Test vín odrůdy Ryzlink vlašský: V těsném souboji opět vítězem Volařík

Těžký výběr ročníků

Přestože Ryzlinky vlašské testujeme každoročně, bývá výběr vzorků do hlavní soutěže složitý. V poslední fázi jsme zvažovali více než dvacítku vín, ze které jsme vybrali složení finálové čtrnáctky. Zůstává pravidlem, že nejmladším zastoupeným ročníkem je ten předposlední (letos tedy 2019), jinak se snažíme preferovat starší vína. Protože ale ročník 2018 i v loňském testu ukázal, že je vývojově o několik let popředu, chtěli jsme zařadit co nejvíce vín právě z něj, protože je předpoklad, že většina vín s tímto letopočtem už do dalšího roku nevydrží. Osmnáctek jsme tedy zařadili osm, tři vína byla ročníku 2019, dvě 2017 a jedno 2015.

U vlašáků vždy míváme drtivou převahu vín z Mikulovska, tentokrát z jiné podoblasti pocházel pouze jeden vzorek. Stálicí v testech jsou vína vinařství Volařík a Mikrosvín, zopakovali jsme také loňskou účast vína od Martina Šebesty, který obhajoval vítězství. Je dobré připomenout, že před ním dvakrát zvítězilo víno od Vinařství Volařík z tratě Železná. Hned šest vinařství mělo letos svého zástupce mezi vlašáky vůbec poprvé.

Hodnocení na první dobrou

Devět zúčastněných hodnotitelů mělo velmi různé zkušenosti, od příležitostných vínomilců až po profesionální someliéry a pracovníky ve vinařství. Vína jsme jim předkládali zcela naslepo, informaci měli pouze o ročníku. Před servisem do sklenic řady Electra od italské značky Rocco Bormioli se vína „nadýchla" jen minimálně, otevírali jsme každé pouhou čtvrthodinu předem. Zavíňovací a první dva soutěžní vzorky měly situaci trochu těžší,protože jsme je degustovali venku, kde bylo značné horko a ve sklenici tak rychle zteplaly. Na další jsme se už přesunuli do sklepních prostor a teplota podávání byla ideálnější.

Hodnocení probíhalo pomocí klasické plné stobodová stupnice využívané na našem portálu a po škrtnutí nejvyššího a nejnižšího jednotlivého hodnocení se ze součtu zbývajících bodů spočítal průměr. Ke každému vínu degustátoři zapisovali poznámky, které jsem shrnul do uvedeného popisu. Ten místy doplňuje můj osobní komentář a informace o dosažených výsledcích v některých profesionálních soutěžích či publikacích. V číselném hodnocení není nijak postihnut další vývoj vína, ale pokud se nějak výrazně v průběhu večera změnil, zmínil jsem tuto skutečnost v textu.

Seznam vzorků dle pořadí při degustaci

Ryzlink vlašský (Premium) 2019 pozdní sběr, Stanislav Popela
Ryzlink vlašský (ODK) 2018 pozdní sběr, Martin Šebesta
Ryzlink vlašský 2019 pozdní sběr, Jiří Zámečník
Ryzlink vlašský (Hermes) 2018 pozdní sběr, Gala • 3. místo degustace
Ryzlink vlašský (Limited Edition) 2018 výběr z hroznů, Vinařství Rauš
Ryzlink vlašský 2018 výběr z hroznů, Vinařství Volařík • vítěz degustace
Ryzlink vlašský 2018 pozdní sběr, Kamil Prokeš
Ryzlink vlašský (Karel Roden) 2018 pozdní sběr, Vican rodinné vinařství
Ryzlink vlašský (Botrytis cinerea) 2019 výběr z hroznů, Jan Garčic • 2. místo degustace
Ryzlink vlašský 2018 pozdní sběr, Nikolsburg
Ryzlink vlašský (Organic Bavory) 2018 pozdní sběr, Víno Cibulka
Ryzlink vlašský (Premium Collection) 2017 VOC Mikulov, Vinné sklepy Valtice
Ryzlink vlašský (Liščí vrch) 2017 výběr z hroznů, Mikrosvín Mikulov
Ryzlink vlašský botrytický sběr (Family Reserve) 2015 zemské víno, Georgios Ilias

Kalibrační vzorek jsme silně zvažovali i do hlavní degustace, nakonec ale skončil před ní. I díky tomu, že šlo o mladší víno s malým obsahem cukru a tratě, která už byla v degustaci zastoupena. Ryzlink vlašský vinařství Aurora ze Železné na svou pozici trochu doplatil, teplota ještě nebyla optimální a chutě degustátorů tak vyladěné. Skončil pod 83 body, ale nakonec byl vlastně velmi dobrým odrazovým můstkem pro další vína.

Ryzlink vlašský (Premium) 2019 pozdní sběr, Stanislav Popela

Záměrně jsme pro srovnání hned jako první vzorek zařadili víno ze stejného ročníku i tratě, což však zůstalo porotcům až do konce degustace skryto. Vlašáky od Stanislava Popely mívají každoročně velmi dobrou kvalitu a zpravidla jim nějaké to ležení na lahvi ještě prospívá.

Vůni degustátoři označovali za ovocnější se stopami žlutého ovoce, citrusů, výrazněji se projevovala mineralita. V chuti bylo podle nich velmi harmonické s plnějším krémovým tělem. Někteří by odhadovali o něco starší ročník a kyselinka se jim zdála uhlazenější, jiní ji považovali za dostatečně šťavnatou.

Víno trochu doplatilo na první pořadí, porotci byli přísnější a jak jsme zmínili, teplota podávání byla vyšší než ideální. Známky byly zpravidla mezi 84 a 85 body, kde skončil i průměr. Víno je to velmi příjemné a určitě se ještě v kondici udrží. Od dané polohy bychom ale očekávali o něco výraznější projev. Nejčerstvějším výsledkem k porovnání je ten z letošního Krále vín, kde obdrželo 86,2 bodů. Loni to bylo ve všech soutěžích méně, lze tedy dovodit, že se vyvíjí správným směrem.

Ryzlink vlašský (ODK) 2018 pozdní sběr, Martin Šebesta

Martin Šebesta si „zasloužil" opakovanou účast loňským vítězstvím. Sehnat ale nějaký jeho starší vlašák nebylo jednoduché. Naštěstí jsme přímo u něj loni v létě ukořistili poslední lahve ročníku 2018 z Ořechové hory. Ty tehdy vyrobil ve více verzích, poznávacím znamením tohoto byla známka ODK místního sdružení vinařů.

Tentokrát se ve vůni více prosazovaly květinové tóny s už lehce nastupující medovostí, byla ale velmi jemná. Postupně se i v chuti začaly podle porotců zvýrazňovat vjemy kompotovaného či kandovaného citrusového ovoce, zejména mandarinek. Plná chuť byla delší s jemnou mineralitou a kořenitostí, v závěru i s lehkou hořčinkou.

Už o něco dospělejší víno si zasloužilo v průměru o bod více než předchozí. Jeden porotce z něj byl dokonce velmi nadšený kvůli harmonii projevu. Na ročník 2018 je v hodně slušné kondici, ale už mu pocitově trochu schází kyselinka a nějakou dlouhou archivaci bych už spíše nedoporučoval.

Ryzlink vlašský 2019 pozdní sběr, Jiří Zámečník

Vína dolnodunajovického vinaře Jiřího Zámečníka zaznamenala v posledních letech výrazný vzestup a nejvíce se na tom podílí právě Ryzlinky vlašské. My jsme si ze sortimentu vybrali zcela suché víno z Perné z trati Pravá Klentnická.

Vůně hodnotitele navnadila, byla výrazná, na jednu stranu sladká s tóny hruškového kompotu a citrusů, na druhou i minerální, železitá, jodová. V chuti pak sice bylo výrazně suché a šťavnaté, ale neobyčejně plné, dlouhé a velmi minerální.

V tomto případě už šly známky hodně nahoru a nakonec překonaly 87 bodů. Víno není líbivé a jeho tvrdší projev může spoustu konzumentů odradit, ale je velmi zábavné jej zkoumat. Nebál bych se jej nechat nějakou dobu v archivu, i když postupem večera spíše ztrácelo dech. Odborné poroty se příliš na jeho kvalitách neshodly. Zatímco průvodce Nejlepší vína ČR 2020–2021 (dále jen Průvodce) udělil jen 83 bodů, v loňské Národní soutěži vín to bylo 86,33 a v Králi vín dokonce 88 bodů.

Ryzlink vlašský (Hermes) 2018 pozdní sběr, Gala

Po roční pauze jsme zařadili také víno bavorského vinařství Gala. Na ročník 2018 jsme dostali velmi dobré reference, a tak jsme věřili, že ve srovnání dopadne lépe než sedmnáctka. Jednalo se o bezkonkurenčně nejdražší lahev degustace.

Už ve vůni porotci spatřovali výrazný šarm tohoto vína. Snoubení přitažlivých tónů peckovin (ryngle, broskve), bylin a minerálu s perfektně zakomponovaným dřevem prozrazovalo až víno světových parametrů. Potvrdilo to i v chuti, která byla živá a přitom hezky harmonická a velmi dlouhá.

Nebylo pochyb, že se nám dostalo do rukou velké víno, i když ne zcela odrůdově typické, nicméně určitě takové, kterým by se tuzemské vinařství mohlo chlubit i v zahraničí. V hodnocení padly čtyři devadesátky a pro tři porotce se jednalo o nejlepší víno večera. Nakonec to ale nestačilo, víno skončilo těsně na třetím místě s průměrem lehce nad 89 body. V loňském Decanteru dopadlo podobně na 88 bodů, naopak Průvodce 2020–2021 jej vyhlásil za nejlepší vlašák v ČR s 92 body. Jeho forma postupem večera nijak neklesala a navzdory problematickému ročníku je skvělá.

Ryzlink vlašský (Limited Edition) 2018 výběr z hroznů, Vinařství Rauš

Poprvé jsme do degustace vlašáků zařadili i kousek od mikulovského vinařství Rauš. To sice dělá i vlašák ze Železné, nás ale loni více zaujal tento extrémně vyzrálý ze Sedlece, který jsme chtěli srovnat s konkurencí.

Výrazná vůně byla pro degustátory charakteristická sladkostí, zprvu spíše sušených meruněk, medu a mnozí také hádali projev akátového sudu. Postupně se sunula spíše do typicky botrytických tónů hrozinek. Úplně neschovala alkohol, který vystoupil i ve výrazné extraktivní chuti a víno tím bylo pocitově těžší až likérové.

Tady už se ročník projevoval, víno působilo opravdu přezrále a i nazrále, vývojově dosti dopředu. Jinak se ale líbilo a vystoupalo až nad 87 bodů. O mnoho více než degustační vzorek ale člověk asi běžně nevypije, zvláště v létě může být až únavné, naopak v zimě zahřeje a zpříjemní zadumaný večer. Vzhledem k rychlosti jeho vývoje je již 83,80 bodů z předloňského Krále vín spíše irelevantní informací.

Ryzlink vlašský 2018 výběr z hroznů, Vinařství Volařík

Vinařství Volařík mělo poprvé v degustaci pouze jedno víno a bylo velmi obtížné rozhodnout, které jej bude reprezentovat. Nakonec jsme se rozhodli pro Purmici ročníku 2018, která byla loni v létě ve fantastické formě, ale tušili jsme, že v ní už do příští degustace v roce 2022 nevydrží.

Vysoká barva byla doprovázena koncentrovanou nazrálou vůní, ve které se podle porotců objevovaly citrusy (pomeranč a grep), přezrálé a sušené ovoce, postupně výrazně botrytické tóny a kovová mineralita. Ta se výrazně promítala i do chutě, která už ale byla uhlazenější a působila sladším dojmem.

Tři degustátoři poznali producenta, i když hádali původ vína na trati Železná. Velká shoda byla i na známkách, rozptyl byl jen minimální, ale i přes šest udělených devadesátek nakonec průměr za tuto hranici nestoupl a zastavil se těsně pod ní. Přesto to stačilo na vítězství v degustaci. Odhad o klesajícím potenciálu tohoto vína se vyplnil. Tato konkrétní lahev sice ještě udělá mnoho radosti, ale už je přece jen lehce za vrcholem, který víno dle mého odhadu zažívalo loni v létě, kdy také dostalo na Národní soutěži vín bezprecedentních 93 bodů. Jinak se loni většinou pohybovalo těsně pod devadesátkou (89,67 Co chutná mladým, 88,33 Festwine). I proto už bych doporučil ke spotřebě bez další archivace.

Ryzlink vlašský 2018 pozdní sběr, Kamil Prokeš

Kamil Prokeš si o účast řekl nejenom výkony svých vlašáků na Národní soutěži vín. Jediný zástupce Velkopavlovicka se v ní stal loni šampionem a ještě tehdy by tedy byl rozhodně jedním z papírových favoritů.

Velmi příjemná nasládlá vůně květin, hrušek se stopami botrytidy a minerality porotce zprvu celkem nalákala. Chuť už byla podle nich hodně uhlazená, harmonická, příjemně pitelná, ale už lehce prázdnější s delším minerálním závěrem.

Dle známek nebylo pochyb, že víno je už na ústupu, a zachránila jej příjemná pitelnost a odrůdovost. Většina se pohybovala při nebo lehce nad 85 bodů, průměr skončil nakonec těsně nad 86. Z loňských 91 na Národní soutěži vín tedy znatelný pokles (Průvodce 2020–2021 87 bodů) a není předpoklad, že by se do podobných výšin ještě dostalo. Raději v brzké době vypít.

Ryzlink vlašský (Karel Roden) 2018 pozdní sběr, Vican rodinné vinařství

Vinařství Vican produkuje každoročně větší počet Ryzlinků vlašských. Tento z ročníku 2018 byl ojedinělý tím, že k jeho zrání bylo použito akátových sudů. Netradiční technologie dostala v naší degustaci prostor těsně za její polovinou.

Hodnotitele zprvu zmátly dost rozdílné vjemy z vůně. Výrazné byly ty ze sudu projevující se až kouřovostí, zároveň tu byla příjemná krémovost, přezrálé až tropické ovoce. Velmi patrné bylo dřevo i ve výrazně minerální a už lehce nazrálé chuti.

Víno se v této podobě porotcům příliš nezalíbilo. Jednak kvůli výrazným stopám dřeva a tím potlačené odrůdovosti, jednak pro nižší harmoničnost, kterou přičítali už horší kondici vína. Celkový výsledek jen nad 82 body je určitě zklamáním, ale toto víno to nemělo jednoduché už ani loni u oficiálních porot. Na jedné straně výrazně uspělo třeba v Průvodci 2020–2021 (88), na Králi vín (87,40), Festwine (87,33) nebo Valtických vinných trzích (86,33), na druhé nepřesvědčilo v Národní soutěži vín (84). Zcela nadpozemských se v tomto kontextu jeví 94 bodů z londýnského Decanteru. Já nějak věřím, že to ještě nemá úplně za sebou, a jednu uschovanou lahev ještě rád vyzkouším.

Ryzlink vlašský (Botrytis cinerea) 2019 výběr z hroznů, Vinařství Garčic

Poslední víno ročníku 2019 jsme si nechali až k závěru. Jednak kvůli vyššímu obsahu cukru, jednak kvůli jeho výraznosti. Shodou okolností se jednalo o víno ze stejné tratě, jako bylo to od vinařství Rauš, zde ale v podání pavlovského vinaře Jana Garčice.

Velmi výrazná sladká vůně překvapila porotce škálou aromat. Nejvíce se skloňovala botrytida se svými hrozinkami, medem a lučními květy, ale také kandované citrusy, kdoule či ryngle. Už ve vůni byla patrná mineralita, která se promítala až do šarmantní, nasládlé a dlouhé chuti. Zde by hodnotitelé přivítali vyšší kyselinku, přece jen cukr s vyšším alkoholem ji trochu válcovaly.

Čistý a velmi odrůdový projev tohoto vlašáku se líbil, čtyřikrát dokonce dostal devadesátku. Velmi těsně se tím nakonec protlačil o jednu desetinu na druhé místo degustace s průměrem nad 89 bodů. Je tak prvním vínem nejmladšího zařazeného ročníku, kterému se podařilo v našich slepých degustacích vlašáků protlačit až na stupně vítězů. Jedinou soutěží, se kterou můžeme tento výsledek srovnat, je loňská Národní soutěž vín, odkud si odvezl 87 bodů. Osobně bych byl zvědavý, jak se bude vyvíjet v archivu, i když bych se trochu bál zmiňované nižší kyselinky, kvůli které bude zřejmě dále ještě těžknout.

Ryzlink vlašský 2018 pozdní sběr, Nikolsburg

Sudý ročník vlašáku od Nikolsburgu byl před dvěma lety skvělou ukázkou, že k absolutnímu vrcholu se může probít i méně známé vinařství. Osmnáctka měla na co navazovat, otazníkem byl ale nevyzpytatelný ročník.

Vůně ještě hodnotitelům slibovala skvělé zážitky, byla výrazně minerální až „mořsky" slaná s peckovinami a květy, chuť jí ale svou plností neodpovídala. Příjemně pitelné a odrůdové tělo bylo už nasládlé a lehce vyprázdněné, i když stále slušně dlouhé.

Bylo cítit, že víno bylo ještě před nedávnem opravdu špičkové, ale pomalu se již začalo vytrácet a už je za svým vrcholem. V průměru to stačilo na slušných 85 bodů, ale věřím, že ve stoprocentní kondici by útočilo na medaile. Ostatně loni dostalo v Králi vín 88,6 bodů, i když také „jen" 84,67 na Národní soutěži vín. Podle této konkrétní lahve bych další archivaci nedoporučil a rychle dopíjel zbytky.

Ryzlink vlašský (Organic Bavory) 2018 pozdní sběr, Víno Cibulka

Vlašák od mikulovského biovinařství Cibulka nás nejvíce zaujal na přelomu roku, kdy se těsně neprobojoval do Salonu vín. Dosud jsme od Cibulků měli v degustaci jen víno červené, takže to pro něj mezi vlašáky byla premiéra.

Vůně už porotcům připadala výrazně nazrálá. Spolu se sušenými květy, hrozinkami, voskem a vanilkou dokonce zmiňovali až „rýňákový štych" gumy či petroleje. Tyto projevy se naštěstí daly vymíchat. Chuť byla sice dost intenzivní, ale zároveň výrazně uhlazená až utahaná s vyšším cukrem a alkoholem bez kyselinky s hořčinkou v závěru.

Na vínu se výrazně podepsal nepříznivý ročník a to nejlepší už má za sebou. Alespoň intenzita chuti jej poslala až skoro k 85 bodům. To je v souladu s loňskými výsledky z Krále vín (86,60) Národní soutěže vín (84,67) či Valtických vinných trhů (85). Světlou budoucnost ale již před sebou, myslím, nemá.

Ryzlink vlašský (Premium Collection) 2017 VOC Mikulov, Vinné sklepy Valtice

Víno od Vinných sklepů Valtice jsme objevili letos na mikulovských otevřených sklepech, kde patřilo k nejzajímavějším. Vysoká pistole řady Premium Collection není nejlevnější, ale výborně se nám hodila ročníkem a apelaci VOC Mikulov míváme zastoupenu jen velmi málo. Doplnila nám navíc seznam zastoupených perenských tratí o tu U Boží muky.

Vůně nebyla pro degustátory nijak výrazně přitažlivá. Silně nazrálá s patrným alkoholem připomínající až ovocné pálenky. Postupně se lepšila, vystupovaly příjemnější ovocné tóny peckovin a citrusů, ale také dřeva. Chuť už se zdála vyprázdněná, plytká s výrazným alkoholem a dřevem.

Jako bychom degustovali zcela jiné víno, toto nemělo šanci zaujmout. Téměř všichni se na něm shodli jako na nejslabším vzorku večera a body skončily až pod osmdesátkou. Nutno říci, že víno se začalo probouzet až zhruba hodinu po otevření, kdy teprve začalo dávat trochu smysl, a v tu dobu by jeho hodnocení asi dopadlo jinak. Takto jen může vzpomínat na 90,67 bodů z Prague Wine Trophy 2020, ale také na 84 z Valtických vinných trhů 2019. Osobně by mě asi zajímalo po delším vydýchání z velké skleničky, kdy bych měl čas nad ním bádat.

Ryzlink vlašský 2017 (Liščí vrch) 2017 výběr z hroznů, Mikrosvín Mikulov

Za mlada špičkový vlašák, který zmizel z trhu záhy poté, co jej Mikrosvín nabídl. Zajímavé je, že se najednou opět v některých nabídkách objevuje. Extrémní jižní obsah alkoholu jej předurčuje k dlouhodobému zrání, a tak jeho nynější ochutnání jsme brali jako ověření jeho „průběžného stavu".

Na první „čmuch" víno rozehrálo koncert v hlavní roli s příjemnou botrytidou a mineralitou, většina porotců se samozřejmostí hádala původ v Perné, někteří dokonce tipovali přesně i konkrétní víno. První doušky trochu přikryla vyšší horčinka způsobená vysokým obsahem alkoholu, postupně se ale dostávalo na plné a neuvěřitelně dlouhé ovocné tělo, které stále ještě nepůsobí nijak výrazně nazrálým dojmem.

Shoda na kvalitě tohoto vína nepanovala. Obdrželo sice čtyři devadesátky, ale některým hodnotitelům vadila zmíněná vysoká hořčinka. I proto víno skončilo až za stupni vítězů s průměrem lehce nad 88 body, což může být pro největšího favorita poněkud zklamáním. Má za sebou taková ocenění jako titul šampiona na Valtických vinných trzích 2019 (93 bodů) či titul nejlepšího vlašáku republiky z Průvodce 2019–2020 (95 bodů). Pokud se nebude hořčinka dále zvýrazňovat, má před sebou ještě dlouhou dobu, žádná únava z něj aktuálně cítit není.

Ryzlink vlašský botrytický sběr (Family Reserve) 2015 zemské víno, Georgios Ilias

Pro toto víno jsme sáhli hluboko do archivu. Za mlada působilo velmi „nabušeným" dojmem, a tak jsme jej na dlouho uložili. Poslední lahev jsme rezervovali právě pro tuto příležitost.

Tady už byla nazrálost ve vůni patrná. Podle degustátorů se kromě kandovaného ovoce, křížal a medu výrazněji objevovala i herbální linka. Chuť už byla celkem vyhlazená s velmi jemnou kyselinkou, která už moc nestíhala sekundovat cukrům, ale byla stále patrná. V závěru se opět příjemnou slaností připomněla mineralita.

Požehnaný věk ustálo víno se ctí, i když bylo jasné, že už je za vrcholem sil. Hodnocení mírně nad 86 body je především uznáním, že vydrželo až dosud v příjemně pitelné podobě. Vínomilci, kteří mají rádi „slehlejší" kyselinky a nevadí jim vyšší cukr, budou nadšeni, ostatní se určitě při jeho podávání neurazí. V každém případě už by mělo putovat z archivu do skleničky.

Vlašáky mají světlou budoucnost

Večer bohatý na zážitky a poznatky opět dokázal, že tuzemští vinaři dokáží udělat špičkové Ryzlinky vlašské každý rok a ani do budoucna o ně nebude nouze. Na trůn se vrátilo Vinařství Volařík, naopak Mikrosvín Mikulov se tentokrát neprosadil ani na stupně vítězů.

I když zvítězilo víno ročníku 2018, prokázalo se, že z tohoto ročníku jen světlé výjimky dokáží „přežít" delší dobu a v následujících letech se s nimi budeme setkávat jen zřídka. Naopak poprvé se prosadil na stupně vítězů i „mladý" vlašák a demonstroval, že ročník 2019 má velký potenciál.