Vidět Marii znamená vidět Ježíše

Vidět Marii znamená vidět Ježíše. V tom tkví celá krása Marie. Ne snad, že by Maria byla Ježíšem nebo mu postavena na roveň, ale že vše, čím ona je a co ona má, je nasměrováno na Ježíše, vztaženo k němu. „Tota pulchra es", zní starobylé zvolání: „Celá jsi krásná!" - krásná Ježíšem, a to totálně, tj. nic si neponechává pro sebe: dala mu nejen celé své tělo, aby „Slovo se stalo tělem" (J 1,14), ale i celou svoji duši, celého svého ducha, celou svou mysl, celou svou sílu, celou svoji vůli, celou svoji osobu. Maria ve své osobě totálně naplnila Ježíšem citované největší přikázání: „Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí a miluj svého bližního jako sám sebe." (Lk 10,27) Jen proto se mohla stát Matkou Boha.

Vždyť nejen že vše své zcela odevzdala Pánu: „Staň se mi podle tvého slova!" (Lk 1,38), ale zároveň naplnila vůli Boha i vůči „bližnímu svému", neboť je-li vůlí Boha spása člověka, neboť „Bůh tak miloval svět" (J 3,16), Maria vše činila z lásky k Bohu a v jednotě s Ním pro spásu člověka, čímž se zároveň stala Matkou všech spasených.

Proto pro toto naprosté sjednocení Mariino s vůlí Boží se nic v ní nepříčí Bohu, nic v ní není ponecháno pro sebe samu, ale vše, čím je a co má, odkazuje na Boha jako do dokonalosti vyčištěné zrcadlo odrážející slunce. V odrazu zrcadla samo zrcadlo ustupuje do pozadí, není vidět, ale vše, celou svoji plochu věnuje odrazu skutečnosti, který je takřka totožný se skutečností samou. A spatřit slunce v odrazu zrcadla způsobuje takřka stejné oslnění jako patřit přímo do samotného slunce. Nazírající je oslněn krásou a mocnou září slunce samotného.

Tak Maria je plná Boha, „kopírující" jeho krásu, jeho zář, obrysy jeho krásy a dokonalosti, protože vše v ní je poddáno Bohu, který ji, jež se ponížila v nejhlubší pokoře, povýšil do nejzávratnějších výšin duchovní dokonalosti a podobnosti Bohu - Maria je „vyKristalizovaná" jako duchovní drahokam brusem dokonalého svobodného přilnutí ke Kristu, k Synu jejímu i Božímu. Aby ona mohla dát „tvar" Božímu Synu, tj. darovat mu své lidství, musela nejdříve sama přijmout „tvar" Božího Syna, tj. nechat se „vytvarovat" Božstvím. Božský „klenotník" dokonale vybrousil drahokam lidské Panny, aby jej prostoupil mnohostranně zmnožujícím, do všech stran zářícím paprskem svého Božství, aby nic v drahokamu nebránilo prostupujícímu Paprsku, ale naopak jej zcela propustilo a vrhalo všemi směry.

Maria si neponechala nic, a tak jí bylo dáno Vše, a tím vším je Syn Boží, „v němž plnost sama se rozhodla přebývat" (Kol 1,19). Maria tak byla nejen Milostiplná, ale i Plnostiplná. Zcela vyprázdnila své nitro pro Pána, aby se v ní zcela mohl zabydlet Pán a naplnit ji po okraj, ba až přes něj. Kdyby tak ona neučinila, Pán by v ní nemohl přebývat tak totálně, aby se v ní a skrze ni mohl stát tělem. Maria je kalichem lidství přetékajícím vínem Božství. Proto je celá krásná: krásná Bohem, zkrásnělá svým Synem, zkrášlená Duchem Božím; a proto vidět Marii znamená vidět Ježíše, a nejen Ježíše, ale celou Nejsvětější Trojici. Protože „celá je krásná" Krásou, kterou je bezmezná láska a blažený život Tří Osob Božích. A Maria je navěky lůnem obtíženým Bohem, kterého neporodila jen jednou, v Betlémě, ale kterého z milosti Boží rodí navěky. A v tom tkví její krása.

Související články: