Aleš Katovský, narozen 1958
Má být Hana Lipovská odvolána z Rady ČT?Anketa
Podsvětí mlčí a Pandořina skříňka se otevírá
Kopáč a Černý si rozdělili peníze Katovského, které měl stále u sebe Kopáč. Černý počítá: „Jedna s dědkem tobě, jedna s dědkem mně, jedna s dědkem tobě…“
Druhý den ráno začala v posilovně v pražském Podolí sháňka po Katovském: „Kde ho máš? Vy jste ho včera krouhli, ne? Tak kde je?“ Všichni věděli o tom, že s Katovským odjel Kopáč, o Černém zatím neví nikdo nic. Kopáč popisuje situaci: „Všichni si mě furt prohlíželi, všichni.“ Jeden říká: „Tak ty máš ty prachy toho Aleše? Tak dej šába“. Kopáč to přecházel, s nikým se o tom nebavil, mlčení uplácel tím, že jim kupoval pití.
Přešlo léto a do posilovny začal chodit jistý Kuna, dlouholetý kamarád Kopáče. „Byl to takovej ten dítě bez mámy, von byl furt někde vodstrčenej, bydlel někde u příbuznejch.“ Kuna na rozdíl od Kopáče neměl peníze. Kuna povídá: „Hele, já bych taky chtěl mít nějaký peníze.“ Kopáč na to: „To ale musíš mít kapitál!“ Kuna se směje: „Jedině že bych dědil,“ a Kopáč zakončí rozmluvu: „Budeš muset aspoň 30 let počkat, než budeš dědit.“
Za nějakou dobu se Kuna k tématu vrací: „Jedině že bysme matku nějak udělali.“ Kopáče to překvapí: „Ty blbče, ty bys voddělal vlastní mámu?“ Kuna vysvětluje: „Víš, kdo to je? To je sadomasochistka, co provádí mučení těch lidí, něco takovýho.“ Kopáč najde řešení. „No, jestli chceš, tak já mám kluka, kterej by ti to udělal.“ Pak seznámí Kunu s Černým.
Ten měl sice obavy, že se Kuna složí, až uvidí mrtvou matku, a všechno vyklopí, nicméně se zeptal, co by taková vražda koštovala. Barák matky měl hodnotu tři až čtyři miliony korun a Kuna slíbil, že se o získané peníze rozdělí. Nabídka byla lákavá, ale Černému se do toho moc nechtělo. Věděl, že kdyby tam šel, musel by zastřelit také dva nebo tři otroky, co tam u ní spávali na palandách, vařili jí a ona je bičovala. Nakonec myšlenku o vraždě pustili z hlavy.
Černý Kunovi ale navrhl něco jiného.
Nabídl, „že je lepší nějakou rybu někde sehnat, střelit a ty peníze si vzít a to tělo schovat“. Kopáč prohlásil, že je nesmysl balit tělo do drátěnky. Kuna iniciativně prohlásil, že by bylo dobrý ty lidi dávat do sudu. Kopáč na to: „To je blbost, tam se člověk v životě nemůže do toho sudu vejít.“ Nakonec se dohodli. Kuna doma připravil sudy, otevřel víka.
Kopáč dál dělal svoje kšefty, ale Kuna začal být nervózní: „Ty furt slibuješ akorát, že něco přivezeš, nebo co…“
Nic se dlouho nedělo, až…
Tak se ukaž, ty urňáku pitomej
Kopáčova přítelkyně i jeho sestra pracovaly společně v restauraci v Národním divadle. Nastoupil tam i Jugoslávec Lipoveci, který věděl, že Kopáč pracoval na URN, a pořád chtěl koupit nějaké zbraně. Jugoslávec byl agresivní, nosil vyhazovací nůž a říkal: „Tak se ukaž, ty urňáku pitomej.“ Kopáč dělal několik let vyhazovače a věděl, co Jugoslávci dovedou. Jednou, když v kavárně seděl s Kopáčem i Černý a Jugoslávec se ptal zase po zbraních, padlo pro něj osudové rozhodnutí.
Černý: „Toho bysme mohli, hele, má u sebe peníze?“ Kopáč souhlasil, protože i Kuna už byl netrpělivý a tlačil na Kopáče, aby někoho konečně přivezl. Jugoslávce tak pozvali do Rudné. Černý se představil jako zprostředkovatel prodeje. Po příchodu do sklepa, kde měl Kuna provizorní posilovnu, se Lipoveci jenom sklonil nad kufřík se zbraněmi a hned se ozvala rána. Černý ho střelil zezadu do hlavy. Kopáč situaci zhodnotil: „My jsme teda čekali, že ho zastřelí, ale bylo to tak rychlý, že jsme to ani já, ani Kuna nečekali.“ Černý viděl, jak je Kuna vystrašený z toho, jak ho zastřelil, tak vyskočil, jako skáčou děti, jako kašpárkové. A co řekl? „To jsem ale čtverák, to jsem ale čtverák,“ řekl.
Od té doby Černému začali říkat pacient.
Leorento Lipoveci, nar. 1960
Fakta: zastřelen 9. 1. 1992, tělo nalezeno 14. 7. 1995, zajištěny dvě deformované střely a hydroxid sodný v sudu, Lipoveci měl u sebe 30 tisíc korun ve valutách, zlatý řetízek a stvrzenku od opravy dvou zlatých prstenů. Usmrcen byl nejprve jednou ranou do hlavy, odtažen do vedlejší místnosti, a protože chroptěl, Černý jej usmrtil ještě nejméně jedním dalším výstřelem. Tělo oběti svlečeno, oblečení a bezcenné věci spálil Kuna v kotli, o peníze se všichni rozdělili. Černý si vzal řetízek a stvrzenku od opravy prstenů, které byly později z opravy vyzvednuty. Tělo nacpali do sudu, zasypali louhem a sud nechali ve sklepě. Odvezli auto poškozeného do Německa. Po návratu se vyspali, vypůjčili si avii, naložili sud s tělem a ten shodili do Orlické přehrady.
A to byl stále jen začátek.
Erotické pomůcky v balíčku
Jeden den přišel Kuna za Kopáčem a vyprávěl mu o své návštěvě u matky. Jaké se tam dějí hrozné věci, jsou tam háky, bodá lidem hřebíky do těla. „Tak uděláme ji?“ Kopáč: „Tak řekni pacientovi.“ Protože se do toho Černému nechtělo, vymysleli jiný způsob. Měli výbušniny a Kopáč měl základy pyrotechniky z policejního výcviku. Koupili okrasnou dřevěnou krabičku a po pěti hodinách měli hotovo. Když Kopáč zapojoval poslední dráty a zavíral krabičku, ostatní se schovali, kdyby to náhodou bouchlo. „Erotické pomůcky“ v balíčku obsahovaly 200 gramů tritolu, 200 gramů semtexu, elektrickou roznětku a spínač. Černý balíček vzal domů, zabalil, přes šablonu napsal smyšlenou adresu odesílatele a poslal z hlavní pošty. Balíček na místo určení dorazil zcela náhodou v den narozenin adresátky.
Anna Medková, nar. 1939
Na obzoru další ryba
Za nějakou dobu přijel Černý za Kopáčem znovu. „Hele, já mám další rybku, jsou to nějaký zlatý mince, má to u sebe, má to hodnotu 300 tisíc marek.“ Kopáč zabouchl Černému dveře před nosem, že už toho má dost a už to dělat nebude. Ještě ten den večer se Černý vrátil a byl cítit střelným prachem. Kopáč: „Ty blbče, tys ho udělal, ne? Co po mně chceš?“ Černý měl pro Kopáče vzkaz: „Láďa Kuna tě prosí, abys mu šel pomoct zvednout ten sud na auto.“ Když přijel Kopáč ke Kunovi, překvapilo ho, že „voni už měli všechno, sud hotovej, zasudovanej. Já to bral jako výpomoc, nevím do dneška, jak ten člověk vypadal.“
Vlastimil Hodr, nar. 1956
Fakta: zastřelen 24. 3. 1992, tělo nalezeno 21. 9. 1995 ve 48 metrech pod Žďákovským mostem, identifikace podle chirurgického ošetření zlomeniny holenní kosti, kovové dlahy s osmi šrouby, utrpěl tři střelné rány – zástřel hlavy, hrudníku a břicha. Černý si vypůjčil od svého kamaráda auto, ve kterém na sedadle spolujezdce Hodra zastřelil. Tělo odvezl ke Kunovi, svlékli, rozstřihli sádrový obvaz na levé noze a nacpali do sudu, který Kuna svařil. Protože Černý s Kunou nemohli sud s tělem zvednout, museli přesvědčit Kopáče, aby jim pomohl. Sud napustili vodou a shodili do Orlické přehrady. Nepodařilo se zjistit, co se s pečetěmi Ferdinanda II. a Ferdinanda III. nevyčíslitelné historické hodnoty stalo. Černý vyplatil Kopáčovi a Kunovi 22 tisíc korun každému. Černý telefonoval matce Hodra, že měl s jejím synem naplánovanou cestu, která se neuskutečnila. Představil se jí jako Luděk.
Kontraktor
Mezi Kopáčem, Kunou a Černým začala panovat velká nedůvěra. Vypadalo to, jako by se jeden druhého báli. Černý hledal kšefty jinde a Kopáč s Chodounským sháněli úvěry pro svou novou společnost. Banky požadovaly zástavu, nejlépe nemovitost, kterou nevlastnil Kopáč ani Chodounský. Rodinné domy ale měly obě sestry Karla Kopáče. Jako první požádal Kopáč o zástavu mladší sestru Irenu Meierovou. Proti tomu byl velice rozhodně její manžel. Když se Meierová netajila tím, že by se ráda manžela zbavila, Kopáč toho využil a nastrojil na sestru léčku. Půjčil jí 100 tisíc korun, aby si mohla sama objednat vraždu manžela a nemohla později couvnout. Meierová netušila, že ten, komu v podzemních garážích Národního divadla předává peníze, adresu a fotografii manžela, je maskovaný Kopáčův kamarád. I když to sliboval, kamarád se k vraždě Meiera neodvážil.
Situace se zástavou na úvěr se časem také změnila, rodinný domek jako zástavu poskytla Kopáčova starší sestra. Ale ta mladší sestra už byla nedočkavá, ptala se, kdy se to stane, měla milence, občas spala i s Chodounským. Na řadu zase přišel Černý: „Hele, máš tam prej pro mě nějakej kšeft. Když mi dáš zálohu dopředu, tak já to udělám a pak mi dáš zbytek, až se barák prodá.“ Nedomluvili se na konkrétním termínu, Kopáč jenom věděl, že během několika měsíců bude Meier po smrti.
Jiřina Hofmanová a Karel „Karlos“ Kopáč
Jaroslav Meier, nar. 1947
Fakta: zastřelen 6. 7. 1993, střelná poranění mozku – 4 vstřely, střelné poranění šíje, střelné poranění hrudníku, v ranách zbytky molitanu, které tam vnesly střely. Černý a Chodounský vyplatili Černému každý 50 tisíc korun s tím, že po získání úvěru dostane dalších 400 tisíc korun.
Svému osudu neunikl
Ján Mato, policista. Nabízel ke koupi služební průkaz, chtěl si zastřílet ze samopalu, vlastnil byt, o který měl Kopáč zájem. Ve sklepě v Rudné měl Mato štěstí, když se Černému při výstřelu zasekl náboj v hlavni pistole. Podruhé ho štěstí opustilo. V srpnu 2002 ve stanici Muzeum praporčíka Jána Mato ubodal nožem připevněným na metrové dřevěné tyči Alexandr Kručinin z Moskvy.
Ján Mato, nar. 1963, pokus vraždy, datum nebylo upřesněno
V příštím díle se budeme s někdejší vyšetřovatelkou věnovat loupežnému přepadení Zempa Bečváry.
Psali jsme:
autor: Tomáš A. Nový
