Ostravské stopy: Ostrava je určitě i v mé hudbě, připouští Jakub Kupčík

  16:56
Dvacet let infikuje děti v Ostravě láskou k latinskoamerické hudbě. K jeho žákům patří například úspěšný bubeník Michal Wierzgoň nebo Dalibor Mráz. Pedagog a hudebník Jakub Kupčík pomáhá šířit věhlas Ostravy i v zámoří.

Pedagog a hudebník Jakub Kupčík si splnil muzikantský sen, když si v Santiago de Cuba zahrál na perkuse přímo v kubánské kapele. | foto: Adolf Horsinka

„Můj život v Ostravě byl zpočátku spjatý zejména s Janáčkovou konzervatoří. Těch šest let nešlo jen o to studovat konzervatoř, ale také o to jít hlouběji v rámci mé specializace na latinskoamerické bubny – perkuse. Od sedmi ráno do sedmi večer. A pak se dál hrálo a improvizovalo,“ vzpomíná oceňovaný hudebník a pedagog Jakub Kupčík.

Od té doby se hodně změnilo, jeho žáci už učí. „Dříve tady nebyl nikdo, kdo by zahrál kvalifikovaně na perkuse v latinskoamerickém duchu v divadelním orchestru nebo ve filharmonii, jen se to takzvaně odšmidlalo. Žádné specifické ladění, styly nebo speciální bicí nástroje. Později, když jsem je přivezl a seznámil s nimi zájemce na workshopech, si chtěl zahrát každý.“

Po šestiletém studiu na ostravské Janáčkově konzervatoři odjel na Kubu. „Splnil se mi životní sen. Někdo k němu stoupá, já už jej mám za sebou. Po konzervatoři se mi poštěstilo hrát s kdekým, The Gizd Q, Buty, Jana Kirschner, Kryštof, Richard Müler, Peter Lipa, IMT Smile… Za našetřené penízky jsme letěli na Kubu. Na celý měsíc, který byl naplněn cestováním a bydlením u domorodců. V Santiago de Cuba jsem si zahrál s Kubánci, a tím se mi splnil vytoužený sen,“ vzpomíná na dobu po dokončení studií.

Jakub Kupčík

Pedagog a hudebník Jakub Kupčík

Hudebník a pedagog se narodil v Kravařích v roce 1975. V roce 2000 vystudoval Janáčkovu konzervatoř v Ostravě. 

Je specialistou na bicí nástroje Latinské Ameriky. Po cestě po Kubě, kde měl možnost si zahrát s tamními muzikanty, založil soubor BumBumBand. 

Pravidelně vystupuje na Festivalu v ulicích v rámci Colours of Ostrava i na festivalu Colours of Ostrava. Vyučuje na JKO a ZUŠ Eduarda Marhuly

Letos ke Dni učitelů mu bylo uděleno ocenění Výrazná pedagogická osobnost roku.

Začátky studia latinskoamerické hudby nebyly jednoduché. Materiály se sháněly z Německa, z Anglie, k tomu patřilo i objíždění workshopů, YouTube byl ještě v plenkách. A pak to přišlo.

Na Kubě se otevřel hudební vesmír

„Byl pátek, po páté hodině odpoledne. V Santiagu se začíná hrát v klubech. Vstup za dolar nebo tři dolary a kapela hraje nonstop. Já měl štěstí, že zrovna měli pauzu, a tak jsem neodolal a sedl za perkuse,“ vzpomíná Kupčík na splnění svého snu.

Nablýskané nástroje, jak jsou známé z obchodů, ale na Kubě nehledejte. Nástroje se zde vyrábějí po domácku, na koleně. Jedna kůže pravá, druhá plastiková, nikdo nic neřeší.

„Usedl jsem na židli a zahrál. Perkusista se hned otočil a s údivem povídá: Where are you from? This is rumba music. Yéés. – From Czech Republic! – Eh, Czech Republic. Pojď, budeš hrát s námi. – Bez zkoušky, bez ničeho? Hozen do vody. Tam neexistuje ráz, dva, tři, čtyři jak u nás. Jenom se na sebe podívají a hrají. Jejich šéf tušil, že nejsem úplný turista, navíc že umím hrát jejich rytmy. My jsme hráli a všichni kolem tancovali. Úplný vesmír se přede mnou otevřel. Takže jsem hrál a cestoval, bylo to úžasné. Najednou jsem měl možnost nahlédnout do tohoto autentického světa,“ říká hudebník.

Na perkuse toužil hrát odjakživa. To vedlo i k založení kapely The Gizd Q. „Pět lidí, pět bláznů, kteří v Ostravě rozpoutali jazz. Zkoušeli jsme na konzervatoři a hráli hlavně v Parníku. Emil Viklický nás doporučil na jazzový festival do Berlína,“ přidává Kupčík vzpomínku na své hráčské začátky.

Vzpomínka na bouřkový Slunohrad

Následně prošel řadou kapel a účastnil se mnoha festivalů. Jedním z velkých byl Ostravský Slunohrad na Slezskoostravském hradě v roce 2003.

„Nezapomenu na první ročník. Vedle sebe hráli Aneta Langerová, Věra Špinarová, Jaroslav Wykrent a další. Jenže přišla bouřka. Už bylo jasné, že to začne jiskřit a vyhazovat pojistky, ale lidé seděli, nikdo neměl deštník, ale všichni nás chtěli vidět,“ usmívá se hudebník.

Hudba má podle něj i svá lokální specifika, daná minulostí města. To je i případ Ostravy.

Pedagog a hudebník Jakub Kupčík v Ostravě nejvíce oceňuje Komenského sady a takzvaný Kuří rynek, tedy Jiráskovo náměstí.

„Kravál, industriál, to je prostě ta naše Ostrava. Vysoké pece, Dolní oblast. To všudypřítomné železo mi vždy evokovalo brazilskou karnevalovou sambu. Když tvořím skladby pro bicí soubor BumBumBand, používám tradiční brazilské plechové bubny, někdy i sudy a popelnice. A jestli je tam ten ostravský duch? Kdybych tvořil hudbu jinde, bude jinačí, ale to je můj subjektivní pocit. Možná si to tam někdo najde, a tím je to krásné. O ostravské tónině by mohli mluvit více zasvěcenější, jako například mistr Richard Kroczek starší, poštěstilo se mi s nim hrát. Nebo s kapelou Buty či s Pepou Streichlem, což byl úžasný Ostravák, byť původem z Orlové,“ vzpomíná Kupčík.

Z města má rád jeho centrum. „V Ostravě je pro mě úžasný zejména Kuří rynek a pak Komenského sady. Oáza klidu a míru, zde se dá běhat, jezdit na kole, hrát tenis nebo jenom chytat lelky a protřídit si myšlenky. Obě děti jsem tam učil lyžovat. Jinak nejvíc pro mě bývala Kavárna Daniel. Když jsem dovezl kávu z Kuby, zašel jsem tam a říkám: Přivezl jsem nejlepší kafe na světě. Nechal jsem ji pomlít, ale nechutnalo to. Nebylo to ono jako na té Kubě. V tu chvíli mi to docvaklo a aspoň já mám za to, že člověk zážitek a atmosféru z jiné země převézt nemůže.“