RECENZE: Iron Maiden vyžadují pozornost, trpělivé odměna nemine

Vydáno 06.09.2021 | autor: Tomáš Rumler

Maskot Eddie na sebe vzal podobu samuraje, pro které byla typická věrnost svému pánovi. V souladu s tím si nové album Senjutsu od Iron Maiden vychutnají zejména ti, kteří jsou ochotni se na osmdesát minut plně oddat metalové legendě.

RECENZE: Iron Maiden vyžadují pozornost, trpělivé odměna nemine RECENZE: Iron Maiden vyžadují pozornost, trpělivé odměna nemine

Iron Maiden

Senjutsu

Skladby:
Senjutsu, Stratego, The Writing On The Wall, Lost In A Lost World, Days Of Future Past, The Time Machine, Darkest Hour, Death Of The Celts, The Parchment, Hell On Earth

10 skladeb / 81:53 min

Vydavatel: Parlophone Limits

První éra Bruce Dickinsona v řadách Iron Maiden, orámovaná The Number Of The Beast (1982) a Fear Of The Dark (1992), byla ve znamení jedné z hlášek z komedie Zdeňka Trošky Slunce, seno, jahody – „nezastavujeme, máme zpoždění, jede se furt“. Druhé období odstartované Brave New World (2000) může charakterizovat věta, která ve filmu zazněla o několik sekund dříve: „vyrovnávat, vyrovnávat, ať se nepřevrhneme, udržovat rovnováhu“. Kapela i nadále patří mezi ty aktivní, v životech hudebníků je však místo nejen na „nekonečná“ turné a pobyt ve studiu.

RECENZE: Živák Iron Maiden je balzámem na koncertní půst

Šestiletá prodleva mezi řadovými deskami je do značné míry zapříčiněna covidovým opruzem. „Album jsme nahrávali zkraje roku 2019 během přestávky Legacy Tour,“ dosvědčil frontman zvěsti, že nové skladby byly již delší čas připraveny. Při stejné příležitosti navnadil informací o tom, že „jedna nebo dvě písničky znějí poměrně odlišně od našeho obvyklého stylu“. Nicméně fanoušky nečeká údiv ve stylu nedávného singlu Guns N' Roses Absurd. Kdo Angličany sleduje konzistentně, překvapen nebude.

Producent Kevin Shirley ani tentokrát nesvíral stopky s úkolem udržet „přijatelnou“ stopáž. Dva disky jsou opět obsáhlé. Do dnešní doby vyžadující maximální stručnost se prakticky vůbec nehodí. Možná i proto Dickinson v The Parchment upozorňuje, že „trpělivost není hřích“.

Titulní track je plný odhodlání s postupným budováním dramatické atmosféry. Cválající Stratego naopak patří na současné poměry k jednodušším peckám a vyvolává nostalgii po starších a dnes už klasických věcech. Podobně též Days Of Future Past. První singl The Writing On The Wall snese víc výkladů. Je proto dobré vědět, že vznikl dávno před tím, než koronavirus pronikl do našich životů. Protože slova „nyní jsme vítězové, stali jsme se vlastními otroky“ sedí jako náplast na vpichu po vakcíně... Zpěvákem zmíněná netradiční pasáž přichází s Lost In A Lost World, kdy první dvě minuty melancholií evokují Planet Caravan od Black Sabbath. Následně Nicko McBrain úderem do bicích vyzve strojvůdce Harrise k nasměrování výhybky zpět na kolej s cílovou stanicí Iron Maiden.

Vzhledem k faktu, že skupina prostřednictvím sedmnácti alb zasáhla do pěti dekád, nelze se vyhnout okamžikům, které připomínají předchozí tvorbu. Například pro The Time Machine mohl být vzorem The Talisman. Progresivní desetiminutovka Death Of The Celts oživuje vzpomínky na The Clansman. Kompozice jsou vystavěny známým způsobem.

Kdo touží po návratu do 80. let, musí počkat na nějaké turné těžící z bohaté historie souboru. Iron Maiden vědí o oblibě exkurzí do minulosti, jenže nynější umělecké ambice jsou posunuty do jiných sfér. Připravují si občas pozici pro útok déle, než je nutné? Ano. Bylo by možné tu a tam kromě intra urychlit i outro? Zcela jistě. Kytarové komando nápady nešetří a do jedné písně jich klidně vloží tolik, že by to ostatním stačilo na půl desky. Každý z tria Dave Murray, Janick Gers a Adrian Smith dostal prostor ukázat talent. Kytarové linky i sóla se proplétají napříč celým materiálem se stejnou grácií, s jakou Lionel Messi kličkuje obranou protivníka. Drobný Argentinec ani muzikanti už neohromí dravostí, díky preciznosti se jim daří, aniž by past s nápisem „čeho je moc, toho je příliš“ sklapla.

A Bruce Dickinson? I s šesti křížky na krku jeho výkon patří k mimořádným zážitkům, svou přítomností vyzdvihuje kapelu vysoko nad drtivou většinu konkurence. Po nešťastné etapě s Blazem Bayleym v 90. letech o tom nelze polemizovat. Jeden z bonmotů tvrdí, že hudba se nemá popisovat, ale poslouchat. Novinka Iron Maiden - pozoruhodné album bez jediného skutečně slabého místa - je přesně ten případ.

Text: Tomáš Rumler, foto: Patrik Bouzek, promo
Témata: Iron Maiden, Bruce Dickinson, Kevin Shirley

4,50

čtenáři

hlasuj
zavřít