FILM: Black Widow (2021)

Je to tu. Počátek 4. fáze MCU a sólovka Nataši Romanovové, která se k nám kvůli covidové pandemii dostala o více než rok později. Režie se chopila Cate Shortland, jejíž filmový repertoár obsahuje pár menších filmů, a tak se její Black Widow dá považovat za debut na poli tříáčkových blockbusterů. Jak se s tím popasovala a jak zněla poslední slova jednoho ze zakládajících Avengerů, se dozvíte níže.

Děj se odehrává v roce 2016, tedy krátce po Kapitán Amerika: Občanská válka, což znamená, že sledujeme Black Widow na útěku. Jedna z nejlepších agentek světa na útěku? To pro ni musí být hračka… a taky je, takže se příběh velmi rychle přesune do záležitostí z dob minulých a Nataša se vydává na cestu za osobní vendetou, během níž dojde i na krásné rodinné shledání. Bohužel nejde o žádnou skutečnou rodinu, ale o čtyři individua, která dala kdysi dávno dohromady jedna špionážní mise.

Chemie mezi nimi je ale perfektní. Nejdříve potkáváme mladší sestřičku Jelenu, která už rozhodně není tak slabá a uplakaná, jak si ji Nataša pamatuje. Herečka Florence Pugh (Malé ženy, Slunovrat) hraje naprosto božsky a postavu jsem si okamžitě zamiloval. Scénář jí šel hodně na ruku a bylo zřejmé, že se nám ji tvůrci snaží co nejvíce vrýt do paměti, protože se s Jelenou počítá i do budoucna. Nebýt však jejího charismatu a neokoukaného půvabu, určitě by to tolik nefungovalo. Pak je tu komik rodinky, silák a tak trochu ňouma – David Harbour alias Red Guardian. Hned od jeho úvodní scény ve vězení jsem si ho zapsal do hledáčku a v každém dalším střihu a změně scény jsem se těšil, až se znovu objeví. Posledního člena rodiny se zhostila Rachel Weisz – neviditelné matky Meliny. Jediná mi přišla poněkud nevýrazná a i scénářem celkem zazděná. Hlavní záporák Taskmaster je klasický chodící zabiják bez motivace, ale upřímně jsem po něm ani nic jiného nevyžadoval. „Stačí, když se bude pořádně ohánět,“ říkal jsem si.

S tím oháněním je to takové sporné. I v MCU samozřejmě najdeme mnohem lépe choreograficky zvládnuté souboje tělo na tělo, ale i tak bych byl naprosto uspokojen tím, co jsem viděl, nebýt těch několika momentů, kdy to vypadá, že jsou Nataša i Jelena supervojáci jako třeba Steve Rogers. Prohazují se dveřmi, ničí o sebe poličky, padají z velkých výšek, ale stejně jim maximálně trošku kape z nosu. Až na závěrečnou opulentní akci, která je teda přepálená solidně, jsou to ale celkem odpustitelné momenty, protože samotné tempo a atmosféru filmu jsem žral. Do finálního digibordelu jsem byl do filmu zainteresován prakticky nepřetržitě. Mou pozornost držely hlavně postavy a jejich interakce. Scéna, kdy se u jednoho stolu postupně zesměšní, zazdí a emocionálně rozebere jejich rodina, mě zahřála u srdíčka. Největší vyzdvižení si ale zaslouží celý začátek a perfektní zpracování úvodních titulků – ta hudba!

Slyšel jsem názory, že tento film přichází s křížkem po funuse, že až na potitulkovou scénu nijak nepomáhá dalšímu rozvoji MCU a že je tím pádem zbytečný. Určitě to je k zamyšlení. Kdo si film neužil, ten to asi bude hlásat velmi intenzivně. Kdo se ale bavil díky těm dobře zahraným postavám, skvělou chemií mezi jednotlivými členy rodiny, a nebo si jen rád vypnul mozek u další klasické marvelovky, bude film brát jako poctu a rozlučku Scarlett Johansson s její nejznámější rolí – Black Widow.

Black Widow
Režie: Cate Shortland
Rok vydání: 2021
Scénář: Ned Benson, Jac Schaeffer, Eric Pearson
Kamera: Gabriel Beristain
Hudba: Lorne Balfe
Hrají: Scarlett Johansson, Florence Pugh, Rachel Weisz, David Harbour, Ray Winstone, Ever Anderson