže nabídnout cestu, kterou se z něho můžeme dostat.
Co dělat
K tomu, abychom ji nalezli, se totiž musíme vrátit tam, kam se nikomu nechce: před průmyslovou revoluci. Dříve, než nás tam fyzicky vrátí sama příroda nebo než bude pozdě na všechno, se ještě můžeme obrátit k idejím, které z přírody učinily mrtvý objekt určený pouze k energetickému a surovinovému rabování pro cyklus výzkum–vývoj–výroba–spotřeba. A znovu tyto ideje promyslet.
Někteří myslitelé se o to snaží již dlouho a upozorňují, že v základech novověké technovědy jsou problematická místa, která nemohla zůstat bez následků. Patří k nim myšlenky, že člověk je pán a vládce přírody, že vědění je moc, že vůči poznání je etika druhořadá, že člověk je stroj, a mnohé další, které utvářely život moderních lidí. Právě proto zaměřený k pouhému uspokojování vlastních potřeb, k sobeckému prosazování vlastních zájmů, k maximalizaci zisků a k poživačnosti, která si vynucuje uspokojování dalšími a dalšími produkty.
Pokud se nezmění naše pojetí člověka a chápání skutečných životních hodnot, věda, technika a průmysl místo, aby sloužily jim, budou i nadále ničit přírodu, planetu i nás samotné.
Autor je filozof a pedagog
Související
-
Vyhnuli jsme se době ledové a zapnuli oteplování planety. Teď už to ale přeháníme, tvrdí biolog Bahn
„Klimatická změna postupuje velmi rychle. Vede se debata o oteplení o jeden nebo dva stupně, ale toto oteplení není homogenní a v jednotlivých oblastech se liší.“
-
Epidemie oteplování a ekonomický kolaps
V novém světě nebudeme moci počítat s bariérami, které dosud bránily šíření nebezpečných druhů nemocí. Některé se vyskytovaly jen v tropech, jiné byly zmrzlé v permafrostu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
