OPERACE "PAPERCLIPE" (7)

Jiným podivným spojencem byl obergruppenführer SS Karl Wolff, který vedl gestapo v Itálii. V rámci programu Allena Dullese - "Skrýt nacisty", byl Wolff po válce odsouzen ke čtyřem letům vězení, ale odseděl si jen týden. V roce 1983 se Wolff a někteří bývalí spolupracovníci SS sešli v Hamburku na bývalé jachtě Hermanna Göringa - Carin II. Loď tehdy patřila Göringově vdově Emmy, jejímž právním zástupcem byl slavný Melvin Belli. Belli zastupoval také herce Errola Flynna spojeného s nacisty a Jacka Rubyho, muže, který zastřelil Lee Harveyho Oswalda.

Ještě podivnější je dopis propašovaný z dallaské okresní věznice, který později koupil jeden z prvních badatelů zabývající se systematicky utajenými okolnostmi atentátu na JFK byl Penn Jones. V dopise, který napsal "Oswaldův vrah Jack Ruby", stálo: "Můj čas se krátí... plánují, že se mnou skoncují". Ruby označil Lyndona Johnsona za jednoho z těch, kdo stojí za Kennedyho smrtí. Dne 7. června 1964 Ruby sdělil hostujícímu předsedovi "Nejvyššího soudu" - Earlu Warrenovi, že by si přál, "...aby se jeho komise a prezident Johnson hlouběji ponořili do situace... aby nepřijímali jen nepřímá fakta o mé vině či nevině a aby se ptali, jaká jes kutečná pravda. Je přý přesvědčen o tom, že celá nová forma vlády převezme vládu nad zemí (USA) a prý ví, že se tohoto období již nedožije."

Které "jisté lidi" měl Ruby na mysli? Poté, co poradil svému příteli, aby si přečetl ostrý písemný útok od J. Evettse Haleyho na Johnsona sv článku s názvem "Texasan se dívá na Lyndona", Ruby z vězení napsal: "Tento muž [LBJ - Lindon Jonson] je nacista nejhoršího ražení. Teď je tu nějaký plán, někdo se musí dostat do Anglie, Francie a Izraele a říct těm správným lidem, co se stalo, aby se mohli připravit na to, že se tam stane totéž. Budou vědět, že jen jeden druh lidí, kteří by něco takového udělali (myšleno atentát na Kennedyho), by museli být nacisté, a to jsou ti, kteří jsou teď u moci v této zemi," dodal. Ruby uzavřel: "Jediný, kdo zastřelením prezidenta získal, byl Johnson." Vzhledem k Johnsonovým úzkým vazbám na nacisty prolezlou NASA, možná Ruby nebyl tak nepříčetný, jak ho tehdy vykreslovala média.

Další z mnoha  neuvěřitelných informací ohledně atentátu na Kennedyho, která je zřejmě založená na interních informacích, pochází od nacistického důstojníka SS Helma Streikhera, který pracoval jak s Reinhardem Gehlenem tak i s Otto Skorzenym a CIA, včetně doby, kdy sloužil pod bývalým ředitelem Georgem H. W. Bushem. Na misi CIA v Africe koncem roku 1963 se Streikher nechal slyšet: "Jedním z nejhůře střežených tajemství v [CIA], je pravda o vraždě prezidenta. Nebyl to Castro ani Rusové. Muži, kteří zabili pana Kennedyho, byli smluvní agenti CIA. Vražda Johna Kennedyho byla dvoufázovou konspirační vraždou. První fáze spočívala ve vypořádání se s vrahy, druhou hlubší částí bylo pokrytí této vraždy zpravodajským aparátem, který řídí chod světa".

Žádný seriózní badatel zkoumající problematiku atentátů skutečně nevěří, že Kennedyho zabili výhradně němečtí nacisté. Ale jak již bylo dříve uvedeno, muži spojení s nacisty - před II. světovou válkou, během ní i po ní -, kteří byli zároveň členy tajných společností, se nejvíce stavěli proti Kennedyho politice. Měli také moc a vliv, aby takový atentát ovlivnili, a jistě byli schopni blokovat jakékoli smysluplné vyšetřování - ať už ze strany vlády nebo médií - až do dnešních dnů. Možná není pouhou náhodou, že muži, kteří se nejvíce podíleli na vyšetřování Kennedyho smrti prostřednictvím "Warrenovy komise", byli John J. McCloy a Allen Dulles. Oba, jak jsme viděli, s úzkými vazbami na nacisty, společně s Geraldem R. Fordem, který komisi špehoval pro J. Edgara Hoovera.

Jak poznamenal profesor Donald Gibson z Pittsburské univerzity: "Oba tito muži [McCloy a Dulles] byli vždy muži establishmentu ve vládě a nikoliv muži vlády v establishmentu. Když McCloy působil jako vysoký komisař v Německu nebo jako prezident Světové banky nebo jako člen takzvané Warrenovy komise, činil tak jako služebník této vládnoucí elity. Jeho nejrozsáhlejší vazby na tuto elitu se týkaly především různých zájmů rodiny Rockefellerů. Na další vůdčí osobnost této komise, McCloyův dlouholetý blízký přítel Allen Dulles, byl rovněž mužem establishmentu, i když jeho jméno je téměř vždy spojováno se CIA." Ve své knize "Battling Wall Street" z roku 1994, Gibson předložil přesvědčivý argument, že hlavním faktorem, který stál za atentátem na JFK, bylo to, že se dostal do sporu s establishmentem Wall Street, s těmi samými globalistickými finančníky, kteří nejprve prosazovali komunismus a poté národní socialismus.

Před nástupem Reaganovy vlády vypracoval senátní "Výbor pro vládní záležitosti" v roce 1980 studii nazvanou "Struktura koncentrace korporací". Gibson ji označil za "nejdůkladnější výzkum institucionálních akcionářů a vazeb mezi správními radami, jaký byl kdy proveden", a napsal: "Základní závěry této studie jsou stručné a zcela jasné: finanční instituce, které jsou součástí komplexu Morgan-Rockefeller nebo jsou s ním úzce propojeny, jsou dominantní silou v ekonomice." Jeden z příkladů, které Gibson uvedl hovoří o tom, "představenstvo Morganovy korporace zahrnuje osoby, které působí ve správních radách 31 ze 100 největších světových firem. Korporace "Citicorp" byla přímo spojen se 49 špičkovými firmami a takové korporace jako "Chase Manhattan", "Chemical Bank" a "Metropolitan Life" měly své lidi v představenstvu dalších 24 špičkových firem".

Poté, co Gibson podrobně popsal, jak se Kennedy snažil tomuto propojení globalistů odepřít úplnou kontrolu, uvedl: "Závazek prezidenta Kennedyho k vědě, technice a ekonomickému pokroku ho vedl k přijetí politiky, která byla vehementně napadána lidmi z Morgan- Rockefellerova komplexu a jeho okolí." Necelé dvě hodiny po Kennedyho zastřelení - v době, kdy si dallaská policie nebyla jistá Oswaldovou totožností, protože měl u sebe identifikační údaje na jména dvou různých osob -  J. Edgar Hoover napsal: "Zavolal jsem generálnímu prokurátorovi do jeho domu a řekl mu, že si myslím, že máme v Dallasu muže, který zabil prezidenta." Dokumenty FBI zveřejněné v roce 1977 uvádějí, že Hoover dospěl k závěru, že Lee Harvey Oswald byl atentátníkem a byl "podlým jedincem... v kategorii cvoka". Večer v den atentátu řekl Hoover poradci Lyndona Johnsona - Walteru Jenkinsovi: "Jde mi o to, ... aby bylo vydáno něco, čím bychom mohli přesvědčit veřejnost, že Oswald je skutečný atentátník." Během několika dní po Kennedyho smrti začaly tytéž síly, které se stavěly proti jeho politice, hlásat oficiální teorii o jeho smrti - osamělý atentátník, který trpěl "kmenem šílenstvím", vystřelil na prezidenta ze šestého patra skladiště knih a zasáhl ho dvakrát ze tří výstřelů během šesti sekund, přestože cíl byl vzdálen kolem 80-ti metrů, pohyboval se do strany a z kopce od střelce, přičemž zorné pole zakrýval věčně zelený strom.

Na základě přepisů telefonátů z Bílého domu, které byly zveřejněny až třicet let po atentátu, Gibson zaznamenal soudržnou snahu prominentů prosadit prezidentskou komisi, která by upevnila teorii o osamělém vrahovi: "Mezi 25. a 28. listopadem se LBJ (Lyndon Jonson) změnil z odpůrce na propagátora komise. Je zřejmé, že o tuto změnu se zasloužila řada lidí. Zpočátku s touto myšlenkou přišel děkan právnické fakulty na Yalské univerzitě - Eugene Rostow, a to jak zvláštnímu prezidentovu asistentovi Billu Moyersovi, tak náměstkovi generálního prokurátora Nicholasi Katzenbachovi. Rostow o tom hovořil přinejmenším s jednou neidentifikovanou osobou v minutách bezprostředně po Oswaldově smrti.

"Výsledek aktivit ze strany McCloye a Dullese spočíval ve vytvoření Warrenovy komise a to nana popud Rostowa, Alsopa a Achesona. Tato "kouřová clona" byla výsledkem vůle soukromé moci, která měla základ v establishmentu na východním pobřeží," uzavřel Gibson a dodal, že Warrenova komise byla "v podstatě krytí establishmentu". Pouze síť establishmentu mohla... zasahovat do médií, CIA, FBI, armády (kontrola pitvy [JFK]) a dalších oblastí státní správy". A jak jsme viděli, vnitřní jádro amerického establishmentu bylo plné stoupenců národního socialismu, stejně jako předtím podporovalo komunismus. Tato globální elita systematickypracovala na vytvoření základů pro svůj Nový světový řád - celosvětový socialismus rozdělený do tří ekonomických bloků, které budou hrát proti sobě o zisk a kontrolu. Atentátem v roce 1963 a jeho následným ututláním získali globalisté, kteří nejprve vytvořili komunismus a poté národní socialismus, konečně novou říši, "Čtvrtou říši". Jenže tentokrát bylka ustanovena v Severní Americe.

-konec-