Ovocné stromy nás mohou naučit mezigenerační sounáležitosti, říká Tomáš Blaha, který ve volném čase zvelebuje starý klášter a jeho okolí

Zkušenosti sbíral v dětském oddílu, na studiích i ve světě. Využít se je environmentalista Tomáš Blaha rozhodl ve své domovině. Ve volném čase spolu s přáteli mění zanedbané sady a zahrady kláštera Porta coeli na Tišnovsku. Vrací sem původní ovocné odrůdy a udržitelnou cestou vytváří svět, v jakém chce žít. Svět, který má co nabídnout i budoucím generacím. I za to si mladý nadšenec vysloužil ocenění Laskavec.

Příroda hraje ve vašem životě důležitou roli. Byl jste k lásce k ní vychován?  

Vyrůstal jsem v bývalém kamenolomu na okraji Tišnova, naše zahrada sousedila s lesem, který byl i místem našich dětských her. Měl jsem štěstí, že moji kamarádi chodili do brontosauřího dětského oddílu a já jsem se k nim přidal. Každý měsíc někam na výpravu pod stan, v létě potom na tři týdny na stanový tábor – to byly zkušenosti, které mě velmi formovaly, a to jak blízkostí přírody, tak i schopností fungovat samostatně i v kolektivu. Kontakt s Hnutím Brontosaurus mě potom přivedl i ke studiu environmentálních studií na Masarykově univerzitě. Navíc jsem k tomu studoval i sociální antropologii, která mi zase otevřela obzory směrem k toleranci a snaze o pochopení jiných kultur. Vždy jsem se pohyboval na pomezí přírodních a společenských věd, a proto vím, že i při ochraně přírody je důležité nezapomínat na společnost a umět tato témata komunikovat směrem k lidem.

Máte pocit, že se v dnešní době chováme k přírodě dobře?

Upřímně je mi často smutno z toho, jak je lidstvo schopné se k přírodě chovat. Podle mě je hlavní příčinou naše chamtivost a potřeba mít stále víc a lepší věci. Jakkoliv je materiální svět podstatný, neměl by být jediným zdrojem hodnot. I proto se snažím lidem ukazovat, že dobrovolnictví, ze kterého na první pohled nekouká žádný finanční zisk, může být obohacující a má smysl. Protože tím, že máme čas dělat něco jen tak, bez přímého finančního zisku, můžeme získat i představu o tom, že tomuto finančnímu zisku nemusíme podřizovat zbytek naší existence.

Jak vás vlastně napadlo vrhnout se zrovna do zvelebování kláštera a sadu?

Inspirací pro mě byly projekty Hnutí Brontosaurus, které skrze dobrovolnickou pomoc obnovovaly historické památky, zapomenuté prameny nebo pomníčky, kosily vzácné horské louky a vysazovaly extenzivní sady a aleje. Momentem, který mě hodně posunul dopředu, byla zkušenost při dobrovolničení na Kalvárii v Banské Štiavnici na Slovensku, kde jsem si mohl vyzkoušet i dobrovolnictví z druhé strany včetně vedení mezinárodních dobrovolnických týmů, ale i shánění finančních prostředků a komunikace s médii. Poté jsem strávil nějaký čas v Bretani v malé rodinné cidrérce, kde pro mě byly velmi inspirativní diskuse s místním mistrem o propojení církve a otázek ekologie. No a po návratu domů jsem si řekl, že se zkusím spojit s cisterciáckým opatstvím Porta coeli, kterému v té době zrovna v rámci církevních restitucí navrátili rozsáhlé extenzivní sady. Všechno to do sebe hezky zapadlo a my jsme spolu s kamarády z dětského oddílu rozjeli v roce 2018 náš projekt na pomoc klášteru a jeho sadům a zahradám.

Projektu se věnujete ve volném čase, nebo vás zaměstnává naplno? 

Často o sobě říkám, že jsem profesionální dobrovolník a dělám dobrovolnictví na plný úvazek. Nejsem zaměstnancem opatství ani žádné neziskovky, jsem živnostník a pracuji jako lektor a turistický průvodce. Je fakt, že moje klášterní činnost souvisí i s tím, že bych si v jedné části kláštera dokázal výhledově představit pobytové vzdělávací centrum pro školy, kde už se vidím jako zaměstnanec. Přeci jen člověk nemůže být profesionální dobrovolník až do důchodu 🙂 Péči o sady tedy dělám ve svém volném čase, ale vím, že jednou budou sady moci fungovat komerčně a nabídnou mnoho možností. Možná je nevyužiji já, ale stejně jako já a moji kamarádi dnes benefitujeme z práce, kterou zde vykonali němečtí dobrovolníci v 90. letech, tak v budoucnu muže z toho, co jsme zde vytvořili, těžit někdo jiný. Myslím, že to je dobrý příklad toho, jak by lidé podle mě měli uvažovat – tedy nejen zda a jaký užitek z toho můžu mít já, ale i příští generace. Myslím, že ovocný strom nás může učit právě takové mezigenerační sounáležitosti.

Jak těžké je sehnat dobrovolníky? A kde se případní zájemci mohou hlásit?

Obecně můžu říct, že hledat dobrovolníky není až tak těžké, lidem se náš projekt líbí a rádi se do něj zapojují. I když dvě sezóny ze tří byly pro nás poznamenány pandemií covidu. Úplně první brigáda v lednu 2019 měla velký úspěch mezi místními, kromě otevřených brigád pro veřejnost se nám daří lákat i organizované skupiny. Pokud by měl někdo zájem zapojit se do naší činnosti, tak může sledovat naše facebookové stránky (Dobrovolníci pro Porta coeli), případně se můžou ozvat přímo mně, pokud by chtěli přijet ve větší skupině.

Jaké plány aktuálně máte?  

V současné době se chystáme na podzimní mapování starých a krajových odrůd ovoce v krajině Tišnovska, což vyvrcholí Slavností ovoce, kterou pořádáme v klášteře 28. září. Pak nás čeká sklizeň a moštování – to abychom měli našim dobrovolníkům co nabídnout během brigád v sadě. Je dobré, když mohou přímo ochutnat dopad své činnosti. V listopadu se chystáme na výsadby nových stromů do sadu a přes zimu na prořezávky a čištění sadů od náletových dřevin – s tím souvisí další ambiciózní projekt, který by mohl mít i komerční využití, a tím je výroba biouhle.

Jak se vůbec na vaše aktivní dobrovolničení dívá okolí?

Je fakt, že si lidé občas klepou na čelo, že dělám na cizím. Ale to je podle mě první krok k tomu, co považuji za nutné při řešení ekologické krize – odmítnutí chamtivosti a sobectví v tom, že člověk má dělat jen na svém a jen pro sebe, potažmo svoji rodinu. Možná mi to moje rodina jednou vytkne, ale i tak si myslím, že je důležité mít širší perspektivu než jen vlastnictví svého malého kusu, o který se člověk stará. Když přijmeme planetu jako naši zahradu nebo dvoreček, nebude nám lhostejno, že se v ní válí odpad. Nemusí to být podmíněno tím, že tento kus přírody máme někde zapsán v listu vlastnictví.

Chcete si vytvářet svět, ve kterém se Vám bude dobře žít… Jaký by měl být?

Měl by to být svět, ve kterém lidi nemyslí jen na sebe, ale i na ostatní a na přírodu. Svět, ve kterém jsme si vědomi vlastní smrtelnosti a ve kterém myslíme i na budoucí generace.