To, že by Gottwaldovy ostatky měly mít problém s balzamováním, jsou jen fámy, uvádí historik Stehlík
Komunistický režim se velmi ostře vyhrazoval vůči náboženstvím, přesto jejich atributy zařazoval do vlastní propagandy. Někteří přední komunisté byli dokonce uctíváni jako bohové. „Novodobým poutním místem“ se tak po 5. prosinci 1953 mělo stát mauzoleum s nabalzamovanými ostatky Klementa Gottwalda. Jenže – už po necelých deseti letech tento příběh skončil.
Úmrtí Klementa Gottwalda v březnu roku 1953 vykazovalo podle historičky Denisy Nečasové „zřejmé náboženské rysy. Zesnulý prezident byl v mnoha variacích zbožštěn, přináležela mu role spasitele. V dobových textech byl spojován s atributy božství, nejčastěji pak s nesmrtelností a věčností.“
Host pořadu Jak to bylo doopravdy a historik Michal Stehlík vysvětluje, proč se to stalo. „Komunistický režim musel pracovat s tím, jak lidé vnímali svět. Komunisté byli ze své podstaty proti náboženství, ale hledali nějakou jeho náhražku. Dokonce byl vytvořen celý novodobý panteon: připomeňme Julia Fučíka, Jana Švermu. Bylo to zbožšťování těch, kteří položili život za ideály dělnického komunistického hnutí,“ uvažuje.
„Gottwaldovo úmrtí bylo připomínáno nejen v Praze, kde šel velký smuteční průvod, ale v každém větším či menším městě bylo zřízeno speciální místo pro tryznu. Patrně se už nikdy nedobereme k přesnému hodnocení, v kolika procentech to bylo poctivé a kdy to bylo třeba ze strachu. To se teď pohybujeme v první polovině 50. let. Ale určitě velká část společnosti to jako smutnou událost vnímala.“
Přišel s tím Zápotocký
S nabalzamováním Gottwaldova těla přišel Antonín Zápotocký bezprostředně po jeho smrti. Nabalzamovaná a vystavená v Sovětském svazu byla i těla Lenina, Stalina či Dimitrovovo v Bulharsku. Přestože balzamování je spíš východoasijská tradice.
Velmi rychle tak byli povoláni odborníci ze Sovětského svazu, kteří to i udělali. Jako vhodné místo pro mauzoleum – tedy místo, kde byla nabalzamovaná mrtvola vystavena a kde se na ni chodili lidé dívat, – byl vybrán Národní památník na Vítkové.
„Vítkov ale pro to nebyl vůbec vhodný. Měl být oslavou demokracie, v období prvorepublikového Československa se dokonce uvažovalo, že by tam uložili tělo prezidenta T. G. Masaryka, který to ale odmítnul,“ popisuje historik.
Krátce po balzamizaci se objevily fámy, že se „cosi“ nepovedlo. Josef Charvát si v deníkovém záznamu napsal: „Mezi lidmi se trousí zprávy, že prý Gottwalda špatně nabalzamovali a už se jim rozkládá, takže bez masky se k němu jít nedá.“ Pro podobné fámy ale nenajdete žádnou oporu v archivních či jiných věrohodných pramenech.
Mauzoleum bylo v prosinci 1953 otevřeno, ale přišly problémy. Údržba a správa těla byla mimořádně náročná. Ve směnném provozu tam působila více než stovka lidí, dokonce byl zřízený nový, speciální útvar pro zabezpečení těla v rámci ministerstva vnitra.
„Poutní místo“ bylo připraveno. V letáku určeném pro zahraniční návštěvníky, se dočtete: „Velikými prostornými sály Národního památníku na hoře Vítkově se vchází do mramorové síně mausolea, osvětlené tlumeným světlem, kde na černém mramorovém katafalku v křišťálové rakvi odpočívá tělo velikého vůdce všeho pracujícího lidu Československa a bojovníka za socialismus a světový mír – Klementa Gottwalda, vynikajícího představitele mezinárodního dělnického hnutí, věrného spolubojovníka velikého Stalina a osvědčeného přítele Sovětského svazu.“
Milionové náklady na provoz
9. února 1958 mauzoleem prošel miliontý návštěvník, ale lidí chodili stále míň, takže i komunistické vedení přestalo návštěvnost podporovat. Když v 60. letech přišel do čela státu Antonín Novotný, řekl na jednom ze zasedání ÚV KSČ, že „mauzoleum je proti tradicím lidu“ a argumentoval „milionovými náklady, které si každoročně vyžádá udržování sarkofágu s tělem“.
Rozhodnutí padlo a tak se mělo mauzoleum zrušit a tělo zpopelnit, což ale nebylo jen tak. Začala se totiž ozývat řada komunistů, kteří s tím nesouhlasili, takže se počkalo, až se to celé uklidní.
Mauzoleum bylo, údajně z technických důvodů, zavřeno, ostatky Gottwalda v tichosti zpopelněny. Zajímavé je, že v Národním památníku pak byla ukládána těla dalších komunistických funkcionářů.
„KSČ chtěla v této tradici pokračovat, ještě k roku 1989 tam byly ostatky vrcholných představitelů.“ Ale v 90. letech byly rodiny pozůstalých vyzvány, aby si svého nebožtíka zas vyzvedly. Některé rodiny to neudělaly, třeba ta Gottwaldova, takže byly převezeny do společné hrobky na Olšanských hřbitovech, kterou dodnes platí KSČ.“
Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli bylo mauzoleum Klementa Gottwalda zrušeno z politických důvodů, Michal Stehlík odpovídá: „V paměti lidí možná opravdu žije stále fáma, že šlo o balzamovací problémy. Ale realita byla politická změna a také náklady, takže důvody byly jen politicko-ekonomické.“
Celý pořad si poslechněte v audiozáznamu.
Související
-
Strýček Jedlička, Klement Gottwald i dobové kantáty. Tak znělo horké léto 1950
Kvůli komunisty vyvolanému konfliktu na Korejském poloostrově se svět v létě 1950 ocitl na pokraji jaderné války.
-
Krvavé jaro 1950: proces s Miladou Horákovou, projev Marty Gottwaldové a slovo dostali i dělníci
Jaro 1950 je nejvýznamněji spjato s procesem s Miladou Horákovou a společníky, nebyl ale jediný. Nadšení z krvavého budování bylo ostentativně vyjadřováno širokými vrstvami
-
„Nedáme si diktovat, koho máme milovat,“ provolávalo Sokolstvo na adresu Gottwalda v roce 1948
Hromadná cvičení lidí z nejrůznějších koutů republiky a všech generací mají dlouholetou tradici. Samotný Sokol totiž vznikl 16. února 1862 v Praze.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
