Divadelní noviny > Zahraničí Zprávy
Zemřel Micha van Hoecke
Foto archiv
22. 7. 1944 Brusel, Belgie – 7. 8. 2021 Castiglioncello, Itálie
Belgický choreograf, divadelní režisér a tanečník. Zanechal po sobě bohaté choreografické dílo.
Jeho otec byl belgický malíř a matka ruská zpěvačka. Balet studoval v Paříži u Olgy Preobraženské. V roce 1960 se stal součástí souboru Rolanda Petita. Ve stejném období se uplatňoval také jako filmový herec (Les loup dans la bergerie, Samedi soir, Le petit garcon de l’ascenseur a mnoho dalších). Pak přijal angažmá v Baletu XX. století Maurice Béjarta, kde se seznámil se svou první ženou, tanečnicí a později choreografkou Maguy Marin.
S Carlou Fracci v choreografii L’Heure exquise podle Beckettových Štatných dnů v Béjartově baletu XX. století. Foto Lucia Baldini
V roce 1979 byl jmenován uměleckým ředitelem školy Mudra, vzdělávacího centra pro umělce v Bruselu. V roce 1981 se postaral o choreografii filmu Bolero režiséra Clauda Lelouche. Ve stejném roce s některými tanečníky ze školy Mudra založil vlastní soubor současného tance Ensemble of Micha van Hoecke. Spolupracoval se známými umělci jako jsou Carla Fracci, Ute Lemper, Luciana Savignano a s režiséry Lucou Ronconim, Lilianou Cavani, Robertem De Simone. Silné umělecké partnerství vytvořil s dirigentem Riccardem Mutim, který uvedl v život mnoho jeho významných a prestižních produkcí.
Vytvořil na osmdesát choreografií pro řadu divadel a festivalů včetně Teatro dell’Opera di Roma, Teatro alla Scala v Miláně, Teatro San Carlo v Neapoli a pro festivaly v Ravenně a Avignonu. Od roku 1990 byla zvláště intenzivní jeho spolupráce s ravennským festivalem, kde také debutoval v roli operního režiséra s Auberovou Němou z Portici. Pro tento festival vytvořil mnoho děl, včetně Adieu à l’Italie, za které obdržel roku 1992 cenu italských kritiků za nejlepší moderní choreografii.
V roce 1997 byl jmenován koordinátorem tance v Teatro Massimo v Palermu s úkolem postarat se o choreografii pro operu Aida, kterou bylo divadlo v roce 1998 znovuotevřeno. Pro Teatro Stabile v Catanii v roce 1999 režíroval a připravil choreografii inscenace Trójanky podle Eurípida a Seneky. Ve stejném roce byl jmenován tanečním ředitelem a hlavním choreografem Teatro Massimo.
V roce 2001 obdržel cenu Giornale della Danza GD Awards jako nejlepší choreograf a poté byl požádán o vytvoření choreografie pro operu Ifigenie v Aulidě připravovanou pod dirigentským vedením Riccarda Mutiho, kterou slavnostně zahájil operní sezónu divadla Teatro alla Scala v Miláně. V roce 2002 obdržel Premio Danza & Danza za nejlepší choreografii za Sedm smrtelných hříchů podle Bertolta Brechta na hudbu Kurt Weilla. Také v roce 2003 zahájil sezónu v La Scale, tentokrát choreografií pro operu Mojžíš a faraon, opět pod vedením Riccarda Mutiho. V roce 2005 vytvořil choreografie pro Novoroční koncert v Divadle Fenice v Benátkách v podání jeho souboru.
V roce 2006 vytvořil balet Královna noci, který byl poctou W. A. Mozartovi, v roce 2008 režíroval a choreografoval Bakchantky od Eurípida, v roce 2012 Nobilissima visione pro Festival v Ravenně pod dirigentským vedením Riccarda Mutiho. V Caracallových lázních v roce 2011 režíroval a choreografoval Aidu, v roce 2013 Země a nebe, v roce 2014 Verdi Danse a v roce 2015 Carmina Burana s kostýmy Emanuela Ungara.
V letech 2010-2014 byl ředitelem baletního sboru Teatro dell’Opera di Roma. V roce 2015 inscenoval pro Divadlo Vittorio Emanuele v Messině inscenace Jako vzpomínky a Pastorální na hudbu Ludwiga van Beethovena ve spolupráci s Národním divadlem v Bělehradě.
V roce 2016 obdržel ocenění za věrnost za dvacet sedm let spolupráce s Festivalem v Ravenně a stal se „čestným přítelem“ festivalu. 21. března 2018 se v římském Divadle lo Spazio konala premiéra Péťa a vlk o několik let později … V roce 2018 vytvořil pro baletní soubor Teatro Massimo v Palermu inscenace na hudbu Pink Floyd (Shine Pink Floyd Moon) a Orffovu Carminu Buranu.
Se svou ženou, japonskou balerínou Miki Matsuse
Jeho ženou byla japonská balerína Miki Matsuse. Posledních čtyřicet let svého života žili ve městě Rosignano v italské provincii Livorno. Zemřel po několikaměsíční neúspěšné léčbě rakoviny v nemocnici v Masse. Pohřeb se konal 11. srpna v římském Church of the Artists.
/Zdroj: Giornale della danza, Wikipedia, Italy24News/
Komentáře k článku: Zemřel Micha van Hoecke
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
