Přes 800 patentů má na svém kontě Výzkumný ústav textilních strojů (VÚTS) Liberec. Firma, která je s historií Liberce spjatá už 70 let.
Přežila Textilanu, Elitex, Hedvu, Tibu, Koloru, Benar, Sebu a další textilní továrny, které na Liberecku, potažmo v celém kraji, zaměstnávaly kdysi tisíce lidí a dnes jsou jen minulostí. Liberecký VÚTS ale přežil jak divokou privatizaci, tak úpadek textilního průmyslu a dál patří mezi světové špičky ve výzkumu a vývoji nejen textilních strojů.
Vše začalo v roce 1951 založením Výzkumného ústavu textilní technologie, záhy přejmenovaného na Výzkumný ústav textilních strojů (VÚTS). A krátce poté celý textilní svět znal jméno Vladimíra Svatého, který vymyslel první tryskový tkací stroj na světě. A další vynálezy a patenty na sebe nenechaly dlouho čekat. Úspěch VÚTS dokonce přetavil legendární scénárista Jaroslav Dietl do televizního seriálu Inženýrská odysea. Převratný vynález hydraulického stavu tam nesl název Perpetis.
„Často musíme lidem vysvětlovat, že nejsme textiláci, ale strojaři. Hned vedle nás sídlil Státní výzkumný ústav textilní (SVÚT), tam, kde má dnes sídlo krajský úřad. Tam se věnovali výzkumu v oblasti textilií, ale my jsme vyvíjeli ty stroje, na kterých se tkalo. Vždy jsme na konci roku dostali plán na další rok, co zkoumat a pro který podnik, a na to jsme dostali peníze. Vlastně to nebyla až tak špatná organizace. Po revoluci se všechno rozpadlo, výzkumné ústavy většinou zanikly a ty následky se promítají i do dnešních dní. My jsme ale chtěli pokračovat, tak se z nás stala soukromá firma. Bylo to velmi těžké, skončilo zajištěné financování, ale zase jsme si mohli dělat, co jsme chtěli. Před revolucí byl zakázaný styk s odborníky ze Západu, velmi se to hlídalo. A najednou se nám všechno otevřelo. Naše první zakázky, které nás zachránily před krachem, byly na Tchaj-wan a do USA,“ vzpomíná generální ředitel VÚTS Miroslav Václavík.
Dnes je VÚTS tak trochu rodinnou firmou. Kromě Miroslava Václavíka totiž stojí v čele společnosti i jeho synové Petr a Jiří. A vývoj textilních strojů už není také tím hlavním, na co se VÚTS zaměřuje.
„Kdybychom se měli orientovat jen na textilní průmysl, tak nepřežijeme nebo bychom museli hodně propouštět. Textilní stroje dnes činí asi dvacet procent našeho obratu. Dnes máme zakázky v celém zpracovatelském průmyslu. Hlavně v oblasti obráběcí, polygrafické, potravinářské, balicí a zdravotnické techniky. Zabýváme se také vývojem pro automotive, vyvíjíme montážní linky, s požadavky na vývoj technologií se na nás obrací i zástupci leteckého či sklářského průmyslu. Naší nejsilnější stránkou je, že tu máme skvělé pracovníky z různých oborů a umíme jak něco vymyslet, tak to pak i vyrobit. Nedáme zákazníkovi jen nějakou studii na papíru, jak na to. My mu dáme i finální produkt,“ říká Jiří Václavík, obchodní ředitel VÚTS.
Po revoluci se VÚTS orientoval hlavně na zahraničí. U nás zájem o výzkum textilních strojů nebyl. „Přes osmdesát procent z toho, co jsme dělali, šlo na export. Tím se moc výzkumných ústavů nemůže pochlubit. Jenže pak jsme si řekli, proč bychom naše myšlenky měli dávat na Západ, vlastně naší konkurenci? Dnes pro zahraničí děláme zhruba třicet procent. Máme i takové zákazníky jako švýcarský metrologický ústav, pro který jsme vyvinuli testovací linku na zkoušení pohybových čidel. A kupodivu se i u nás zase znovu vzmáhá poptávka po nových textilních technologiích,“ zmínil Miroslav Václavík.
VÚTS tak aktuálně pracuje na projektech skelných či uhlíkových vláken, velký boom také přináší využití nanovláken. „Během pandemie koronaviru jsme vyvinuli stroj na výrobu ústenek s ochrannou nanovrstvou. Vyvíjíme i menší stroje, které mohou sloužit k výrobě roušek přímo ve firmách, nemocnicích nebo úřadech, které tak nebudou muset být závislé na dodávkách od externích dodavatelů,“ popisuje Jiří Václavík.
Kajaky i lyže
S tím, co ve VÚTS vymyslí, se ale může setkat i běžná veřejnost. Pro společnost Decathlon například vyvinul speciální 3D distanční tkaniny, ze kterých se dělají nafukovací paddleboardy a do budoucna i kajaky. Závodní lyže LUSTi jsou zase díky výzkumníkům z VÚTS extrémně lehké, ale přesto velmi pevné.
Není divu, že VÚTS se může pochlubit i dvěma oceněními Česká hlava pro rok 2004 a 2020. Uznání a ocenění ale sbírá po celém světě a spolupracuje i s řadou univerzit jak na výzkumných programech, také pomáhá s diplomovými pracemi nebo přednáší na fakultách. Disponuje řadou laboratoří a prototypových dílen. Což je obrovský posun oproti době založení v roce 1951, kdy VÚTS sídlil v bývalých garážích v ulici U Jezu, než se dočkal solidního zázemí. V původním areálu VÚTS dnes sídlí Evropský dům, podnikatelský inkubátor a očkovací centrum. VÚTS se v roce 2013 přestěhoval do průmyslové zóny Sever v Liberci, kde začala jeho nová etapa.
„Sem nepřijde nikdo, že chce vyrobit obyčejný díl. Všechno, co děláme, je unikátní, samé speciální zakázky,“ poukazuje Jiří Václavík. I kvůli tomu musí mít každý z téměř dvou set zaměstnanců podepsanou dohodu o utajení informací.
„Zakládáme si na tom, že naši lidé ven nic nevynesou. Ale samozřejmě jsou občas tendence z venku okopírovat některé naše technologie, postupy. Špatnou zkušenost máme třeba s Čínou. Měli jsme tam velkou zakázku na tkací stavy Beta. Poslali jsme jim jeden na ukázku a najednou už další nechtěli. A pak jsme na jednom veletrhu viděli jejich stánek s našimi stroji. Všechno okopírovali včetně barevné úpravy,“ vzpomíná třetí z rodu Václavíků Petr, který je technickým ředitelem.
Aktuální starosti se ale točí spíš kolem nedostatku materiálů a čipů.
„Spousta dodavatelů nám avizuje, ať si dopředu nakoupíme zásoby, protože už třeba koncem roku nebude vůbec nic. Dokonce jsme teď u našich nejnovějších tkacích strojů museli zastavit všechny objednávky. Je to hodně bolestivá situace. Horko těžko dnes vybojujete zakázku, ta má pak velký tlak na termín, ale vy zjistíte, že součástky do pohonů nebo řídících jednotek budou až za 16 měsíců. Takže to trvá déle než vlastní sestavení toho stroje. Pořád doufáme, že příští rok se situace zlepší. Protože teď je to velmi špatné. Třeba ceny u kovů se dnes stanovují ze dne na den. Kalkulujete zakázku a nevíte, jak ji nacenit. Co napíšete dnes, za dva dny neplatí,“ poukazuje Petr Václavík. Přesto nikoho ve VÚTS optimismus neopouští.
„Snažíme se odkaz původního výzkumného ústavu dál rozvíjet a posunovat,“ říká Petr Václavík. Budoucnost vidí v nanotechnologiích, robotických aplikacích a prostorových 3D tkaninách.
