Hlavní obsah

RECENZE: Z karlovarského festivalu jde do kin film Atlas ptáků

Právo, Věra Míšková

Před třemi lety dostal český režisér slovinského původu Olmo Omerzu na karlovarském festivalu Cenu za nejlepší režii filmu Všechno bude. Letos se do hlavní soutěže vrátil s novinkou Atlas ptáků, kterou napsal, stejně jako předchozí film, s Petrem Pýchou. A i když tentokrát jeho film nebodoval, patřil k těm, o nichž se na festivalu hodně mluvilo.

Trailer Atlas ptákůVideo: CinemArt

 
Článek

Ostatně hodně se mluví o všech jeho filmech (před Všechno bude natočil Příliš mladou noc a Rodinný film), protože i když si k nim bohužel diváci hledají cestu spíše těžko, jsou vždycky chytré, precizně propracované, mají zajímavé myšlenky a kladou divákům otázky, které jsou v čase i prostoru plně na místě.

Atlas ptáků je divácky možná vstřícnější, protože kombinuje napínavý detektivní příběh se vztahovým dramatem. A jak je u Pýchy a Omerzua obvyklé, staví na důkladně promyšlených a napsaných postavách a na přesném hereckém obsazení.

Tvůrci se v Atlasu ptáků soustředili především na postavu majitele velkého a úspěšného rodinného podniku Iva Rónu (Miroslav Donutil), který náhle zjistí, že z firmy kdosi vyvedl obrovské množství peněz. Jeho srdce na toto zjištění zareaguje infarktem.

A i když syn (Martin Pechlát) a zeť (Vojta Kotek) jsou připraveni podnik převzít a dát věci, pokud možno, do pořádku, starý pán se až příliš brzy vrací a ujímá se s obvyklou razancí žezla, které je zvyklý třímat. Něco jako selhání nemůže člověk jeho nátury vůbec připustit.

Vše, co v následujících minutách filmu vyjde na povrch, je scenáristicky umně poskládáno tak, aby vyšlo přirozeně a z povahy dění najevo, že člověk se odchodem z domova do práce nemění, naopak všechno se vším souvisí a každý dostane za svůj život účet. Už Rónovo skácení se na zem před očima zahraničních partnerů ukazuje nejen těžce nemocného muže, ale zároveň symbolizuje nemocný svět, který se nekontrolovatelně mění, a kdo mu nerozumí nebo ho nechce přijmout, de facto končí.

Po návratu do sedla se postupně rozkrývá jak Rónova minulost i současnost, jeho asociální tvrdost a bezohlednost, tak život ostatních postav. Jak pokračuje pátrání vyšetřovatelů i Rónovo pátrání na vlastní pěst, vynořuje se velmi naléhavě (a vůbec ne povrchně) jeden z velkých fenoménů doby. Sociální sítě, jejichž prostřednictvím je až neuvěřitelně snadné lidmi manipulovat. Hlavně těmi, kteří jim ze zklamání, zoufalství samoty, z touhy po lásce a současně naivity propadnou.

Příběh je silný, dialogy jsou výborně napsané, patří ve filmu k tomu nejsilnějšímu. Díky tomu mají herci co hrát. Miroslav Donutil dostal po dlouhé době příležitost nebýt jen Miroslavem Donutilem, ale vyjádřit rozklad člověka, který šel v životě „přes mrtvoly“ a až do konce nepochopil, že taková cesta vede jedině do pekel.

Skvělá je Alena Mihulová v postavě účetní Marie, která zosobňuje vše, co žena jejího věku a v její situaci prožívá. Zejména ve druhé části si v pozitivním slova smyslu krade film pro sebe, protože její postava se stává tou nejzajímavější.

Velmi uměřené a přesné jsou i výkony Martina Pechláta a Vojty Kotka, kteří výborně vyjádřili problematiku generační výměny, jež je stejně nesnadná, jako nutná.

Poněkud neústrojný je naopak motiv ptáků, kteří komentují lidské hemžení, pronášejí moudra o lidském štěstí, „řeší“ různé problémy současného světa a někdy také jen tak plácají páté přes deváté. Bez nich by byl film kompaktnější, divákům by nechyběli, a zbyl by možná čas a prostor více propracovat závěr, kterému naopak přece jen něco chybí.

Atlas ptáků
Česko/Slovinsko/ Slovensko 2021, 92 min. Režie: Olmo Omerzu, hrají: Miroslav Donutil, Alena Mihulová, Martin Pechlát, Vojta Kotek a další

Hodnocení 70 %

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám