Z bitcoinu se místo nástroje na odloučení peněz od kontroly státu stala hračka finančních poradců a novodobých zlatokopů. Slova kryptoanarchisty, spoluzakladatele Ztohoven a Paralelní Polis a zároveň jednoho z prvních výrazných propagátorů kryptoměn v Česku Romana Týce vyvolala značný čtenářský ohlas. Podle některých názorů z bitcoinové komunity je to jen projev zatrpklosti z toho, že digitální měna nespasila svět. Přesto Týc položil důležitou otázku, pro koho je vlastně bitcoin a spol. dobrý. Více v komentáři Jana Vávry.
„Rozumní chudí do krypta nic nedají, protože nic nemají a nikdy mít nebudou, protože mají většinou záporný rozpočet,“ míní Týc. Pro E15 dodal, že problém netkví v příležitosti spořit, ale v možnostech, tedy mít peníze navíc. V české realitě, kde si až čtyřicet procent domácností podle sociologů nemůže dovolit náhlé vyšší výdaje typu nákupu pračky, je to opodstatněná námitka.
Jak málo prostředků stačí na smysluplné investice do kryptoměn? Kdo za poslední čtyři roky, kdy už vstoupil bitcoin do širšího povědomí, nakupoval pravidelně jednou měsíčně kryptoměnu v hodnotě 200 korun, měl by nyní digitální majetek v hodnotě 61 tisíc korun, vyplývá z výpočtů dle metody DCA. To na novou pračku sice stačí, k posunu na společenském ekonomickém žebříčku je to ale málo.
V době rostoucí inflace se však kolem kryptoměn začíná výrazněji prosazovat příběh o bezpečném přístavu. Bitcoin sice nedává záruku spásy v podobě zázračného zbohatnutí, v dlouhodobém měřítku by ovšem mohl sloužit jako pojistka před zchudnutím.
Neinvestované peníze by při patnáct let trvající inflaci kolem tří procent odepsaly přes třetinu hodnoty. U bitcoinu mezitím klesne každoroční inflace nově generovaných mincí pod jedno procento. Jeho držitelé věří, že větší vzácnost povede k vyšší ceně kryptoměny. Zároveň ovšem předpokládají, že poptávka zůstane přinejlepším stejná jako nyní, což nikdo zaručit nedokáže.
V současném kontextu prudkého znehodnocování standardního oběživa proto působí jako utopické krédo prvního československého ministra financí Aloise Rašína „pracovat a šetřit“. V éře levných peněz je spoření stále měkčího oběživa cestou k chudobě. Dosavadní výnosnost dlouhodobých drobných nákupů bitcoinu je v tomto směru alespoň ozvěnou rašínovského étosu. Ačkoli je v dlouhém horizontu výhodné investovat také do akcií, za poslední dekádu žádná jiná investice nevynesla tolik, co kryptoměny.
Ačkoli i jinak velmi kritický Týc uznal, že bitcoin na světě zůstane, bude prý čelit zásadní výzvě. Kolektivní akce jednotlivých států kryptoměnu možná ochočí natolik, že technologie dříve obalená revolucionářským zápalem s potenciálem metaforicky podpálit bankovní systém začne připomínat neškodného pudlíka. Respektive čivavu za plotem, jak tuto metaforu použil v komentáři Dominik Stroukal. Od bitcoinu lze jen těžko odmyslet ideologii, která jeho zrod provází a projevuje se například i ve skladbě přednášek v Paralelní Polis.
Týc trefně poznamenal, že díky veřejně přístupným záznamům o platbách bitcoinem budou moci státy s dalším rozvojem trasovacích algoritmů snadno přiřadit transakci ke konkrétní osobě. Případně budou vyžadovat, aby to možné bylo.
Na druhé straně díky této „ochočitelnosti“ bitcoinového blockchainu může mít kriticky důležitý počet států dojem, že potom není důvod bitcoin zakazovat. Tím spíše, kdyby kvůli zdanění jeho držitelů mohlo něco přitéct do státní pokladny. Příběh bitcoinu jako peněz mimo kontrolu státu by tím však dost utrpěla.
Podívejte se, co by bitcoin mohl podle svých fanoušků udělat s cenami bytů:
S bitcoinem či kryptoměnami obecně se to může mít v případě naplnění Týcem vytyčeného dystopického scénáře podobně jako nyní s internetem. Většině jeho uživatelů špehování zjevně nevadí a komu ano, pere se s dodatečnými nástroji typu VPN či šifrování.
S dalším rozvojem blockchainu a kryptoměn lze předpokládat, že další anonymizační nástroje vzniknou speciálně pro potřeby virtuálních měn, i kdyby mělo být využití takových nástrojů zkomplikované uvržením do ilegality a celkovým nezájmem většinové populace. Stále by alespoň mohlo platit, že založit si bitcoinový „účet“ může úplně každý. Kritici stávajícího finančního systému by varovali, že tyto možnosti tradiční banky osekají v zájmu trendu odpovědného investování ESG a přidruženého politického aktivismu.
Bitcoin by mohl alespoň přispět k zachování některých peněžních svobod typu disponovat finančním účtem. Místo nástroje změny kryptoměna v tomto kontextu snadno připomíná prostředek udržení statu quo. Představa světa bez revolučních změn snadno zapadne do středostavovských fantazií, kryptoanarchistům se ovšem oprávněně příčí.
