Opozice nevyhrávají volby, ale vlády je prohrávají. Tuto poučku praktické politologie dokonale dokumentovaly předčasné sněmovní volby 2013, ve kterých voliči vystavovali účet kabinetu Petra Nečase.
Která politička je nejlepší?Anketa
Sněmovní volby v květnu 2010 nečekaně v součtu vyhrála pravice. Následné tři roky ale nálady voličů zcela otočily. Přispěla k tomu hospodářská recese, do které zemi dostala restriktivní rozpočtová politika Miroslava Kalouska, i množství afér největší vládní strany ODS, završených zatýkáním na samotném Úřadu vlády.
Asi nejlépe působení této vlády shrnuje osud ministrů za nejsilnější vládní stranu. Petr Nečas s sebou do vlády přivedl pět ministrů z ODS: Pavla Drobila, Martina Kocourka, Alexandra Vondru, Ivana Fuksu a Jiřího Pospíšila.
Pavel Drobil, ministr životního prostředí. Odstoupil po pouhých šesti měsících vlády kvůli korupční aféře ve Státním fondu životního prostředí.
Martin Kocourek, ministr průmyslu a obchodu. V roce 2011 odstoupil, když se ocitl v podezření z finančních machinací s dluhopisy, které vysvětloval tak, že se snažil „odklonit peníze“ od své manželky, se kterou se rozváděl.
Alexandr Vondra, ministr obrany. Odstoupil v říjnu 2011, když se už deset měsíců řešila kauza ProMoPro, týkající se půlmiliardy korun, nejasně zmizelé v podivných zakázkách během českého předsednictví EU.
Ivan Fuksa, ministr zemědělství. Z vlády byl odvolán v říjnu 2011, hovořilo se o intrikách v rámci středočeské organizace strany. Později byl zadržen při policejní razii v červnu 2013 a skončil na několik dní ve vazbě.
Jiří Pospíšil, ministr spravedlnosti. Odvolán byl v červnu 2012 po kauze jmenování Lenky Bradáčové do čela Vrchního státního zastupitelství v Praze. Nahradil jej Pavel Blažek.
Celkem z celé Nečasovy vlády vydrželi od začátku do konce jen čtyři ministři. Miroslav Kalousek s Karlem Schwarzenbergem a Leošem Hegerem z TOP 09, a ministr pro místní rozvoj Kamil Jankovský, který zase uprostřed ministrování změnil stranickou legitimaci.
Jinak se ministři střídali jako na orloji, hned na několika resortech se za tři roky vystřídali celkem čtyři ministři, osmidenní působení Karolíny Peake na Ministerstvu obrany je dodnes rekordně rychlým odvoláním.
Nejmenší vládní strana Věci veřejné se během volebního období rozpadla; část, v čele s lídry Johnem a Bártou, odešla do opozice, část pod vedením Karolíny Peake založila novou stranu nazvanou LIDEM a ve vládě zůstala. Z pohodlné sněmovní většiny tím zůstala těsná „stojednička“, kterou premiér Nečas občas dával dohromady značně krkolomně.
Kromě toho vláda čelila velkým demonstracím odborářů i dalších profesních skupin. Symbolem jejích potíží se stal Miroslav Kalousek, kterému demonstranti chodili protestovat dokonce pod okna kanceláře.
Byl to právě vlivný ministr financí, kdo byl hlavním buldozerem vládní agendy. Jeho daňové zákony byly protlačeny i přes odpor části ODS a jeho tlak na schválení církevních restitucí vedl v listopadu 2012 k jedné z největších reputačních ran Nečasovu kabinetu.
Psali jsme:
Miliardový převod majetku se schvaloval narychlo v noci, a klíčový hlas dodal nepravomocně odsouzený Roman Pekárek (později jeho pětiletý trest za korupci potvrdí i odvolací soud), který pár hodin předtím složil poslanecký slib jako jeden z náhradníků trojice poslanců ODS, jež odmítala pro návrh zvednout ruku.
Rošáda s odstoupením tří poslanců Petra Tluchoře, Marka Šnajdra a Ivana Fuksy se pak stane jedním z důvodů pro zásah policie na Úřadu vlády. Premiér Nečas jim totiž výměnou za odstoupení měl slíbit významné posty v polostátních firmách.
Trojice rebelů ODS
Ve vyjednávání se měla angažovat Jana Nagyová, šéfka premiérova sekretariátu, a jak se později ukázalo, už v té době rovněž jeho životní družka (o několik měsíců později si ji Petr Nečas vezme na manželku). Nagyová měla za Nečase dojednávat i jiné choulostivé záležitosti. Noviny psaly o jejích stycích s často problematickými podnikateli a o drahých dárcích, které od nich měla přijímat.
Těchto konexí měla podle vyšetřovatelů zneužívat i k osobnímu prospěchu, čehož vrcholem mělo být nasazení vojenských zpravodajců na sledování manželky premiéra Nečase, což mělo Radku Nečasovou přimět, aby souhlasila s rozvodem manželství.
Tisková konference, kde byla odhalena obvinění Nagyové
Policisté z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu došli k závěru, že zde mají co dělat s organizovanou zločineckou skupinou přímo na Úřadu vlády. A i když soudy později u většiny těchto jednání řekly, že nedosahovala trestněprávní závažnosti, všichni tak nějak cítili, že chování Jany Nagyové je přinejmenším politicky skandální.
V situaci, kdy policejní detektivové zatýkali na Úřadu vlády a několika ministerstvech, ve vazbě skončila sekretářka premiéra a několik bývalých poslanců a hovořilo se o trestním stíhání samotného premiéra, už neměl Petr Nečas jinou možnost než s celou vládou podat demisi.
Pravicová koalice chtěla sestavit další vládu a argumentovala, že stále má většinu 101 poslanců. Jejich seznam s podpisy dokonce zástupci ODS Miroslava Němcová a Martin Kuba přinesli prezidentovi na Hrad. Právě Miroslava Němcová měla být novou předsedkyní vlády.
Prezident Zeman se ale rozhodl jinak. Jak později poslancům vysvětloval, v situaci, kdy hrozilo že si policisté budou přímo z jednání vlády odvážet ministry do vazby (vyšetřovatelé z ÚOOZ v té době hovořili o dalších členech vlády, kterých by se vyšetřování mohlo týkat), nechtěl riskovat a raději jmenoval úřednickou vládu.
Kabinet Jiřího Rusnoka dnes někteří nazývají „vládou kamarádů Miloše Zemana“, ovšem jeho mandát byl od počátku deklarován jako omezený, do co nejrychleji vypsaných předčasných voleb.
Jmenování Rusnokovy vlády
Konaly se již v říjnu 2013 a překotnost politického dění ovlivnila i průběh předvolební kampaně.
ODS šla do voleb bez předsedy, stranu provizorně řídilo duo Miroslava Němcová – Martin Kuba. Další vládní strana LIDEM ani nebyla schopna postavit kandidátku, a stala se tak jedinou stranou v historii ČR, která byla ve vládě, aniž kdy kandidovala v parlamentních volbách.
TOP 09 sázela na popularitu svého předsedy Karla Schwarzenberga, jemuž se v lednu toho roku podařilo postoupit do druhého kola prezidentské volby. Slavné „Volím Karla“ ovšem před sněmovními volbami začalo sklouzávat do naprostého bizáru.
V situaci naprostého rozkladu pravice byla za hlavního favorita voleb považována ČSSD. Ale i strana „oranžových“ měla své problémy.
V květnu 2010 odstoupil výrazný předseda strany Jiří Paroubek. Vedení „spadlo“ na prvního místopředsedu Bohuslava Sobotku, který měl k jeho charismatu daleko. Během několika měsíců do volebního sjezdu se v sociální demokracii vyprofilovaly dvě zhruba stejně silné frakce. Jedna kolem Sobotky, druhá kolem předsedy poslaneckého klubu Michala Haška.
Sobotka těsně vyhrál souboj o předsedu, Hašek se stal prvním místopředsedou, a i zbytek vedení byl obsazen „paritně“. Kromě Martina Starce, který byl tradičně organizačním místopředsedou, byli ostatními čtyřmi místopředsedy Lubomír Zaorálek a Jiří Dienstbier ze „Sobotkovy“ frakce, a Zdeněk Škromach s Marií Benešovou z „Haškovy“ skupiny.
Fotogalerie: - Zahájení kampaně ČSSD v Ostravě
Během následujících dvou let nebyly vztahy mezi oběma skupinami vždy harmonické, zejména Jiří Dienstbier se často pouštěl do kritiky „lidí od Haška“. A ti, především Zdeněk Škromach, si to nenechávali líbit.
ČSSD navíc nemohla moc hlasitě kritizovat korupční skandály pravice, protože jedinou osobou chycenou přímo při přebírání úplatku byl její poslanec a středočeský hejtman David Rath.
A nepomohla ani nevýrazná úřednická šeď předsedy Bohuslava Sobotky, kterého ve sněmovním řečnění zastiňovala řada poslanců v čele s Lubomírem Zaorálkem, a celkově nepůsobil dojmem budoucího premiéra.
Na dalším sjezdu v březnu 2013 byl potvrzen „studený mír“ mezi Sobotkou a Haškem, ale delegáti vytrestali výrazného Sobotkova pobočníka Jiřího Dienstbiera. Ten o sobě v budoucnosti měl dát vědět jiným způsobem. Nováčkem ve vedení se stal doposud nepříliš známý Milan Chovanec, o kterém ještě mělo být hodně slyšet.
V průzkumech během roku 2013 si ČSSD udržovala zisky kolem 30 procent a suverénní náskok. Nemohla ale tušit, že se před volbami objeví někdo, kdo dokáže roli kritika Nečasovy vlády hrát mnohem lépe než Bohuslav Sobotka.
Palermo ODS!
Na podzim 2011 se v médiích začal čím dál častěji objevovat podnikatel a miliardář Andrej Babiš. Kritizoval korupční prostředí za vlád ODS, což tehdy dělala spousta lidí, ale dokázal tuto kritiku prezentovat nenapodobitelným způsobem, který zaujal.
Babišovo autentické rozhořčení, přednášené mixem češtiny a slovenštiny a občas prokládané sprostými slovy, navíc podložené věrohodným příběhem a relevantními informacemi, vyvolalo ohlas a během několika týdnů bylo Babiše všude plno.
Dalším krokem byl vznik politického hnutí nazvaného Akce nespokojených občanů 2011, zkráceně ANO 2011. V něm dostala Babišova kritika pravicových zlodějen profesionální zázemí.
V roce 2012 ale Babišovo hnutí ve všech volbách vyhořelo, což přísného šéfa přimělo k zásadním změnám. Do centrály ANO dorazili političtí profesionálové, kampaň pro sněmovní volby začala vyrábět agentura PSB, která předtím dělala úspěšné kampaně pro Jiřího Paroubka.
Od poloviny roku 2013 začaly předvolební průzkumy signalizovat vzestup Babišova hnutí. Jeho slova o „Palermu“ dostala s kauzou premiérovy sekretářky Nagyové zcela konkrétní tváře.
A zatímco ČSSD si před volbami řešila své vnitřní spory (třeba o to, jak se stavět k Rusnokovu úřednickému kabinetu), Andrej Babiš dokázal na podzimní měsíce připravit asi nejvelkolepější kampaň, jakou kdy Česko vidělo.
Fotogalerie: - Další postup hnutí ANO
Babiš a jeho kandidáti v bílých košilích byli vidět téměř všude. Na billboardech, na tramvajových zastávkách, v televizi i na internetu.
Hlavní tváří kampaně se stal sám předseda, legendární se staly jeho ranní předvolební mítinky, když na nádražích či bulvárech rozdával kolemjdoucím k snídani koblihy.
Fotogalerie: - ANO, šéfe
Miliardář s přísným pohledem a permanentní výzvou „makať“ šel tvrdě za úspěchem a využíval naprosto všeho. Slavná televizní reklama s Jaromírem Jágrem, vysílaná v předvolebních týdnech, byla oficiálně reklamou na kuřata z vodňanské drůbežárny, patřící do Babišova holdingu.
Babiš v bílé košili ale dokázal v roce 2013 zaujmout i řadu lidí, kteří by to dnes už nepřiznali. V jeho hnutí kandidoval herec Martin Stropnický nebo v kavárnách populární brněnský rektor Jiří Zlatuška.
Babišovi šly na ruku i protikorupční neziskovky. Šéfka Transparency International Adriana Krnáčová se stala jednou z nejviditelnějších tváří ANO. Mladí horliví aktivisté z Rekonstrukce státu před volbami Babišovi velmi pomohli, když běhali za poslanci s různými závazky (sliby, že prosadí ten či onen protikorupční zákon) a široce medializovali každého, kdo je s tím vyhodil.
Podstatnou roli samozřejmě sehrála i média. Babiš v předvolebním čase koupil vydavatelství MAFRA, a deník Mladá fronta, do té doby nejvlivnější české noviny, zaměřil před volbami svou pozornost na kauzy ODS.
Pád Sobotkovy ČSSD a strmý vzestup Babišova ANO se o volebním víkendu 26. října zastavil na zisku 20,45 pro ČSSD a 18,65 pro ANO.
Jinak volby přinesly doposud rekordní počet sněmovních stran, celkem sedm. Na třetím místě skončila KSČM s téměř 15 procenty, za ní TOP 09 s 12 procenty. ODS si za Nečasovu vládu vysloužila výprask v podobě 7,72 procenta hlasů, bezkonkurenčně nejhorší výsledek, jaký tato strana kdy zaznamenala.
A do Sněmovny prošly ještě dvě další strany. Lidovci, kteří s novým vedením Pavla Bělobrádka zvládli sněmovní comeback, a rovněž hnutí Úsvit, vedené Tomiem Okamurou.
Jeho politický úspěch je rovněž typickým příběhem z časů Nečase. Tomio Okamura byl úspěšný podnikatel, známý i z televizních pořadů. V roce 2011 na sebe upozornil, když ostře kritizoval tehdejší šílené praktiky českých exekutorů.
Pod ministrem Jiřím Pospíšilem se totiž exekuce rozmohly do obludného byznysu, kdy tito podnikatelé s vymáháním pohledávek zabavovali lidem mnohonásobky skutečných dluhů a působili spoustu lidských tragédií. Noviny byly plné příběhů, kterak několik jízd tramvají načerno vedlo k exekuci ve statisících. Vrcholem pak byl (nakonec nerealizovaný) nápad ministra Pospíšila, že by exekutoři vůbec nemuseli potřebovat příkaz od soudu.
Psali jsme:
Podnikatel Okamura kritizoval tuto praxi slovy o lichvě a sprosťárně. A v rozhořčené společnosti to mělo ohlas. Okamura se nejprve v roce 2012 dokázal dostat do Senátu a poté založil hnutí Úsvit, které přišlo s přímočarým programem „Konec bordelu a korupce“.
Lidový ráz Okamurovy kampaně, který dotvářelo třeba populární pěvecké duo Eva a Vašek, zaznamenal nečekaný ohlas a dovedl kritika exekutorských mafií až do Sněmovny.
Fotogalerie: - Jana Lorencová a Tomio Okamura v Havířově
A živo bylo tentokrát i po volbách. V ČSSD zklamání z malého volebního zisku znovu otevřelo stranické rozpory.
Ve volební sobotu večer musel předseda Sobotka do televizní debaty předsedů stran, zatímco ostatní členové vedení debatovali o dalším postupu. Poté se část z nich rozhodla jet do Lán za prezidentem republiky a bývalým předsedou ČSSD Milošem Zemanem. Během cesty se za ně pověsí auto České televize a historka o schůzce u prezidenta se v neděli objeví na obrazovce. Příběh se začne nazývat „lánský puč“.
Mezitím vedení ČSSD vyzve Sobotku k odstoupení a nejmenuje jej do týmu vyjednávajícího o koalici. Sobotkův spojenec Jiří Dienstbier to do televizních kamer nazve slovem „poprava“ a na Sobotkovu podporu se schází demonstrace mladých aktivistů, kteří před Pražským hradem skandují „Volili jsme Sobotku“. Předseda ČSSD v pondělí demonstrativně bojkotuje oslavy 28. října na Pražském hradě, raději jde s Dienstbierem a jeho mladými fanoušky na pivo.
Fotogalerie: - Za Bohuslava Sobotku
Fotogalerie: - Chci Sobotku
V úterý večer usedá Michal Hašek do studia ČT proti Daniele Drtinové. V průběhu rozhovoru popře, že by u prezidenta probíhala nějaká porada proti Sobotkovi. V tu chvíli moderátorka nečekaně pustí do vysílání místopředsedu strany Milana Chovance, který potvrdí médii šířenou verzi o „lánském puči“.
Psali jsme:
O den později se Chovanec objeví na tiskové konferenci se Sobotkou a účastníci schůzky u prezidenta jsou přinuceni složit své stranické funkce. S výjimkou Chovance, kterému se tak příležitostně začne přezdívat „zrádce zrádců“. Na dalším sjezdu už není zvolen do vedení nikdo z „haškovců“, a strana se tak dostává zcela pod kontrolu Sobotkovy frakce.
Jak tento posun ocení voliči, to měla ČSSD zjistit o čtyři roky později...
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
