Peruánské Kordillery – scenérie, které se vryjí do srdce

Peruánské Kordillery  – scenérie, které se vryjí do srdce

Lidé přicházejí do pohoří Cordillera Negra nebo Cordillera Blanca v Andách západně-centrálního Peru, v regionu Ancash, aby spatřili úžasné přírodní scenérie a naladili se do pohody a klidu trojice horských měst: Huaraz, Carhuaz a Caraz. Celá oblast je prodchnuta tyrkysově modrými lagunami, jejichž voda je pitná, a genia loci zvýrazňují úchvatné výhledy na hory, které kombinují zelené lesy s čistě bílými vrcholky a dávají dojem všudypřítomnosti horského ducha.

Cordilleru Negra tvoří skalnaté vrcholy s velmi malým zimním sněžením. Většina toků v oblasti je suchá nebo jen s malým proudem vody. Řeka Rio Santa odděluje Cordilleru Negra od Cordillery Blanca, jejíž zasněžené hřebeny stoupají až k 6 768 m.

V Kordilérách horský duch promlouvá…

V oblasti, jejíž většinová část spadá do národního parku Huascarán, je toho tolik k vidění, že, máte-li pouze týden či dva, lze těžko vybírat ze všech treků a dalších aktivit, které se tu nabízejí. Jsou tu hory přes 4 500 metrů vysoké, několik stovek ledovců, nejvyšší hora v Peru, Huascarán (6 768 m), možnost boulderingu na úžasně scénických místech a desítky treků, které stojí za vyzkoušení.

Santa Cruz trek, Laguna 69 a jezero Churup

Trénovaní dobrodruzi sem přicházejí na trek Santa Cruz, který obvykle zabere čtyři dny trekkingu z Cashapampa do Vaqueria, včetně túry na Lagunu 69 (ke konci treku), kterou lze jinak navštívit v rámci celodenního výšlapu. Pokud vám nevadí ledová voda, můžete se do této křišťálově modré laguny, která leží před zasněženým vrcholem Pisco Peak, ponořit a dopřát si svěží koupel.

Santa Cruz trek je náročný, ale oblíbený, se dvěma vysokými horskými průsmyky, kde turisté zažívají nádherné výhledy na dvanáct vrcholů, jako jsou Alpamayo, Huascaran, Chopicalqui a Taulliraju. Neuvěřitelně pestré stezky dosahují k 4 700 m, odkud je možné ocenit působivě zasněžené vrcholy, velké množství flóry a fauny a kromě mnoha jezer i četné vodopády a řeky.

Strážce hor… ptákům přisuzují obyvatelé And, stejně tak jako ti z amazonské džungle, velký význam; věří, že reprezentují předky, kteří se objevují, když je třeba…

V Huarazu je mnoho agentur, které nabízejí kompletní servis při poskytování tohoto treku. Pokud potřebujete doporučení, vyzkoušejte dobře zavedenou Peru Expedition (fungující od roku 1978), sofistikovanou a spolehlivou společnost, která působí také v jiných částech Peru a v dalších zemích Jižní Ameriky.

Barevné vody plné minerálů v parku Huarascán

Pokud preferujete výšlap na méně frekventované místo, vyzkoušejte např. jezero Churup, kam se můžete vydat sami, aniž byste potřebovali pomoc jakékoli agentury. Túru zvládnete během jednoho dne, ale z Huarazu musíte chytit taxi colectivo kolem sedmé ráno, abyste se po výšlapu stihli vrátit kolem 15:00, kdy se do města vracejí poslední dodávky. Pro výšlap nahoru potřebujete tak tři hodinky, pro náročnější a strmější cestu tak dvě až dvě a půl. Ve vzdálenosti přibližně sedmi kilometrů od místa, kde začíná stoupání k jezeru, se nachází romantické malebné ubytování Churup Mountain Lodge, které doporučuji, pakliže nestojíte o ubytování ve městě a dáváte přednost pravé horské atmosféře romantické samoty poblíž piniových hájů.

Lama vikuňa je aktuálně chráněný, divoký druh lamy. Je nejmenší ze všech lam, ale pro svou hustou a jemnou srst byla v minulosti lovena.

Ledovec Pastoruri

Milovníci ledovců vyrážejí nejčastěji na Alpamayo a Mateo, ale pokud je pro vás zajímavější spíš pohled na ledovec než lezení, doporučuji Pastoruri. Pokud se k němu budete chtít vydat na vlastní pěst, počítejte s nutností zajištění dopravy, protože ledovec se nachází cca 70 km od Huarazu. Královna And, rostlina Puya Raimondii, která je největším druhem čeledi broméliovité (a která se dnes už vyskytuje poměrně vzácně), rozpoznatelná díky své výšce a špičce, je cestou k ledovci k vidění hned na několika místech stejně tak jako rodinky divokého druhu lamy – lama vikuňa.

U ledovce Pastoruri v nadmořské výšce 5 200 m. Tento gigantický krasavec (rozloha: 8 km čtverečních, délka: 4 km) je důkazem reality globálního oteplování; během necelých třiceti let ztratil více jak 30% svého objemu.

Doporučuji před cestou (i na místě) pít mate de coca, čaj z koky – pokud nechcete žvýkat listy, jejichž chuť není ani zdaleka tak příjemná jako výluh – protože ledovec dosahuje k 5 240 m, takže se můžou dostavit symptomy výškové nemoci.

Královna And, Puya Raimondii, roste v Andách v Peru a Bolívii a může dosáhnout až 15 metrů na výšku. Strom žije 80 až 100 let. Na sklonku života rozkvete na stromě za 3 měsíce 8 až 20 tisíc květů. Poté královna zemře tak, že spadne ze svého trůnu…

Laguna Paron

Většina návštěvníků, kteří přijíždějí do Peru, volí Posvátné údolí spíše než národní park Huascarán. Za sebe musím říci, že je tato oblast, v nízké sezóně málo frekventovaná turisty, skutečným klenotem a mně osobně příjemnější, než turisty přeplněné Posvátné údolí.

Místem, které mě naprosto uchvátilo, se stala Laguna Paron, o níž jsem slyšela legendy a která bezpochyby splnila všechna má očekávání. Upřímně řečeno, je to jedno z nejkrásnějších jezer v Peru (někteří z vás by možná argumentovali, že Laguna 69 je krásnější) a největší jezero v Cordillera Blanca.

Jezero Paron je největším jezerem v oblasti Cordillera Blanca. Fotka (focená na kompaktní foťák) není nijak – ani barevně – upravovaná.

Jakmile přijedete k jezeru (asi čtyři hodiny od Huarazu i se zastávkou na zmrzlinu v Carhuazu; z Carazu jen hodina a půl), poté, co za vstupné do národního parku Huascarán zaplatíte cestou pouhých 5 solů, vaše oči jsou okamžitě vystaveny úžasné scenérii. Z tohoto místa nemusíte své fotky upravovat. Je skvělé prostě tak, jak je.

Z břehu jezera se lze kochat vrcholky okolních hor se střechami sněhu, ale zejména jeden z nich vyniká. Je to Artesonraju, hora údajně zobrazená v logu Paramount Pictures.

Pohledy do údolí od jezera Paron.

Z nadmořské výšky 4 200 m na úrovni jezera pak můžete vyrazit na krátkou, ale místy strmou (a ke konci mírně kamenitou) procházku k vyhlídce na jezero, která se nachází v cca 4 600 m. Protože toto jezero není tak často navštěvované jako Laguna 69, můžete snadno najít své místo – zejména mimo sezónu – pro fotografování nebo meditaci.

Ve všech jezerech v této oblasti je povoleno koupání a na laguně Paron umožňují lidé z místní komunity také svést se na pramici.

Huaraz – lepší než Cuzco

Většina cestovatelů, kteří přijíždějí do Peru a touží po spojení s horským duchem, se vydává do Cuzca spíše než Huarazu.

Cuzco se může pochlubit krásnou koloniální architekturou a dá se odtud vydat na nejrůznější zajímavé treky, ale je zaplaveno turisty, nabízí častěji spíš západní styl barů a restaurací a místní lidé, kteří v Cuzcu žijí, jsou v menšině vůči všem expatům, kteří sem přicházejí hledat „něco zvláštního“. Místní žijí v Cuzcu povětšinou jen proto, že tam pracují jako průvodci nebo v jiných oblastech cestovního ruchu. Jinak mají tendenci stěhovat se do vesnic Posvátného údolí, jako jsou Pisac, Ollantaytambo, Calca nebo Urubamba, které si niterněji udržely svou autentičnost a kde jsou nemovitosti mnohem levnější.

Andy je snadné si zamilovat. Zlatá hodina strávená v nadmořské výšce kolem 3 500 m je skutečně unikátním zážitkem…

Stejně jako v Cuzcu najdete v Huarazu obrovský Centrální trh, kde můžete získat vše od masa, zeleniny, ovoce a bylin až po oblečení a boty. Pokud si však chcete koupit nějaké tradiční oděvy např. z vlny alpaky či lamy (nebo jiné tradiční rukodělné výrobky), Centrální trh nebude vaším místem. Lokální obyvatelé totiž, pokud nepracují v turistických obchodech, v takovém oblečení nechodí; mají na sobě běžné džíny a syntetické zimní bundy či outdoorové bundy na trekking, které jsou v prodeji právě na Centrálním trhu. Řemeslné (artesanal) zboží najdete na hlavním náměstí Plaza de Armas, v jehož horní části se nachází řemelsný trh.

Pohled na Huaraz obklopený horami.

Huaraz (v nadmořské výšce 3 052 m) nabízí řadu místních bister a barů, stejně jako západních restaurací a hospůdek. Já vždy raději dávám přednost čistě lokálním alternativám, takže mohu doporučit, abyste vyzkoušeli nenápadná bistra s menu peruánské kuchyně (obvykle polévka nebo jiný předkrm a hlavní jídlo s trochou salátu), která vycházejí cca na 15 solů, nebo různá pouliční jídla, jako jsou papa rellenas (plněné, osmažené bramborové pyré), moje oblíbené peruánské jídlo (v hodnotě 2 sole).

Místo západních barů dejte přednost stánkům či mini obchůdkům s tradičním chuchuhuasi nápojem, který zaplatíte, a následně popíjíte venku na ulici. Tento horký alkoholický zázrak je afrodiziakem z peruánské džungle a je relativně silný, takže vám prodají maximálně tři za sebou. Po celém dni trekkování, kdy jste jedli hlavně ořechy a energetické tyčinky, bude účinek tohoto nápoje znatelný už po prvním hrnku.

Nejširší nabídku průvodců a map Peru (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Jezírko Wilcacocha

Pokud máte touhu vydat se do míst, kam se turisté vydávají opravdu zřídka, doporučuji vesničky při okraji Huarazu, jako jsou Unchus nebo Wilcahuaín, kde můžete potkat domorodé obyvatele v jejich tradičních krojích a koupit si od nich med nebo bylinky, kde se můžete koupat v potocích a hrát si s místními dětmi.

Místní děti v krojích a starší teenageři v moderním oblečení. Mnozí Peruánci z měst se krojům vysmívají stejně tak jako kečuánštině, majíce předsudek, že jsou známkou nevzdělanosti.

Jezírko Wilcacocha není srovnatelné s tyrkysovou lagunou Churup nebo jezerem Paron či či lagunami Llanganuco, ale nabízí nádherný výhled na Cordillera Negra i Blanca a cestou můžete nasávat atmosféru poklidného života v místních vesničkách.

Wilcacocha. Místo klidu s překrásnými rozhledy do okolní krajiny.

Jednou z možností, jak vystoupat k jezírku, je mnohem delší, ale méně strmá polní cesta, která byla vytvořena pro zásobování místních vesnic. Cesta je kamenitá a během období dešťů také blátivá. Druhou možností je vyjít nahoru od mostu, který protíná Río Santa, po polní cestě, ale během prvních asi pěti minut chůze odbočit vlevo na stezku, která strmě stoupá k první vesnici, kde je třeba odbočit doprava a dále sledovat, kde stezka protíná polní silnici. Tento trek je ideální pro ty, kteří se chtějí aklimatizovat na nadmořskou výšku, protože jezírko se nachází ve 3725 metrech.

Západ slunce u jezera Wilcacocha.

Doporučuji užít si u jezera nádherný západ slunce. Moment, kdy slunce zasáhne zasněžené vrcholky hor v dálce je prostě ohromující. Nezapomeňte si ale vzít větruodolné oblečení, protože budete fakt „na větrné hůrce“.

A ještě jednou zdůrazňuji, že toto místo není tou nejlepší volbou pro ty, kteří očekávají tyrkysovou lagunu, v níž by se mohli koupat nebo z níž by se mohli napít. Wilcacocha je spíše rybník s několika kachnami a rákosem vyrůstajícím uprostřed. Jedinečným je ale výhled na okolní pohoří, pole ječmene, která se vlní ve větru, tradiční domy z pálených cihel a terasovitá pole.

Kontemplativní klid, který promlouvá k duši…

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí