Marek Jankulovski, Michal Kadlec ani David Limberský svými výkony tohle téma nikdy neotevřeli. Svou stranu bezpečně zavřeli, navrch přidávali ofenzivní nadstavbu. Nyní má však nároďák na levém kraji obrany problém. „Pravá strana byla aktivnější a mnohem nebezpečnější než levá,“ uznal trenér Jaroslav Šilhavý po hubené výhře s Běloruskem. Potíže vyplavaly už na EURO, kdy působil těžkopádně slávista Jan Bořil. A zatím je bohužel nevyřešil ani „Ital“ Aleš Matějů.
Paradox: přestože jediný gólový okamžik čtvrtečního večera přišel z levé strany po povedené individuální akci Adama Hložka, právě tento prostor byl oproti opačnému kraji sestavy rozhodně slabinou Šilhavého týmu.
„Bylo vidět, že to není úplně sehrané,“ souhlasil kouč, když porovnával dvojici Hložek, Aleš Matějů s lépe fungujícím duem Vladimír Coufal, Jakub Jankto.
Je však třeba individuální výkony rozlišit. Zatímco klenot Sparty obstál, o čemž svědčí nejen asistence na Barákovu branku, ale i další akce, levý bek Matějů nepřesvědčil. Byť je férové zmínit, že v druholigové italské Brescii (což mimochodem taky není zrovna ideální soutěž pro reprezentanta) nastupuje většinou zprava.
Běgunov ho párkrát snadno obešel, až Šilhavý vystartoval z lavičky. V pořádku nebyla ani součinnost s ostatními spoluhráči. Povinností krajních obránců je v duelech proti outsiderům, kdy se většinu času dobývá soupeřův hluboký blok, aktivně se zapojovat do útočné fáze. Vytvářet tandemy, centrovat, přečíslovat, zavírat zadní tyč. Trenér přesně takový herní plán na Bělorusy nastínil na předzápasové tiskovce, ale realizace pokulhávala.
„Matějů zůstával stát, nedoplňoval zadní tyč. Přitom to byl zápas, kdy jsme potřebovali překonat běloruskou zeď. Když už se Coufal dostal k tolika centrům, chtělo to, aby to levý bek zavřel. Udělat přečíslení je vždycky dobré. Přes levou stranu jsme hráli málo. Škoda,“ hodnotil Michal Kadlec, někdejší výborný levý bek reprezentace, za kterou odehrál 67 utkání.
Než se Kadlec na závěr kariéry stáhl na stopera, odkud úspěšně diriguje ligovou kometu ze Slovácka, všechny atributy moderního beka splňoval. Nejen v nároďáku, ale i v Leverkusenu či Fenerbahce. O jeho předchůdci Marku Jankulovském se vůbec nemusíme bavit, rovněž ex-plzeňský David Limberský působil suverénním dojmem.
Vzpomeňme na EURO a výkony Dána Joakima Maehleho či Itala Leonarda Spinazzoly. Oba zadáci díky variabilnímu a elastickému způsobu hry, špičkové organizaci a perfektní součinnosti posunuli své řemeslo na úplně jinou úroveň. Rychlost, sebevědomí, technicko-taktická vyspělost. Top!
Češi takovou sílu nemají. Šampionát nesedl unavenému Janu Bořilovi, jenž je zraněný, stejně jako Pavel Kadeřábek. Navíc jsou oba praváci. A to je nevýhoda, když před nimi nastoupí Hložek, který se stahuje do středu hřiště na silnější nohu. Také levý stoper Tomáš Holeš je pravák, což dynamice celé strany neprospívá. Jediného čistokrevného leváka – Filipa Nováka – často kosí zdraví.
Je zřejmé, že problém s palčivým postem je hlubší. V tuzemsku vázne výchova nadstandardních levých beků. Z Matějů Hybše a Hanouska se nevyklubali borci pro áčko, ex-reprezentant do 21 let Denis Granečný nehraje ani v Baníku. Z Jaroslava Zeleného a Václava Jemelky jsou stopeři a univerzál Michal Sadílek je platnější uprostřed hřiště. Zbývá Milan Havel, pak ještě Jan Lecjaks, a tím výčet končí.
Takže nezbývá než doufat, že výkonnostně brzy porostou talentovaní rychlíci z ročníku 1999. Matěje Polidara driluje Pavel Vrba ve Spartě a v Olomouci o sobě dává vědět Ondřej Zmrzlý.
