Konference We Are The Humans 2021 začíná a před vědeckým sympoziem stojí nelehký úkol: vybrat nejreprezentativnější artefakty lidských činností a událostí. Zní to jako začátek sci-fi filmu, ve skutečnosti však jde o novou autorskou inscenaci Jana Mikuláška v Divadle Na zábradlí. Ta vznikla ve spolupráci s holešovickým Planetáriem, kde představení probíhají. Kromě herců z divadla se jedné z rolí ujal hostující Jan Cina.
Výchozím motivem k vytvoření autorské hry byly projekty, jež si vzaly za úkol sestavit zprávu o Zemi určenou bytostem z vesmíru. Nejznámějším z nich je Zlatá deska na sondě Voyager, jež vznikla v 70. letech 20. století a která obsahuje 55 pozdravů v různých jazycích, záznam mozkových vln a 27 skladeb, které mají lidstvo reprezentovat.
Fiktivní konference We Are The Humans 2021 si vzala za cíl něco podobného. Pomocí řady fotografií sestavit profil lidstva – tentokrát nejen ten pozitivní, ale chce zohlednit i stinnou stránku naší společnosti. V čele vědeckého týmu stojí Linda a Tom Goodmanovi (Kateřina Císařová a Jan Cina), kteří tvoří na první pohled naprosto dokonalý pár. Kdo jiný by měl být tváří podobného projektu?
Jenže jako plno dalších věcí, do kterých se člověk pustil, se i tohle ošklivě zvrtne. Tomova líbivá fasáda získává trhliny a spustí se lavina – také ostatní členové vědeckého týmu začnou odhazovat své masky a odhalovat pravou tvář. Být to reálná konference, s křikem byste utekli.
Pro průběh inscenace je rozhodně škoda, že původní a daleko zajímavější téma posléze nahradí přízemní hašteření hlavních postav, jejich povahové rysy a zamotané mezilidské vztahy. Ukazuje se, že povýšení a nadmíru korektní vědečtí pracovníci s dokonalými životy jsou jako každý jiný smrtelník, a to se všemi zápory, které k lidství patří. Lžou, hádají se, podvádí (se). Ale když se na to tak člověk dívá, musí si položit otázku, zda na sebe vůbec chceme vesmír upozorňovat? Nepopírá pak inscenace Ahoj vesmíre! sebe samu?
Vedle nevšedního tématu (byť upozaděného všedním životem hlavních postav) a jeho zpracování v podobě konference hraje ve prospěch inscenace místo uvedení. Pražské Planetárium disponuje největší projekční plochou v České republice, která je během představení hojně využívána. Pro Marka Cpina to znamenalo, že scénografie je v podstatě daná prostorem.
Herci se museli vypořádat nejen s uspořádáním sálu, ale také s umístěním projektoru v jeho středu. Na druhou stranu jim podobný prostor umožňuje štědrou interakci s diváky, a tak se někomu z publika může snadno stát, že jej herci osloví jako váženého profesora či prezidentku vědecké společnosti.
Ahoj vesmíre! je v mnohém ohledu unikátním divadelním zážitkem – na první pohled má zajímavé téma, zajímavé zpracování i zajímavé místo. Ovšem podobně jako se odhalují pravé povahy vědeckého týmu, ukazuje se, že i Ahoj vesmíre! má řadu nedostatků. Například výše zmíněné scény, které by se hodily spíš do telenovely. Bude záležet jen na divákovi, zda pro něj bude nevšední lokalita a pojetí dostatečným důvodem, aby nad tím přimhouřil oči, či skutečně o přestávce s křikem uteče.
DIVADLO: AHOJ VESMÍRE!
Autor: Jan Mikulášek, Boris Jedinák a kol.
Režie: Jan Mikulášek
Dramaturgie: Boris Jedinák
Scéna a kostýmy: Marek Cpin
Hudba: Jan Mikyska
Foto: KIVA
Hrají: Václav Vašák, Vojtěch Vondráček, Barbora Bočková, Kateřina Císařová, Johana Matoušková, Jiří Kniha, Jan Cina, Jakub Žáček, Anežka Kubátová, Vincent Vyorálek
www.nazabradli.cz
