PŘÍMO Z NEW YORKU | Není lepší zážitek než noční show na Ashově stadionu, říkávají tenisté. Hudba burácí, alkoholem posilnění diváci jsou pod světly hlasitější než za dne. Každá zábava ale něco stojí. Končí se někdy i dlouho po půlnoci, minimálně tři další hodiny trvá, než se hráčka či hráč dostanou do postele. Probudíte se s pocitem, že jste opravdu byli na párty. Tělo rozlámané, biorytmus rozhozený. „Každý grandslam má svá úskalí. Na US Open to je, že se hraje v noci,“ soudí Aleš Kartus, kouč Barbory Krejčíkové.
Den před čtvrtfinálovým střetem s Arynou Sabalenkovou Barbora Krejčíková proležela. Vstávala v pravé poledne, s trenérem si došla na Manhattanu na oběd, pak zase usnula. Od pěti do osmi ležela na masérském stole a americký fyzioterapeut se pokoušel nastartovat její tělo. Následovala večeře a brzká večerka. Jako by nestačilo, že už má pařížská šampionka v sezoně nahráno přes 100 zápasů a sotva tahá nohy, předchozí střet s Garbiňe Muguruzaovou, který finišoval v jednu ráno, vysál další zásadní porci energie.
„Nejsem zvyklá hrát večerní zápasy, pro tělo je to náročný. Je nastavené na nějaký rytmus, podat nejlepší výkon o půlnoci je složité. Ale musím si zvyknout,“ líčila. Přivyknout skutečně musí, noční zápasy jsou vyhrazené největším star a ona do jejich společnosti už patří.
Kondiční trenér David Vydra jich absolvoval řadu, vždyť sedm let pomáhal Tomáši Berdychovi a pět Petře Kvitové. „Jeden den s nočním zápasem ještě tak nevadí, ale když to opakujete, po pár nočních rundách vás to dožene a úplně vám to převrátí biorytmus, jako byste měli jet lag. Cítíte se malátný, oblblý, málokdo to dospí. A pak vám něco chybí. Ovlivní to dva tři míče, které mohou rozhodnout zápas,“ poznal.
S posledním míčkem zápasu pro tenisty práce nekončí. Skoro by se chtělo říct, že teprve začíná. Následuje cool down, obvykle vyjetí na kole, aby se vyšlapal laktát. Pak strečink, média, tělo musí dostat najíst. „Jenže máte jíst o půlnoci? To zase zpozdí regeneraci, tělo tráví jídlo a spánek není kvalitní. Proto jsme někdy používali doplňky stravy, místo večeře se za maso použil proteinový nápoj, když se šlo hned druhý den hrát, byl lepší sacharidový. Nápoj vypijete, nezatížíte si jím žaludek a nezpomalí se regenerace,“ popsal Vydra s tím, že minimální doba od konce zápasu, po níž tenista ulehne na hotelu, jsou tři hodiny. „No jo, ale pak nemůžete zabrat. Ráno se vzbudíte v deset, jste úplně rozsekaný. Je potřeba si dát snídani a jít si znovu lehnout,“ prozradil, jak to chodí.
Takový zážitek udělala letos v New Yorku i Karolína Plíšková, jejíž 2. kolo s Amandou Anisimovovou, během kterého odvrátila mečbol, končilo před půlnocí. „Dneska asi nepůjdu spát, mám trochu strach, že nezaberu,“ děsila se světová čtyřka. „Tělo je pořád rozjetý a třeba konkrétně Karolíně se vůbec nechce spát. Trénink jsme pak dali až odpoledne na čtvrtou,“ hlásil tenistčin manžel Michal Hrdlička.
Vydra vzpomíná, že noční šichty rozhazovaly Petru Kvitovou víc než Tomáše Berdycha. „Protože Tom uměl přes den víc spát. Péťa s tím měla problémy.“ Ke srovnání biorytmu užívají někteří melatonin, spací hormon, jenž se tvoří v noci.
Největší extrémy prožil Vydra právě v Americe. V roce 2012 srazil Berdych ve čtvrtfinále Rogera Federera při night session. „To jsme šli spát určitě ve tři ráno. Ve Washingtonu hrál Tom debla s Lukášem Dlouhým a skončili pár minut po půlnoci. A oni ho druhý den nahnali jako první zápas na centr. Tenkrát se tak naštval a řekl, že už nikdy nepřijede. Taky už tam pak nikdy nehrál.“
Grandslam je milosrdnější, mezi duely máte den volna. Ačkoliv ne vždy to platí. Pokud by Plíšková v noci porazila Mariu Sakkariovou, čekalo by ji už dnes semifinále. A velmi pravděpodobně jako druhý zápas nočního programu, který v New Yorku startuje v 19 hodin. Mimochodem Sakkariová si také vytrpěla své, její předlouhé osmifinále proti Biance Andreescuové končilo ve 2 hodiny a 13 ráno, což je dámský rekord turnaje.
Night session se hrají už léta i na Australian Open, letos měly debut při Roland Garros. Snad žádný jiný sport tak pravidelně nenutí své protagonisty předvádět vrcholné výkony, když už je čas být v posteli.
US Open je kolébkou téhle tradice, v New Yorku se s ní začalo už téměř před padesáti lety. Tenhle krok představoval příležitost pro pracující lidi vyrazit si na tenis. Psal se rok 1975, v bývalém domově US Open ve Forrest Hills právě instalovali umělé osvětlení. „Noční tenis měl úplně jinou a vzrušující atmosféru. Lidé, kteří přes den pracují, dostali možnost vyrazit na zápasy,“ vzpomínal Američan Stan Smith, aktér premiéry. Coby obhájce prohrál s Novozélanďanem Onnym Parunem, otcem Phillipa Paruna, agenta basketbalisty Tomáše Satoranského.
Trvalo dlouho, než si samotní hráči na noční šichty zvykli. Björn Borg je například nenáviděl a je to jeden z důvodů, proč US Open nikdy nevyhrál. Pete Sampras naopak zůstal v kariéře neporažený ve všech dvaceti night session.
Rekordem US Open je konečná ve 2:26 ráno. Na minutu přesně tak skončily tři mužské zápasy. Prvním z nich bylo v roce 1993 švédské derby Mats Wilander – Michael Pernfors. Prvně jmenovaný tehdy na otázku, jestli se někdy mořil tak dlouho, reagoval po svém: „Myslíte s tenisem nebo s něčím jiným?“
Muži 2:26 |
Ženy 2:13 |