ROZHOVOR | Jan Žampa (Eddie Stoilow): Bruslili jsme na tenkém ledě mezi prací, vyhazovem a kapelou

Honzo, před rokem proběhlo médii, že odchází členové z kapely. Zároveň jsi nedávno oznámil její nové složení kapely. Proč k personálním změnám došlo?
Rozešly se nám zájmy. Každý v kapele měl vytěžující profese. Nebyli jsme parta, která by jenom hrála. Bruslili jsme na tenkém ledě mezi prací, vyhazovem a kapelou. Doplnil jsem novými členy za ty, kteří to už nechtěli nebo nemohli táhnout. Bubeník zůstal stejnej, vzal jsem další tři kluky, s kterými jsem stejně celoživotně počítal. Jsou to lektoři z Ježkárny, muzikanti, na které se chodí koukat muzikanti.

LIVE: Eddie Stoilow završili turné v Praze, desku Jupiter jim pokřtil Oto Klempíř

Konkurz jsi teda dělat nemusel?
To nebylo třeba, přátel a kolegů muzikantů znám za ta léta dost.

Váš zatím poslední singl With You, který vznikl v roce 2018, jsi věnoval zesnulému tátovi...
Udělal jsem ho měsíc po jeho smrti, ještě s Kubou Lenzem. Ani to nebylo míněný do rádia, ale chytlo se to. Rotuje to dost. Táta hrál na kytaru se Schelingerem, Mikym Volkem a dalšíma.

S Kubou dále nespolupracuješ?
Děláme nový materiál. Když nastupoval, tak říkal, že časem půjde do svého projektu (Robin Mood, pozn. red.). To, co budeme dělat teď, se týká mého projektu s Eddie Stoilow. S Kubou se dobře produkuje. Prvních pět desek jsem většinou produkoval ve spolupráci s Davidem z minulé sestavy, a pak už jsem byl sám sobě přežraný, proto je dobrý, když je tam někdo, kdo má nadhled a jiný způsob práce. Ne s každým rád spolupracuju, s Kubou, Jirkou Burianem a Dafonicem (DJ a producent elektronické hudby - poznámka redakce) ale dělám hrozně rád.

A co nově složení Eddie Stoilow, rýsuje se nový materiál?
Aktuálně pracujeme na desce. Hrajeme spolu teprve měsíc, nelepili jsme to před půl rokem. V plánu je singl s klipem. Chtěl bych ho výjimečně zkombinovat s kulturou bojových sportů. Mám tam spoustu přátel a věnuju se tomu dlouho. Jsou to gentlemani a jako ČR v tom začínáme excelovat. Mám z toho hroznou radost. Tolik kámošů, který znám od svých začátků, se teď projevují v UFC nebo Oktagonu. Zároveň mi to přišlo ve spojení se sportem jako vhodné motivační téma. Myšlenku jsme vymýšleli v době, kdy byl covid, a pak se situace radikálně lusknutím prstu změnila. Nebudeme to měnit, mělo by to být motivační, energický, ne tak elektro pop, ale trochu přitvrdíme. Na to se těším. Spojím to s kluky z naší bojové scény a uvidíme.

Eddie Stoilow oslavili v zaplněném Lucerna Music Baru 15 let, předvedli se Martin Svátek i Josef Rataj

Co ty a box?
Občas si zaboxuju, jen moc nezvednu nohu, protahovačky nejsou pro mě, maximálně tě kopnu do boku. (smích) V klipu by si zahráli přímo fighteři. Video bychom udělali jinak, vtipně. Třeba jako klec se slámou, že bychom to udělali v country stylu, na nástupovku by přijížděli na koních s bouchačkou.

Když jsme u těch zápasů. Co říkáš zpětně na bitvu mezi Marpem a Rytmusem?
Zajímalo mě to, protože mám oba rád, znám je a jsou to srdcaři. Marpo je profesionálnější bojovník, má těch zápasů víc. Rytmus to nevzdal a docela zaboxoval.

Šel bys do něčeho obdobného?
Momentálně ne. To bych musel se vším praštit, hodit se dokupy. Pár zápasů jsem měl včetně charitativního ve Velké Lucerně s Lukášem Konečným. Vzadu jsme se samozřejmě domluvili, že pojede na svých třicet procent a ne, že mě tam hned zkosí. Každá minuta, kterou vydržím, byla za tisíc korun pro dobročinné účely. Tak jsem vydržel tři kola. Teď jsem zvědavý na zápas Marpa s Vémolou. Marpo je od jádra dál tvrdší, jestli to bude jen o stand-upu, tak může Vémola dostat pěkně namláceno.

Přemýšlel jsi někdy, že to s hudbou zabalíš?
Ani náhodou, je to moje poslání. Hraju od pěti let. Nejradši bych dohrával v sedmdesáti na sezení v Paláci kultury. Nedokážu si představit, že bych nedělal muziku.

Vedeš k tomu i syna?
Vedu, nevedu. Netlačím na něj, nechávám ho spíš kvést. Má sklony k rytmu, baví ho klavír, zpívá. Sám to znám, když jsem chodil k Brabcovi na kytaru a nohu mi dával na ten stupínek, ten posez a ty noty... Byl jsem tam jen jednou, pak už jsem tam nešel. Pak mě učil táta, ale jiným stylem, hráli jsme podle ucha. Tak to dělám dodnes u více nástrojů a baví mě to. Noty jsou na mě moc matematika.

Finští The Rasmus řádili v Lucerně, vystoupili také Eddie Stoilow

Sešli jsme se v tvém barber shopu. Jak tě napadlo otevřít si holičství?
Mám ho se společníkem Milanem Heidlerem, se kterým jsem pracoval už dřív. Myslím, že době, kdy jsme barber shop založili, byly jeden nebo dva barbery v celé Praze, kam jsme chodívali a byli jsme nespokojený. Tak jsme si řekli, že by bylo dobrý mít svoje a udělat si z toho takovou klubovnu. Za námi jezdí muzikanti, herci, sportovci, fighteři, motorkáři. I když se třeba nejdou stříhat, jedou kolem, tak se staví na kafe, nebo hodinu po oholení ještě posedí. Bydlím v patře, takže sjedu po hasičské tyči a jsem v práci. Naštěstí nestříhám, neumím to, párkrát mě to napadlo, ale jak kluci viděli, že mi to nejde, tak mi řekli, ať to nedělám, že bych musel ke každému střihu rozdávat kulicha zdarma. Líbí se mi ta kultura, vůně kolínský a čistá práce. Navíc je to pro sychr, kdyby mi chcípnul krk, odešly hlasivky, tak abych měl na chleba.

Jak pečuješ o hlasivky?
Nekouřím, nejím moc kořeněná jídla. Sice je mám rád, ale zjistil jsem, že mi to nedělá dobře. Když je jo zle, tak chodím na obstřiky k paní doktorce. Taková metrová jehla, která jde přímo do hlasivek... Ale za půl hodiny je z tebe Pavarotti. Jinak běžně Vincentku, vitamín B6 a snažím se mezi koncerty fakt mlčet. Když si vzpomenu, jak jsme jeli dvaadvacet koncertů za měsíc s Rasmus v rámci jejich evropského turné, každou show jsme hráli hodinu… Tak to bylo o tom jít spát v devět, v deset a fakt mlčet. Stačí se nevyspat a je to v háji.

Jak vzpomínáš na to turné?
Měl jsem strach ze štací jako Berlín, Londýn, což jsou města náročná na kulturu. Ještě jsme byli jiný žánr než oni. Předem jsem vysvětlil, že se s nimi určitě v rámci severského metalu rovnat síly nebudeme, že to uchopíme naopak jinak. Nakonec jsme si díky tomu udělali slušnou základnu zahraničních fanoušků. Dalo by se to objet i sólo, ale bylo by tam o dost míň lidí. Profesionalita, technika promotérů a místa sama o sobě byla nádherná. Obrovské kluby byly dělané na šířku. To se mi líbilo, lepší než ty nudle, co lidi vzadu už neviděj. Kapacita kolem tří, čtyř tisíc. S Rasmus jsme doteď kamarádi, i když jsem se ještě nenaučil ani jedno slovo finsky, neskutečnej jazyk. Ani ty mezinárodní slova snad nepoužívaj.

O to víc zamrzí, že do toho přišel covid…. Otevíraly se vám tak trochu dvířka do světa…
Chtělo by to trošku ohřát, ale třeba něco z toho ještě bude. S promotéry jsme v kontaktu.

Text: Hana Bukáčková, foto: archiv
Témata: Eddie Stoilow, Jan Žampa, With You, Jupiter