Kliknutím zvětšíteMěsto Liberec nedávno definitivně získalo do svého vlastnictví další cenné pozemky v centru na Papírovém náměstí. Směnou za jiné území se společností Syner, kterou napodruhé schválili liberečtí zastupitelé, se tak město stalo majitelem největší části lokality na „Papíráku“. V rámci toho získalo i budovu bývalé slévárny Linser na rohu Resslovy ulice.
Rada města nyní schválila záměr budoucího vývoje městského domu v jeho postupnou přeměnu na živé a kulturně kreativní centrum. Samotný objekt je ve špatném stavu, zatéká do něj a kromě nástrojárny je prázdný.
„Rádi bychom, aby se bývalá slévárna Linser stala prvním majákem kreativní městské čtvrti a plnila v prvé řadě funkci kulturní a vzdělávací. V současné době má o objekt zájem několik aktérů,“ sdělil primátor Liberce Jaroslav Zámečník.
Linserova továrna v letech 1905 až 1906 vytvořila prototyp vlastního automobilu, prvního čtyřválce na území monarchie. V pozdně secesní třípodlažní slévárně následně vyráběli komponenty pro vozidla Reichenberger Automobil-Fabrik. „Budova byla svědkem těch nejlepších průmyslových kořenů, které v Liberci máme. Je to pro nás opravdu významné kulturní dědictví,“ upřesnil náměstek primátora Jiří Šolc.
Christian Linser, výrobce prvního libereckého automobilu s vlastnoručním podpisem na kartě k volnému vstupu na výstavu českých Němců v Liberci roku 1906.Vedoucí odboru Kanceláře architektury města (KAM) Jiří Janďourek vidí v bývalé slévárně možnost, jak nabídnout prostor doktorandům a absolventům uměleckých a architektonickým oborů Technické univerzity v Liberci (TUL), čímž by došlo ke zmenšení odlivu kulturně vzdělaných lidí z města. „Aby objekt plně využil svůj potenciál, nemělo by jít o funkci monotematickou a soukromou. Zároveň by náplň domu měla být udržitelná ideálně s mentorem, který se bude o dramaturgii domu dlouhodobě starat,“ zdůraznil architekt.
Podle vedoucího katedry umění na Fakultě umění a architektury TUL Jana Stolína se bude fakulta ráda kurátorsky podílet na rozvoji jakéhokoliv galerijního prostoru, který by město založilo a podpořilo. „Přispět můžeme vynikajícími znalostmi našich teoretiků umění, také kontakty ve světě umění i zkušenostmi s galerijním a uměleckým provozem,“ řekl Stolín.
Linserka by se tak mohla stát inkubátorem nových kreativních projektů, protipólem k technologickému krajskému Lipo.ink. Město už má předběžnou vizi, jak by mohl být prostor rozdělen a využit. V přízemní části by vznikly poloveřejné živé prostory například v podobě kavárny či obchodu s předměty vzniklými v ateliérech. Ty by spolu s dílnami pro kreativce vyrostly v 1. a 2. patře, nechyběla by ani galerie. „Přilehlý městský park by mohl sloužit pro veřejné kulturní a vzdělávací akce, než bude území zastavěno. Kvalitní náplň domu bude podporovat a kultivovat návštěvníky blízké základní a mateřské školy, a tím bude do budoucna aktivovat obyvatele Liberce,“ podotkl Janďourek.
O stěnu směrem k Široké ulici projevilo zájem liberecké vizuální studio _Stroy, které se snaží vyhledávat místa vhodná pro murály. Jedná se o plošné malby přes celou budovu. V současné době je v západní Evropě, Německu nebo například i v Polsku trendem postupovat nevyužité stěny umělcům, kteří mají šanci reagovat na aktuální témata. „Naše dílo by odkazovalo na jedno ze společenských témat, v tomto okamžiku nejspíše na udržitelnost a plýtvání. Místně specifická malba bude reflektovat fakt, že stará budova se revitalizuje a poslouží k novým účelům z oblasti kultury a kreativity,“ vysvětlil Jiří Hořavka z libereckého studia.
Bývalá slévárna ožije už příští měsíc. V rámci Dnů evropského dědictví v ní bude od 11. do 17. září k vidění výstava Vize Papírového náměstí, kterou organizuje KAM. V rámci výstavy proběhne komentovaná prohlídka s odborníky, a to 13. září od 18.00 v prostorách 2. podlaží této budovy. „Program je též součástí Artweeku. V rámci něj bude ve stejném období v objektu vystavovat sochař Patrik Adamec svá umělecká díla v 1. patře, s velkoformátovou sochou v předprostoru Linserky před hlavním vchodem,“ nastínil plánované akce Janďourek. Na začátku října při příležitosti Dnů architektury se pozůstatek továrního komplexu znovu otevře zvídavým návštěvníkům a provede je jím historik Jaroslav Zeman.
Areál z roku 1858
Dnešní Linserka je posledním zbytkem továrního areálu, který založil v roce 1858 Christian Linser. Ten přišel do Liberce z Tyrolska. Firma sídlila v areálu v Resslově ulici. Základem byl dům čp. 271-III, postavený soukeníkem Gottfriedem Tannerem, který v roce 1845 získal pozdně klasicistní podobu. Součástí továrny byly ještě zaniklé objekty čp. 270-III a 269-III, které vyrostly na místě starší továrny na sukno.
Idealizovaná podoba Linserova továrního komplexu v Resslově, Široké a Proboštské ulici (konec 19.století).Areál představoval poměrně složitý komplex budov, rozkládajících se kolem nepravidelného dvora. Linser ho začal postupně doplňovat a rozšiřovat od 80. let 19. století, přičemž na návrzích jednotlivých budov se vedle dvorního projektanta Adolfa Bürgera podílela firma Ferdinand & Gustav Miksch a stavitel Otto Miksch. Postupně docházelo k dalšímu zahušťování dvora dílenskými přístavbami a také k přestavbě stávajících objektů. Do vzniku Československa byl v podstatě stavební rozvoj celého komplexu ukončen a dále docházelo jen k dílčím úpravám.
Podnik se zprvu orientoval na zařízení pro textilní průmysl či pivovary, ale také pro hasičské sbory (stříkačky). Vedle toho se zároveň jakožto technický nadšenec začal Linser orientovat také na nastupující motorismus. Továrna tak již od roku 1902 vyráběla motocykly Zeus a na přelomu roku 1905 a 1906 vytvořila dokonce prototyp vlastního automobilu, prvního čtyřválce na území monarchie. Linser svůj vůz vystavoval také na Výstavě českých Němců, pořádané v Liberci roku 1906. Zde s největší pravděpodobností také zaujala dalšího průkopníka motorismu, Theodora Liebiega, jemuž, respektive nově založené automobilce RAF, posléze Linser postoupil výrobu automobilů. Protože se výroba automobilky rozběhla až v roce 1908, první automobily RAF se vyráběly právě v areálu Linserovy slévárny. Následně již podnik sloužil k výrobě komponentů pro vozidla RAF. Tuto etapu dokumentuje také poslední stojící budova celého komplexu, pozdně secesní třípodlažní slévárna, postavená podle projektu Adolfa Bürgera.
V roce 1926 získalo areál do svého majetku město, které zde zřídilo městské garáže, dílnu na opravu městských vozidel a na dvoře čerpací stanici, tedy vlastně předstupeň dnešních areálů městských technických služeb. Dům čp. 269 byl s ohledem na dlouhodobou neúdržbu demolován v roce 1978. Zbytek areálu pak využíval jako sklad a dílny liberecký Stavokombinát, přičemž objekt čp. 270 zanikl v roce 1998.
38
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
