Poslední boj obnovené Severní aliance?

30. 8. 2021 / Karel Dolejší

čas čtení 8 minut
  • Kusé zprávy z Afghánistánu indikují, že se Talibán zřejmě chystá v nejbližších dnech zaútočit na provincii Pandžšír - poslední větší souvislou oblast, kterou ještě islamistické milice nekontrolují. 

Zatímco se pozornost světa z pochopitelných důvodů soustředí na dění kolem kábulského letiště - v Kábulu zůstali ještě nějací zahraniční novináři, i když mnozí z nejodvážnějších reportérů jako Clarissa Wardová ze CNN už jsou doma - přes pozemní afghánské hranice se bez většího zájmu světových médií denně valí proud desetitisíců uprchlíků do sousedních zemí. Opačným směrem zase míří stovky zapálených islamistů, pro něž byl Afghánistán vždy svým způsobem mýtickou zemí - a nyní jakoby přesvědčivě slibuje brzké naplnění zvrácených "náboženských" snů. Hlavní příjezdovou trasou se pro ně stal Tádžikistán, přirozeně k velmi malé potěše místních úřadů.


Možná i proto se Tádžikistán stal jedinou sousední zemí, která dosud poskytla jistou vojenskou pomoc protitalibánským jednotkám soustředěním v severoafghánském údolí Pandžšír. Tato kapsa odporu však tentokrát, na rozdíl od situace v 90. letech minulého století, postrádá pozemní spojení s pohraničními oblastmi. A nikdy zde také neexistovalo žádné slušné letiště umožňující přistávání větších dopravních letounů. Pomoc tedy přiletěla vrtulníky Mi-8 tádžických ozbrojených sil. Kolik jí přesně bylo a co konkrétního vlastně obsahovala zůstává ovšem záhadou i pro lépe informované.

Jisté je, že v Pandžšíru obecně chybějí těžké zbraně, i když existují řídké důkazy, že nějaké tam přece jen jsou. Nevíme nic o modernějším vybavení, zejména o klíčových technologiích noktovizorů a průzkumných bezpilotních prostředků, kterými teď díky kořisti disponuje Talibán. Chybět ale může brzy také munice do ručních zbraní a jídlo. Třebaže přípravy na obléhání místní zahájili v červenci, na dlouhou válku se dostatečně připravit nedokázali - a silám Talibánu se rovnat nemohou. Co se týče známých počtů, ozbrojeného personálu mívala bývalá Severní aliance počátkem 90. let ve srovnání s Talibánem zhruba polovinu. Dnes je ale poměr sil asi 1:10. A tálibové se dále zmocnili arzenálu bývalé afghánské armády, jehož hodnota činí řádově desítky miliard dolarů. To pár vrtulníkových transportů vyrovnat nemůže.

Na pozadí teroristických útoků v Kábulu zanikly zprávy o selhání rozhovorů mezi představiteli Pandžšíru a Talibánem. Místní Tádžikové zveřejnili informaci, že nejstarší syn někdejšího hlavního velitele Severní aliance Ahmada Šáha Masúda Ahmad Masúd po explozích v Kábulu odmítl nabídku Talibánu stát se guvernérem provincie.

V neděli pak přišly zprávy, že tálibové v celém Pandžšíru přerušili internetové připojení. Jedinou šancí dostat odsud ještě nějaké informace nyní zůstává satelitní spojení. V tuto chvíli však ani nevíme, zda někdo z místních takovou technologií vůbec disponuje.

Mladý Masúd ani bývalý (také etnicky tádžický) viceprezident Amrulláh Sálih nejsou vojenské, ale politické figury protitalibánského odporu. Mohou zprostředkovat kontakty v Tádžikistánu a Sálih jistě také přinejmenším v Indii, ale vojenské velení není jejich šálek čaje. Sálih osobně má technické vzdělání. Ahmad Masúd studoval vojenství rok v Sandhurstu a pak na King`s College v Londýně, praktické vojenské zkušenosti však nemá. Před pěti lety dokončil studium mezinárodní politiky na University of London. Není ovšem vyloučeno, že si z dob studia uchoval některé kontakty v prostředí britského vojenského establishmentu.

Hlavním velitelem pandžšírských jednotek byl jmenován relativně méně známý bývalý pobočník staršího Masúda Sálih Muhammad Redžistání. O něm mnoho nevíme: V sobotu mu bylo 58 let, studoval na jednom z kábulských lyceí a na strojní průmyslovce tamtéž, ale kvůli válce už nedokončil studium politologie na kábulské univerzitě. Jeho formální vojenské školení probíhalo čistě na bázi interního stranického vzdělávání umírněně islamistické formace Džamíjat-e-islamí. Nejdůležitější kvalifikací na post velitele je tak zjevně fakt, že se vojenskému řemeslu učil přímo od staršího z Masúdů, s nímž úzce spolupracoval přes 21 let.

Redžistání disponuje kontakty v Tádžikistánu, kde působil jako Masúdův vyslanec a také v Rusku, kde v letech 2000-2003 zastával post vojenského atašé.

Částečná rekapitulace: Převážně tádžická protitalibánská opozice v Pandžšíru disponuje kontakty v sousedním Tádžikistánu, Indii a Rusku, potenciálně rovněž v Británii, odkud také zní zatím ojedinělé hlasy dožadující se vojenské podpory obnovené Severní aliance. Politické a vojenské kompetence jsou oproti stavu v minulosti rozděleny. Nemusí to být nijak na překážku, pokud, jak předpokládáme, Redžistání bude vždy zohledňovat Masúdovy politické instrukce.

Prakticky vzato, pokud by protitalibánský odpor v Pandžšíru měl mít nějakou šanci udržet se, musel by získat podstatnější zahraniční podporu, kterou až dosud nemá. Slabé tádžické ozbrojené síly a letectvo samy na takovou podporu nestačí. Z letecké základny Gissan západně od Dušanbe by musely poskytnout další podporu buď Indie, nebo Rusko, případně obě zmíněné mocnosti.

Tříkilometrové horské štíty kolem údolí ovšem nepředstavují překážku jen pro táliby, ale i pro případné zásobovače. Přelétávat je i s výkonnými vrtulníky není rozhodně triviální záležitost - a i relativně primitivní protiletadlová obrana, na niž by se zde případně Talibán zmohl, by mohla být velmi nepříjemná. Jakmile by se islamistickým milicím podařilo na hory obklopující Pandžšír vytáhnout velkorážní kulomety, flotila dopravních vrtulníků by potřebovala přinejmenším spolupráci výkonných bitevníků. Celkem šest bitevních vrtulníků Mi-24 tádžického letectva ale sotva zajistí bezpečí dopravních kolegů Mi-8.

Je pravděpodobné, že účinná zahraniční pomoc vůbec přijde? (Ponechme zatím stranou otázku, zda by mohla přijít a přišla včas.)

Pomoc Američanů nyní můžeme prakticky vyloučit. Z nouze udělali z Talibánu svého zpravodajského a bezpečnostního partnera na kábulském letišti, proti němuž nepůjdou. Francouzi svou základnu v Tádžikistánu již opustili a Britové žádnou vhodnou základnu v regionu nikdy po roce 2001 ani neměli. Čína o Tádžiky v Afghánistánu dosud nejevila nejmenší zájem. Rusko je odmítavé, ačkoliv nejkompetentnější ruský mluvčí v dané záležitosti, plukovník Šamil Garejev, úplně nevylučuje zahraniční pomoc Pandžšíru, pokud Talibán začne utlačovat etnické menšiny.

Protože vítězství Talibánu v Afghánistánu je fakticky triumfem Pákistánu, zdá se, že nejsilnější motivaci pomoci protivníkům fanatických paštunských milic by měla mít Indie. Zatím ale neexistují žádné konkrétní zprávy, které by uvedené potvrzovaly.

Pokud by bylo Pandžšírské údolí napadeno Talibánem a do jednoho až dvou týdnů by se projevila účinná zahraniční podpora ve formě pravidelného leteckého zásobování povstalců, mohlo by se velmi rychle ukázat, jak slabou a křehkou domácí politickou podporu má staronové vládnoucí afghánské islamistické hnutí.

Jestliže Pandžšír zůstane bez pomoci, příklad jeho hrdinského odporu se stane východiskem nové protitalibánské opozice, jejíž formování v exilu může trvat i několik let.

3
Vytisknout
8948

Diskuse

Obsah vydání | 2. 9. 2021